RC web
hlavní
aktuality 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001-2000
hangár
rubriky
RC kombat slowflyer letadla dílna
ostatní
akrobacie kmitočty programy plánky
kontakt
odkazy
logo ACES logo EPA logo WW1+ logo RC mania
vyhledávání
20.9. 2008 - bitva o Kobří kůži, Karlovy Vary
vítězný stroj Kobří kůže 2008

Letošní poslední akce v ACES kombatu byla naplánována na sobotu 20.9. 2008 na místní zemědělské letiště u obce Rovná na Karlovarsku. Po WASGu v Itálii to byla další příležitost poměřit síly s kolegy kombaťáky. Soutěž byla zařazena do pohárových akcí EROCUPu a tak jsem čekal i nějakého toho zahraničního účastníka. Týden před soutěží se dost zhoršilo počasí a na babí léto jsme si mohli nechat zajít chuť. Zřejmě i to byl důvod, že se sešlo celkem jen 15 pilotů, kromě dvou ze Slovenska všichni z Čech a Moravy.

Cesta na letiště podle navigace nečinila problémy. Jen jsem si říkal při stoupání úzkými silničkami v lesích stále výš a výš jestli se třeba nevynořím někde nad mraky. Nakonec ne, ale moc nechybělo. Jednak letiště je opravdu vysoko a také vodou naplněné mraky se válely nebezpečně nízko.

Vždy při jízdě k místu akce mě přepadají všelijaké pocity, asi to znáte, podobně jako když jdete na důležitou zkoušku, máte předstoupit před více lidí a podobně. Tentokrát byly „pocity“ obzvlášť silné, protože tato soutěž měla mimo jiné rozhodnout o umístění na prvních třech příčkách hodnocení TOPGUN za celý letošní ročník. Bylo jasné, že díky průběžným výsledkům se na „bednu“ dostanou tři piloti, všichni členové squadrony Horrido – Patrik PAŤAS Svída, Pavel PAD Dvořák a Lukáš LUKY Kraus. A právě tento závod měl rozhodnout jakou příčku kdo obsadí. Pro zajímavost PAD na prvního PAŤASe ztrácel jen 12b a třetí LUKY na PADa asi 126b.

Piloti se na ploše scházeli od asi půl desáté. Pořadatel připravoval zázemí v podobě nákladní AVIE s výpočetním centrem, instaloval ozvučení a nedaleko od aut soutěžících vybudoval stánek s občerstvením. Mnozí pilně trénovali. Někteří tak pilně že je to stálo nachystaný model – Karel Lutz ml. zapíchnul Seirana a poškodil ho tak, že pro dnešní závod byl odepsán. Těžko říci, zda bylo na vině zarušení nebo vadný kablík od baterie, který byl po ohledání trosek přetržený. Při jednom z mých testovacích letů jsem také párkrát schytal kopanec do výškovky. Po WASGu kde jsem nebyl úplně spokojený s výkony svých motorů jsem je rozebral a odstranil usazený karbon z vložky válce a pístu. A na výkonu to bylo dost znát, otáčky třiapůlek MVVS se pohybovaly těsně pod povoleným limitem 16tis ot./min. Akorát zřejmě motory ztratily trochu komprese a tak se hůře startují. Při ladění jednoho z motorů jsem si jak začátečník lehce sáhnul do točící se vrtule a rázem zmizelo trochu kůže ze dvou kloubů na prstech. Snad díky chladnějšímu počasí a trochu prokřehlejším prstům se z ran nezačala valit krev. Takže prolétnout model, přistát, a ... začala se valit. Naštěstí „zdravoťák“ PAŤAS pohotově vybalil lékárničku a šikovně tvarovanými náplastmi prsty přelepil. To to pěkně začalo, naštěstí prsty se hýbou a bolest prakticky žádná.

Čas se přehoupnul přes jedenáctou a pořadatel Jirka FÍK Krapf spolu s 1.NC Petrem Haklem začal piloty honit na úvodní brífing. Oproti běžným zvyklostem po zkušenostech z WASGu byl na letové ploše vytyčen prostor do kterého je možno přistávat resp. do kterého si lze pro model po přistání během heatu dojít. Nápad je to zajímavý, asi to může vylepšit bezpečnost protože piloti nemohou chodit pro modely daleko do letového prostoru. Na druhou stranu takto vymezená plocha dokázala mnohé pozlobit když třeba i jen po zhasnutí motoru přistáli mimo a let tak pro ně skončil. Vyprávět by mohl třeba Ríša RIKI Křížala, kterému ve dvou letech hned po startu zhasnul motor a přistál kousek za vymezený prostor takže vlastně vůbec neletěl.

15 pilotů bylo rozlosováno do dvou heatů po sedmi a osmi. Není to sice úplně v souladu s pravidly ACES, ale nejen u nás je to tolerováno. Ostatně snad kvůli počasí nebo podcenění přípravy často všichni do heatu neodstartovali takže se dá říci, že ve vzduchu nikdy více jak sedm strojů nebylo.
Hned první heat nezačal příliš optimisticky, nedaří se odstartovat všem, krátce na to dvě srážky a najednou je téměř čisté nebe. V dalším heatu se srážím s RIKIm a jeho Nakajima B6N se poroučela k zemi, mě odpadlo jen táhlo od jednoho křidélka a letím dál i když modelu na obratnosti citelně ubylo. Daří se mi celkem čtyři seky což je na úvod a stav modelu slušné. PAŤAS seká dvakrát, LUKY třikrát. Výborně avšak krátce letí K. Lutz ml., po třech secích zkoumá kořínky polní květeny. I Ondra Havel prožívá hřejivé chvíle se dvěma seky ale bohužel také následovanými ránou. RAMPA sotva po minutě a půl skončil bez seku v hlíně.

Druhé kolo nevybočilo z nastaveného charakteru z kola prvního. Srážky neubývají, některým docházejí modely. Karel Lutz. st. se vzává své účasti v letu a šetří model pro výborně létajícího Karla st. Téměř polovina pilotů neodlétá celý let. Tentokrát bez kolize odlétávám celý let a se třemi seky jsem celkem v klidu. Soupeři nezahálejí a jak PAŤAS se třemi tak LUKY se dvěma seky rázně připomínají českou špičku. Hvězdnou chvíli si vybírá Ruda RUDOCH Klouček a potvrzuje třemi seky příslušnost ke squadroně HORRIDO.

Třetí kolo si vybírám menší porci smůly a v polovině heatu, naštěstí až po třech secích, se srážím s Hellcatem Ondry Havla, s ustřelenou pákou serva výškovky se řítím mezi žížaly, brouky a jinou podzemní havěť, Ondra letí dál. Drobného zaváhání okamžitě využívají jak PAŤAS tak LUKY a oba dolétávají se čtyřmi seky aby se ale snad jen dvě vteřiny před koncem letu navzájem srazili. Modely zrušeny, minimálně pro dnešek.

Do finále nemají první čtyři piloti (LUKY, PAŤAS, PAD, K. Lutz ml.) mezi sebou velké bodové rozestupy, každý z nich může být vítězem. Piloti na dalších pozicích mají bodovou ztrátu přeci jen už větší musel by se stát zázrak aby to dotáhli na „bedýnku“. Po odepsání druhého EPP křídla mé Nakajimy B5N2 mi zbývají už jen dýhová (polystyrenové jádro potažené dýhou). Nutno dodat, že moc štěstí mi tato technologie letos nepřinesla a dá se říci, že jsem snad v žádném letu s těmito křídly nepřistál aniž bych je nepoškodil nebo rovnou nezničil. No co, třeba to zlomím. I PAŤAS a LUKY berou záložní stroje. Roztáčím motor který mi tak nepěkně osekal prsty. Nevím jak, ale při startu se mi vlastní stuha pověsila na konec křídla a tak jsou letové vlastnosti modelu špatné, pořád se stáčí za stuhou která mírným prověšením vytvořila báječnou brzdu šíře 1cm. Zvažuji přistání ale řídit se dá tak se snažím létat i s handycapem. Vyčištěný motor jede výborně a tak se během tří minut daří tři seky. Smůlu má PAŤAS, který se s končící druhou minutou finále sráží s K. Lutzem ml. a pro oba tento závod končí. PAŤAS ulovil jen dva seky, Karel jeden. Téměř všechny stuhy už z oblohy zmizely a tak se odhodlávám k mezipřistání abych sundal brzdící stuhu z konce křídla. Nepříliš poslušný motor (onen vyčištěný) se nedaří zhasnout a tak s motorem běžícím na zvýšený volnoběh volím přistání trochu dále od bezpečnostní linie. Ouvej. Špatný odhad a vítr vanoucí do letového prostoru způsobil přistání modelu asi 1,5m za vytyčenou hranici kde se modely mohou sbírat (viz. začátek textu). Snažím se na model ležmo dosáhnout a sbírám jej ale to už zpozorněl pořadatel i mechanici ostatních pilotů a pokračování v letu mi zakazují. Víte jak to je když jste plní adrenalinu, zdá se vám, že se stala největší křivda, ale rozhodnutí pořadatele bylo správné. Můžu si za to sám a tak se vracím na pilotní linii abych zbytek finále už jen sledoval. Jak jsem zmínil stuhy už nebyly a tak jediné zajímavé byly pokusy LUKYho seknout alespoň kousíček z opravdu krátké stuhy zavěšené na jednom z modelů. Nepodařilo se. PAŤAS více jak půlku finále také jen nešťastně sledoval a mám za to, že tentokrát ve zbytku letového času ani nefotil což nebývá zvykem. Nakonec mi moje nepovedené mezipřistání přišlo celkem vhod i když vůči ostatním to bylo poněkud srabácké ... pánové, já fakt chtěl ještě letět ... a tak kromě mizerného času jsem ke třem sekům přidal ještě uhájenou stuhu.

Dopadlo to jak dopadlo. Finále přeskupilo piloty na prvních třech místech. Karel Lutz. ml. „udržel“ bramborovou čtvrtou příčku. Třetí LUKY (ve finále nesekl ani jednou), druhý PAŤAS a vítězství jsem ukořistil já, PAD. Díky slušnému bodovému náskoku na PAŤASE se mi povedlo ho o pár bodů přeskočit i v celkovém hodnocení TOPGUN 2008 (nejlepších 22 heatů za celý rok).
Takže i přes posekané prsty obrovská spokojenost.

Pár postřehů "odjinud": Soptíkovi parádně létala elektrifikovaná KingCobra, ještě tak trochu agresivněji řídit, někteří se sotva letícími modely (problémy s motorem) sbírali seky tím že jim je na model soupeři doslova věšeli, Jirka Krapf zajistil parádní závody a i přes nepřízeň počasí myslím, že většina byla s organizací spokojena jistě také díky tomu, že byli zajištěni rozhodčí, takže piloti kteří dolétali nemuseli hned běžet měřit (stejně ale většinou ke každému rozhodčímu přišel jako sudí ještě jeden pilot aby bylo hodnocení co nejspravedlivější).

Poslední, spíše společenskou, událostí bude setkání kombaťářů v Modelcity poslední listopadový víkend.

Na závěr kruté ale pravdivé obrázky:

PAŤASovo sbírka
finálová Nakajima nahoře a ve třetím kole zničená Nakajima dole, v levém horním rohu je vidět jak dopadlo servo výškovky - ustřelená páka, bílé vodorovné šrámy jsou záseky od vrtule
© RC web
Design PAD | CSS&code by JK