RC web
hlavní
aktuality 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001-2000
hangár
rubriky
RC kombat slowflyer letadla dílna
ostatní
akrobacie kmitočty programy plánky
kontakt
odkazy
logo ACES logo EPA logo WW1+ logo RC mania
vyhledávání
22.8. 2012 - Bellanca Decathlon (Phoenix Model)

Asi před rokem, možná je to déle, při návštěvě místní modelářské prodejny mi padla do oka obrovitá krabice s přelepkou „ZLEVNĚNO“. Koukám tedy podrobněji abych zjistil, že se jedná o ARF stavebnici modelu Bellanca Decathlon od vietnamského výrobce Phoenix Model o rozpětí 1680mm určenou pro pohon spalovacím motorem od kubatury 6,5ccm výše a to za cenu 1400Kč. Na dotaz prodejci jak to, že je cena tak nízká jsem dostal odpověď, že o tahle éra na tak malé a navíc spalovací motory není zájem.
Výborně, není to sice moje krevní skupina, ale i kdyby mi ta krabice měla stát v komoře tak ji beru!

A tak krabice stála více jak rok v komoře.

Až tuhle o v druhé polovině letních prázdnin nevěda co s volným časem po večerech :) – manželka učitelka s dětmi bývá prakticky celé dva měsíce mimo domov – na ni došlo, na Bellancu.

Sice jsem dříve zvažoval, že bych ji postavil s pohonem elektro, později dokonce přišel nápad, že bych přidal i plováky, ale vybavení elektro pro tuto velikost modelu a ani plováky nemaje zůstalo u nápadů a realizace byla tak jak je model určen tzn. s pohonem spalovacím motorem.

Hledal jsem na internetu jestli nejsou se stavbou a s létáním nějaké špatné zkušenosti. Sice se sem tam objevila zmínka o nevhodném úhlu seřízení (křídlo a VOP je v nule), ale na žádné zásadní nedostatky či zákeřnosti, na které si dát pozor, jsem nenarazil.

Vybavení.
Ve starším akrobatovi mi zahálela MVVS 8ccm. Po jeho demontáži mi došlo, že bez motoru ten akrobat létat stejně nebude a tak jsem z něho vzal i serva – 4x Hitec HS-422. A když jsem viděl nádrž ve stavebnici – pěknou, ale malou – putovala z akrobata i nádrž.

Základní parametry:
rozpětí 1680mm
délka 1250mm
hmotnost bez paliva 3025g
ovládané funkce křidélka, výškovka, směrovka, motor
serva 4x HS-422, 1x HS-300 (motor)
přijímač MZK 8 35MHz
motor MVVS 8ccm
vrtule APC 12/3,75

Stavba.
Hovořit u ARF modelu o stavbě je divné. Takže spíše poskládání dílů. Ještě ke kvalitě dílů. Na první pohled vypadají pěkně. Potah nažehlovací fólií proveden slušně i když bylo nutné folii přefouknut horkovzduškou a tu a tam potah dopnout a přihladit k pevným částem. Zrada nastala při přefouknutí bílých hvězdiček. Nenapadlo mne, že nebudou z nažehlovací fólie, ale ze samolepící. Teplo jim neprospělo, odchlíply se cípy. Nezbylo než vyřezat nové. Moje chyba. Na druhý pohled mě zarazila hmotnost dílů, zejména ocasní plochy a i křídlo bych čekal lehčí. U ocasek se později ukázalo, že evidentně nemá smysl na hmotnosti šetřit protože model vychází těžký na čumák. Ostatní příslušenství vč. palivové nádrže a vrtulového kuželu potěšilo.
Začal jsem sestavením podvozku. Matice přiložené k osám kol nešly na závitech os utáhnout, protáčely se. Jiné matice z domácích zásob OK. Sestavil jsem podvozek, ale ta kolečka s obručí z mechové gumy jsou taková hnusná. Sice budou zakryta bačkorami, ale stejně. Z domácích zásob jsem použil odlehčená kola Kavan, která ovšem byla určena pro menší hřídel takže než převrtávat střed nahradil jsem stavebnicové hřídele vlastními. Pěkný začátek, z podvozku jsem použil pouze podvozkové nohy. Nutno dodat, že až na matice by ty díly ze stavebnice byly použitelné.
Trup je na podvozku. Zadní ostruhu ještě nemohu připevnit protože je propojená se směrovkou a je potřeba ji přišroubovat tak aby osa otáčení kormidla SOP byla totožná s osou otáčení ostruhy.
Takže ocasní plochy. Při vsazení VOP do trupu jsem zjistil, že není rovnoběžná s křídlem. Krátká práce s pilníkem to napravila. Osazení SOP je bez obtíží. Před vlepením ještě propaluji otvory v potahu trupu, které kryjí otvor pro vyvedení táhel a na kormidla šroubuji ovládací páky. U SOP jsem páku trochu upravil ořezáním aby nenarážela do trupu při větší výchylce kormidla. Páky jsou plastové s protikusem a spojení je vruty. Vruty mají velice ostrou špičku a tak jsem je v zájmu bezpečnosti po připevnění pák odpiloval.
Ještě bylo potřeba v místě lepení sejmout potah, činnost nevyžadující komentář, jen se po odloupnutí fólie odhalil materiál ocasních ploch. Takže se ukázalo, že balza na ocaskách je velmi tvrdá a těžká. Než jsem později model sestavil pro vyvážení trochu mě to trápilo, ale po zjištění, že stejně ještě asi budu muset přidat do ocasu olovo mě to přešlo.
Ocasní plochy jsou vlepeny klasickým epoxidem 1200. V návodu se sice píše o 30-ti minutovém, podle mě by stačila i disperze nebo purex, ale když epoxi tak proč ne. Při ustavení VOP vůči trupu jsem zjistil další drobnou nepříjemnost a sice, že křídlo není na osu trupu úplně kolmo, je maličko pootočené. Pozici VOP jsem odměřoval právě od konců křídla a pořád mi přišla nějak nakřivo .... až jsem přeměřil křídlo a bylo jasno.
Zbytkem epoxidu jsem chtěl natřít motorovou přepážku a prostor pro tlumič, ale nakonec jsem namísto něho použil dvousložkový autolak a abych si s vlepovanými ocaskami nepohnul natíral jsem až po vytvrdnutí epoxi ve spojích ocasek s trupem.
Jednoduchou operací bylo připevnění ostruhy. Jen jsem namísto dvou úchytů struny podvozku, které mají být připevněny na spodku směrovky, použil jen jeden a zvětšil v něm otvor tak aby se v něm struna lehce posouvala.
Ve stavebnici je plastové lože pro montáž motoru a v motorové přepážce, která je už správně vyosena, jsou připraveny otvory vč. zapichovacích matic pro jeho připevnění. MVVS8 je sice trochu širší než ve stavebnici doporučovaný OS MAX, ale po mírném sbroušení vnitřní části se dá lože použít. Při zkoušce osazení laminátového motorového krytu se ukázalo, že kryt MVVS8 vč. standardního výfuku téměř bez problému skryje. Jen v místě RC karburátoru bylo nutné kryt mírně poupravit. Samozřejmě dále bylo potřeba do krytu zhotovit otvory pro přístup k jehle, svíčce a plnící hadičce nádrže.
Před instalací RC vybavení jsem laboroval s jeho rozmístěním s ohledem na správnou polohu těžiště. Ta má být 100mm od náběžné hrany křídla při prázdné nádrži. Uf, i při posunutí serv a baterek do nejzadnější polohy v kabině vychází těžiště cca 20mm před správnou polohu. Pro dosažení správné pozice by bylo potřeba přidat 50g do ocasu. Vozit s sebou zbytečně 50g? Nikdy! Takže motor jsem posunul více dozadu. OS MAX je asi lehčí než MVVS8. Také padla úvaha zda namísto standardního 4-článku NiMh nepoužít lehčí 2-článek LiPol s UBEC. Úspora hmotnosti v tomto případě však nemá příliš smysl. Aby se dala baterie rozumně připevnit a nejen pohodit zabalená do molitanu na balzové dno trupu přilepil jsem na dno, resp. spodní části přepážek v kabinovém prostoru cca 21cm dlouhý a 5cm široký (5cm je cca šířka 4-článku NiMh) pás z topolové překližky. Lepeno epoxidem 1200 s trochou přimíchaných mikrobalonů na zahuštění. Na pás je pak ve správné poloze vázacími pásky připevněna baterie. Aby se baterie po pásu neposouvala jsou na jeho hranách vypilovány „zářezy“. Jako palubní baterii jsem se rozhodl použít 4xNiMh2200mAh umístěné do stařičkého šroubovacího pouzdra od RC soupravy Modela. Mám za to, že tato klec je pro upevnění volných článků velmi zdařilá. Baterie je přes molitan plastovým vázacím páskem připevněna k vlepenému překližkovému pásu. Z produkce bývalé Modely je i vypínač, jen jsem na kablíky namísto původních modeláckých 5-ti kolíkových konektorů naletoval „servokonektory“. 8-kanálový přijímač MZK je zabalen do molitanu a vložen do prostoru pod deskou serv. Palubní instalace je doplněna diodovým indikátorem napětí palubní baterie.
Mezi trupem a křídlem jsou funkční vzpěry. Jsou z hliníkové trubky polepené červenou fólií, která se trochu odchlipovala takže jsem ji přilepil vteřiňákem. Na jednom konci je trubka zploštělá, na druhém je stavitelné drátěné táhlo aby se délka vzpěry dala přesně nastavit. Dodané plastové vidličky jsem rovnou vyhodil (kolega referoval, že už po několika sestaveních a rozebráních modelu rozlámal plastové čepy) a nahradil je kovovými. Jenže kovové vidličky v kovových úchytech v křídle nebylo zrovna nejlepší řešení, díky vůlím čepů vidliček v úchytech v křídle by určitě za letu drnčely. Následoval pokus s kulovými koncovkami. Parádní volba, jenže ty se zase ukázaly jako velmi problematické pro snadnou demontáž. V nestřežené chvíli mne naštěstí přepadl nápad, že namísto použití koncovky udělám na táhlu ohyb 90st. a v otvoru úchytu v křídle ho zajistím jen plastovou nacvakávací koncovkou. Montáž i demontáž je snadná a drnčení se nekoná. Tam kde se vzpěry montují na trup bylo potřeba vždy jednu vzpěru na konci zploštit ve větší délce protože jinak se vzpěry dotýkaly a při dotažení upevňovacího šroubu se navzájem odtlačovaly. Takže při čelním pohledu nebyly za sebou, ale jedna byla prohnutá dolu, druhá nahoru. Táhla na koncích vzpěr jsou v trubce vzpěry uchycena jen malým červíkem M3 v krátkém mosazném válečku. Na jednom válečku jsem při montáži strhnul závit a protože jsem nenašel vhodný materiál na výrobu válečku nového nezbylo než udělat závit kousek vedle. Na části táhel, které jsou zasunuty v trubce vzpěry, jsem ještě namotal kus elektrikářské izolepy aby se vymezila poloha táhla vůči trubce. Pokud bych to neudělal konce táhel by se v trubce pohybovaly a zřejmě by to byl další zdroj drnčení.

Vše nachystáno, připraveno k prvnímu letu, který bude bez krytu motoru. Nemám „žhavítko“, které bych na svíčku skrz otvor v krytu nasadil, mám jen kolíček. Také potřebuji motor po cca 5ti letém zahálení seřídit a navíc nejsem přesvědčen o správném vyosení motoru. Protože laminátový motorový kryt má 90g připevňuji pro lety bez krytu namísto něho k motorové přepážce kus železného úhelníku.

Lákám k výletu na letiště ještě kamaráda Zdenka, také s Bellancou. Vymlouvá se na noční takže jdu sám. Na letišti je v podvečer uprostřed týdne k mému překvapení celkem dost lidí, ale co, ostych není na místě.

Před letem a létání.
Tak půl hodiny se trápím s vyladěním motoru MVVS 8. Volnoběh ne a ne nastavit tak aby byl dostatečně nízký a přitom se motor rozběhl při prudkém přidání plynu. Nakonec rezignuji, nastavení sice není 100 procentní, ale slunce je nízko nad horizontem a brzo zapadne. Motor roztáčí vrtuli Taipan 11/5 na plné otáčky a Bellanca se odlepuje od asfaltové dráhy. Hned je jasné, že letové vlastnosti jsou úplně jiné než u kombatových ér. Bellanca letí, pár kliků na trimy a seznamujeme se. Oproti kombatovým modelům je poněkud těžkopádnější, ale zdá se nezáludná. Po cca 5ti minutách celkem elegantně bez poskakování přistávám, pro první let stačilo. Létají ostatní a já vyměnuji vrtuli. Kdysi mi někdo doporučil, že na akrobata s „osmičkou“ bude lepší větší vrtule s menším stoupáním a tak jsem tehdy koupil APC 12/3,75. Motor si s ní evidentně dobře rozumí a snad díky tomu že je trochu těžší (hmotnostně) a větší tak i volnoběch se dá nastavit nižší a motor už nechcípá. Další let a je jasné, že tahle vrtule bude lepší. Dovoluji si s Bellancou odvážnější obraty. Rovné křídlo bez vzepětí dělá svoje a při zatáčce směrovkou je potřeba kontrovat křidélky. Vlastně křidélka používám pouze na výkruty a vyrovnání letu při zatáčce. Ke klasické „začátečnické“ zatáčce bez směrovky naklopením křidélky a přitažením VOP není vůbec žádný důvod. Výkruty sudovité, to se dalo čekat, zkusím poladit diferenciaci. Výkon na delší stoupavý let nedostatečný, tak maximálně krátké stoupání a souvrat. Druhé přistání je méně zdařilé, příliš malá rychlost a poskoky zakončené malou piruetkou. Nic se nestalo a díky travnatému povrchu nejsou ani žádné odřeniny. Zkouším křidélka ve funkci klapek. Výchylka dolů je omezená provedením připevnění křidélek tak nastavuji „co to dá“, cca 40st. Zatím bez mixu klapek do výškovky. Za letu zkouším klapky. Bellanca zřetelně zpomaluje a chce mírně stoupat což nepřekvapí. Zatím mám strach „vydojit“ ji až do pádu, to si nechám na později. Přistávám tedy na klapkách. Slunce už je opravdu nízko a stihnu tak ještě jeden let. Klapky nechávám vychýlené a startuji. Start se viditelně zkrátil což je fajn i s ohledem na boční vítr, který mi při předchozím startu model úplně otočil.

Zálet v Suché 22.8. 2012

Slunce začíná mizet za obzor, rozebírám Bellancu a říkám si, že na učení synků létat to nebude, ale nejspíš si ji ještě na letiště někdy přivezu.
Domů si vezu úkol upravit vyosení motoru a přemýšlím zda na směrovku kvůli jednodušším startům nedat gyro.

2.9. Motor jsem vyosil vypodložením motorového lože více dolů a doprava. Letovému projevu změna pomohla, dolů by to chtělo ještě kousíček. Trénuji přistání, bez klapek i s klapkami. Na klapkách vychýlených cca 30st. dolů je potřeba model trochu potlačit. Přistávat se musí jemně a na rychlosti jinak následují poskoky po dráze. V jednom letu mi cosi upadlo. Při kontrole při nízkém průletu vidím, že kolečka to nejsou, ani po přistání se nezdá, že by něco chybělo. Tak létám až jednou ignoruji zvukovou signalizaci uplynulého letového času (10 min) a tak za chvíli ve vzduchu motor chcípá. Přistávám bez motoru, přistání se povedlo snad lépe než s motorem :) Při rozebírání modelu objevuji chybějící věc - hadice na výfuku odvádějící spaliny od trupu, tak proto je model zespoda tak poprskaný olejem z paliva.
Malou nepříjemností je "měkkost" zadní řízené ostruhy. Při přistání se různě ohýbá a model pak se směrovkou rovně nejede rovně. Buď se smířím s potřebou ji občas přiohnout a nebo zkusím vyrobit novou, z pružinového drátu.

Začínáme si s Bellancou rozumět. Sice mi při vybírání souvratu naznačila, že s výškovkou musím opatrně aneb při pomalém letu kolmo k zemi při výletu ze souvratu a prudkém přitažení se "utrhla", naštěstí dost vysoko na to abych situaci zvládl, ale jinak je to celkem fajn. Zvládá i nožový let i když je při něm potřeba hodně "páčkovat". Výkon motoru bohužel nestačí na obraty kde je delší svislé stoupání.
Ještě pořídit žhavítko, kterým se dostanu ke svíčce skrz kryt motoru (zatím mám jen kolíček) a budu moci začít létat i s krytem.

Musím konstatovat, že i přes počáteční rozpaky vyvolané nepříliš příznivými názory několika majitelů tohoto modelu a z jeho provedení (velká hmotnost) mi Bellanca nakonec přijde celkem fajn. Rozhodně to není éro pro začátečníky ani pro milovníky akrobacie, ale na pohodové polétání s nějakým tím výkrutem či přemetem se hodí. Pro transport i malým autem má ještě rozumnou velikost - i do Fiata Punto se vejde :).

4.9. Zkusil jsem na směrovku přidat gyro pro zjednodušení startů a přistání při bočním větru. Ne, že by to bylo úplně nutné, ale chci to zkusit. Gyro má zisk ovládaný samostatným přepínačem takže se dá vypnout.

Nastavení modelu ve vysílači Hitec Eclipse (Palik update):
  • přijímač je osmikanálový MZK, při napájení přijímače přes některý ze servokanálů by stačil přijímač šestikanálový
  • velikosti výchylek kormidla VOP a křidélek jsou nastaveny podle návodu, na směrovce mám výchylky "co to dá"
  • křidélka jsou použita i ve funkci flaperon, mix LAND (SW05), výchylka křidélek ve funkci klapek dolů je nastavena nejvyšší možná tak aby i při použití křidélek napřekračovala serva mechanické omezení výchylky, současně s klapkami se vychyluje kormidlo VOP cca 10% dolů, zapnutí tohoto mixu je standardně nastaveným přepínačem, rychlost vychlýlení klapek spolu s VOP je nastavena na 4.05s
  • pro jednodušší starty při bočním větru jsem na servo SOP přidal gyro, gyro má možnost ovládání zisku samostatným kanálem, zisk tedy řídím kanálem č.7 který je standardně ovládán potenciometrem, abych mohl zisk gyra jen vypnout/zapnout (chci ho jen pro starty a přistání) přiřadil jsem ovládacímu kanálu namísto potenciometru spínač SW06, předtím bylo ale potřeba nastavit EPA a subtrim na kanálu č.7, EPA je na obě strany zvýšeno na 125%, subtrimem je střed posunut na -80%, bez tohoto posunu by nebylo možno dosáhnout úplného vypnutí gyra, pokud se využití gyra osvědčí spojím jeho ovládání s ovládáním klapek, tzn. budou ovládány stejným přepínačem (pozor! gyro jsem po vyzkoušení v letu zase demontoval, nepřináší předpokládaný užitek)
  • nepoužívám dvojí výchylky
  • EXP na na výškovce, směrovce a křidélkách -30% (citlivější kolem středu ovladače)
  • na volné dva konektory v přijímači je připojeno napájení z 4xNiMh2300mAh a diodový signalizátor napětí palubního zdroje

6.9. Ranní polétání před návštěvou zubaře proběhlo za silnějšího větru vanoucího kolmo na dráhu. Výborně, alespoň prověřím funkci gyra. Zkrátím to. Je to nahouby, aneb rozhodně jsem nedosáhl stavu aby i přes boční vítr jel model kolmo na vítr pořád rovně. Takže gyro půjde zase ven. Klapky - přistávat na klapkách při silnějším větru, který vane šikmo proti směru přistání nebo rovnou proti je nesmysl. Model sice letí krásně pomalu, ale sebemenší závan ho s klapkami nadzdvihne. Takže pěkně na rychlosti a bez klapek. Klapky nechám, ale jen na pomalé průlety případně mezipřistání.

Fotky:

© RC web
Design PAD | CSS&code by JK