Po té co jsem Pavlovi (PAD) na Ikarův Pád přivezl výřezy z EPP na jím vyprojektovaný scalecombatový model domluvili jsme se, že ten samý model postavím trochu jinou technologií a tak se na stole objevily výřezy z extrudovaného polystyrenu. Ty ze mne ale nakonec vyškemral Karel Lutz takže se moje Nakajima začala rodit až týden před Kobří kůží.
Křídlo je zhotoveno z obyčejného polystyrenu s potahem dýhou, balzovou náběžkou a balzovými koncovými oblouky. Vzhledem k použití zmíněných koncových oblouků, jsem musel trochu poupravit tvar koncového oblouku s cílem zmenšit potřebný kus balzy.
Vidina, že budu muset provádět tři spoje křídla, neboť v originále a Pavlovo projektu bylo vzepětí do U, začal jsem prohlížet fotky z WASGu a tak nějak jsem si vzpomněl, že BF109HV55 a KI64 měly v originále také lomení do U a na modelech je vzepětí vlastně také jen do V a tak přidáním nákresu nového vzepětí do výkresu jsem dospěl k názoru, že se v pohodě vejdu do povolené rozměrové tolerance a tím bylo rozhodnuto. Trup je slepen z dílů extrudovaného polystyrénu, do kterých je frézkou vytvořena vnitřní odlehčovací dutina. Trupem prochází smrkový nosník a trup je potažen dvěmi vrstvami kancelářské lepící pásky. Jde vlastně o technologii popsanou Petrem Haklem. Jelikož času bylo málo a vidina lakovat, brousit, tmelit a stříkat se mi zdála opravdu moc zdlouhavá, rozhodl jsem se model potáhnout nažehlovací fólií což se podařilo. Motorový kryt je rovněž použit s Pavlova TA152 a je nastříkán barvou RC CAR, která výborně odolává účinkům paliva. Přijímač REX7 ovládá centrální servo HS225 na křidélkách, HS85 na výškovce a HS81 na plynu motoru MVVS4ccm s černým bočním výfukem, který je montován se sklonem 45°. Model byl dokončen v časných ranních hodinách den před akcí Kobří kůže a to jsem strávil dobré tři hodiny přestavbou serv v modelu, protože křídlo prostě nešlo nasadit na trup, jaksi se mi výškově dostala do kolize serva křidélek a výškovky o cca 15mm. Křídlo není uchyceno gumou, ale systémem kolík a dva plastové šrouby, navíc je zhotoven přechod křídlo trup. Rámování kabiny jsem již nestačil, neb došla černá samolepící fólie a tak jsem byl velmi zvědav na zálet stroje. První start před akcí proběhl vcelku bez problémů, jen drobná korekce trimu výškovky a letí to velmi slibně, jen černá obloha těsně po rozednění mi ztěžovala identifikaci polohy. Nicméně stroj sedí ve vzduchu velmi příjemně a dosahovaná rychlost je velmi dobrá. Po třech minutách sedám, protože ještě potřebuji zalétat nové křídlo u mezka, jenže už při tankování tomuto stroji není přáno, místo do nádrže teče palivo do trupu a po opravě se stává to co jsem měl předpokládat palivo vniklo i do přijímače a tak po ráně je stroj nepoužitelný, takže celá akce bude v režii NAKAJIMY. V prvním kole si spíš zvykám na model, v druhém je to lepší, ale zase není co sekat, teprve ve třetím si stroj začínám užívat, poslední stuha na obloze, musí být moje, ale bohužel pilot soupeřova stroje létá příliš vysoko a daleko, takže místo stuhy přicházím o konec křídla, nicméně model dál letí vcelku obstojně a dokonce se mi daří unikat i útokům soupeřů.
Je tu finále, mám velké dilema s čím půjdu nahoru, jelikož mám jen jeden stroj, přemýšlím o půjčení mezka našeho Jirky, ale po konzultaci s Pavlem nasazuji Nakajimu, konec křídla je zarovnán a oblepen lepenkou, chybějící část nahrazena závažím a spolehlivý mechanik vrhač v osobě Karla Lutze to jistí. Sice musím létat opatrně, bez prudších manévrů, ale od původního záměru odlétat čas a ochránit stuhu, se zapojuji plně do boje, což se daří a je z toho třetí místo. Díky PADe za super stroj.

Pro RC WEB Jirka Senohrábek st. (www.epacombat.cz)

Nakajima připravena na start

Letka Nakajim - vlevo PADova (komplet epp), žlutá Karla Babara Lutze ml (extrudovaný polystyren, potah papírovou lepící páskou), nahoře Jirkova (viz. popis výše)

Jirkova Nakajima s maskotem Hrabek Squadron Lukášem Senohrábkem

přistání po zásahu