Nedávno jsem pro pokračování letošní soutěžní sezony kombatu EPA postavil tři nové Mustangy P-51D. Mnoha souboji ověřené a vítězstvími ověnčené modely používám už od roku 2007. Jenže konkurence nespí a je třeba reagovat na trend kdy spousta soutěžících používá velmi pevné stroje. Srážka s takovým modelem může být devastační. Mustang je celkem velký model, resp. při daném rozpětí vychází dost vysoký trup, který je ale relativně tenký. Vlastní hmota trupu a snaha o jeho vyztužení vedou k vyšším hmotnostem hotového modelu než by bylo optimální (rozuměj než byla hmotnost modelu kdysi dávno bez všech těch vyztužení), vyšší hmotnost znamená u takto malých modelů, mimo jiné, také mírné zhoršení letových vlastností. Reakcí na srážky se soupeři a následná drsná poškození Mustangů jsem začal pátrat po předloze, která měla splnit základní požadavek. Model musí být kompaktní, s mohutnějším trupem a pokud možno kratším čumákem, který je rozhodně odolnější než když je motor daleko před náběžkou křídla. Kratší vzdálenost mezi náběžkou křídla a motorem spolu s nepříliš dlouhým ramenem VOP je podle mě také cestou ke zvýšení obratnosti modelu. V neposlední řadě jsem chtěl něco nového, co na nebi kombatu EPA ještě nelétalo.

V kombatu ACES létám už dlouho s japonskou Nakajimou B5N2. Ta bohužel po překreslení na požadované rozpětí 850mm vychází s příliš titěrným trupem (originál má totiž velké rozpětí křídla). Ale nebylo třeba chodit daleko. Výběr zůstal v rodině a padl na mladšího bráchu "Kate" (spojenecké označení B5N2). Novým strojem bude Nakajima B6N1 (spojenecké označení "Jill", japonci tento typ pojmenovali Tenzan)!

Stavba je kombatová klasika.

Hlavní díly modelu jsou zhotoveny z EPP v gramáži 20g/dm3. Trup je prostorový zhotovený z jednoho kusu EPP a ručně vybroušený z polotovaru vyříznutého do tvaru půdorysu a bokorysu. Broušení je relativně snadné. Průřezy trupem jsou jen kružnice resp. elipsy. Základní operací pro úspěšné vybroušení takhle kulatého trupu je s co nejvyšší přesností oříznout všechny hrany pod úhlem 45st. Pro správné umístění řezu je nezbytné vynést si na papíru (lépe na počítači) řezy trupem po cca 100mm a na řezy umístit přímky otočené o 45st. od svislice jako tečny k vyneseným elipsám. Když se po seříznutí čtyřbokého hranolu stane polotovar hranolem osmibokým už nedá moc práce s trochou citu dosáhnout oblých tvarů. Vyzkoušel jsem si ještě takovou libůstku a sice v místě lože křídla jsem spodní část trupu neobrousil do oblého tvaru ale tak abych v místě odtokovky vytvořil jakési pseudo přechody z trupu na křídlo. Broušení konkávních ploch je sice trošku obtížnější než těch konvexních (vypouklých), ale nic co by se s kouskem smirku stočeným do tvaru malého válečku nedalo zvládnout. Při tvoření přechodu jde spíš o cit než bádání v monografiích. Nahrubo brousím epp brusnou mřížkou na sádrokarton, následně smirkem 120 a nakonec 240.
Křídlo celkem nestojí za řeč, po oříznutí a zaoblení koncových oblouků jsou vlepeny nosníky z uhlíkových drátů prům. 2mm a u odtokovky ještě výztuhy z tenčích drátů proti trhání křídla při nárazu. Tyto zadní výztuhy zasahují vždy asi do poloviny délky poloviny křídla. Závěsy křidélek jsou na koncích přelepeny shora i zdola papírovo textilní lepící páskou (3M).

Vlastně jedinou novinkou na stavbě modelu pro mě bylo upevnění motoru se zadní montáží na překližkovou přepážku nalepenou na čumák trupu. Obával jsem se, že díky kratšímu čumáku vyjde baterie hodně dopředu, do míst kam zasahují dráty mého oblíbeného upevnění motoru na 3 body (3 dráty). Nutno dodat, že baterie nakonec vyšla, k mému překvapení, do obvyklého místa nad křídlem, téměř do pozice těžiště.

Ocasní plochy dělám poslední dobou výhradně z coroplastu (dutinkového polypropylenu). Vycházejí sice o trochu těžší než z EPP, ale to je kompenzováno podstatně vyšší odolností a vzhledem k tloušťce a povrchu coroplastu bude asi i aerodynamika o maličko lepší než u "chlupatého" tlustého EPP.

Model je nabarven obyčejnými barvami ve spreji. Vybral jsem si atraktivní kamufláž kdy je model celý v oranžové barvě s jen černým čumákem a výsostnými japonskými znaky (ano, i možnost této kamufláže byla jedním z důvodu pro volbu předlohy :) ).

Před závěrečnou kompletací a barvením došlo na zálet. První domy? Děs běs. Těžiště se oproti očekávání muselo přestěhovat hodně dopředu, motor bylo potřeba vyosit hodně dolu. Prostě oproti Mustangům dost jinak. Ale .... Po těchto úpravách a dalším nastavováním velikostí výchylek všech pohyblivých ploch atd. jsem z modelu vydoloval velmi slušné výkony. Nemohu nesrovnat s Mustangem. Tenzan je obratný podobně, možná stejně nebo trochu více, ale hlavně na povely reaguje mnohem hbitěji. Mustang je proti němu těžkopádnější. Možná by bylo na místě přirovnání Mustanga k cvičnému školnímu modelu. Drobné ladění Tenzana ještě bude následovat.

První vážnější test proběhl při první možné příležitosti a to na závodech ve Znojemském Modelcity v neděli 24.7.2011. Hned v prvním letu se projevila obrovská odolnost Tenzana. Tři soupeři šli k zemi (což není nijak radostná zpráva), ale Tenzan zůstal prakticky bez poškození. Jen jednou se k zemi poroučel také a to poté, co se po srážce vzpříčila a zasekla vrtule v motorovém krytu. Tenzan absolvoval celkem tři soutěžní lety, při posledním přišel při srážce o kus křidélka (a heat dolétal). Rozcupované kousky křidélka vítr roztrousil po okolí a před finálovým letem se mi je nepodařilo dohledat. V posledním soutěžním letu Tenzana nahradil ověřený Mustang. Po těch třech soutěžních letech s oranžovým tazmánským čertem byl let s mustangem něco jako chůze s olověnou koulí na noze :)

Doplněno 25.8. 2013:
Sezónu 2011 jsem dolétal hlavně s touto Nakajimou a v záloze zůstaly Mustangy. Povedlo se vybojovat první místo v Národním poháru EPA 2011. Povedlo se také sehnat lepší oranžovou než tu, která je na prvním modelu. Správná oranžová je RAL 2004.

Pro sezónu EPA 2012 jsem zcela vyřadil Mustangy a letka tedy sestávala ze tří oranžových Nakajim. I díky výborným letovým vlastnostem a vysoké odolnosti jsem s touto letkou vyhrál Národní pohár EPA 2012.

V sezóně EPA 2013 bylo potřeba občas obnovit poškozené díly modelů, zejména křídla. V polovině sezóny na závodě v Německém Rechlinu na mě jeden z německých kolegů jednu Nakajimu vydyndal (pro zajímavost - byla to ta úplně první o které zde píšu, jen s novým křídlem) takže zbyly jen dvě což rozhodně není počet pro klidnou účast na závodech EPA. Když pak o letních prázdninách na soutěži v Budkovicích byla další Nakajima takřka sešrotována doplnil jsem letku postavením tří nových strojů což se před dvoudenní akcí v Teplicích v polovině srpna náramně hodilo. Jedna zcela nová Nakajima tam utrpěla dost vážná poškození, ale po výměně křídla je opět v kondici. Letka tedy nyní sestává ze tří k letu připravených strojů a jednoho záložního ve stavu ARF (stačí jen přidělat motor a vložit přijímač).

Aktualizace 12.11. 2016 (tedy po skončení sezóny 2016): Nakajima B6N1 se ukázala jako velice dobrá volba. Obrovská odolnost udělala vrásky mnoha soupeřům, kteří často po srážkách padli k zemi zatímco Nakajima letěla tu hůře, tu snáze dál. Povedlo se mi s ní vyhrát Národní pohár EPA v letech 2011 - 2016. V roce 2015 dokonce nepoznala porážku.
Občas jsem si říkal, jestli by to nechtělo nějaké nové, jiné letadélko ... ale ne, tohle je fakt skvělý stroj. Od doby vzniku jsem aplikoval drobná stavební vylepšení, ale ta si, odpusťte, zatím nechám pro sebe.

Fotky: