To si tak ráno jednoho z posledních dnů v roce sedím u počítače, koukám na maily a zvažuji co dnes dělat - lenivě čučet na TV či prohnípat hodiny a hodiny u počítače, možná lépe pokračovat v rozečteném příběhu od F. Forsytha (dobré čtení), a nebo ... polepit něco na lítání?
Eh ta lenost. Od TV a kompu problém odtrhnout se není, ale to čtení .... ne, pohni zadkem.
Vzpomněl jsem si na slowflyerovskou poletuchu jejíž křídlo je od začátku roku 2002 v kartonové krabici pečlivě uloženo ve skříni a o jejíž trup v druhé skříni pravidelně zavadím při vyndavání a uklízení křídel kombatových Nakajim. Model je dávno bez vybavení - bez motoru, serv, regulátoru .... a zjišťuji že i bez podvozku.
Takže o co že to dnes půjde? Začátkem roku 2002 jsem pro halové slowflyerovské soutěže postavil na tehdejší dobu typický model. Používání střídavých motorů, LiPol baterií a halových akrobatických speciálů zatím sotva někdo tušil. Model měl balzové konstrukční křídlo s jednostranným potahem tenkou folií do odpadkových košů. Ocasní plochy v uspořádání do "V" z desky extrudovaného polystyrenu tl. 4mm a trup z kónické uhlíkové trubky. Pohon stejnosměrným motorem SPEED 280 s převodovkou 1:4 (hmotnost 68g) napájeným 7-článkem NiCd 350mAh. S modelem jsem odlétal lednovou soutěž SLOWFLYER 2002 v Praze. Poté putoval do skříně, vybavení šlo do dalších modelů.
Slowflyerovské létání se postupem času začalo posunovat poněkud jinam ...
... a tak jsem na stůl vysypal něco zásob - serva HXT500, regulátor MGM 7A, střídavý motor HCS (zbytečně velký a těžký, ale na tom krátkém čumáku nevadí), baterie Rhino 2S610mAh a také ne zrovna miniaturní 4k přijímač Schulze.
Z trupu jsem odloupal zbytky tavného lepidla, kterým bylo dříve přichyceno všechno vybavení. Motorová přepážka pro upevnění motoru s převodovkou šla také pryč a nakonec i ocasní plochy ze zbytečně těžkého a silného extrudovaného polystyrenu. Nové ocasní plochy jsou z depronu 3mm, na trup jsou lepeny v jednoduchém přípravku. Páky kormidel ze sklotextitu, táhla uhlíkového z drátu 1mm s koncovkami z ocel. drátu. Serva jsou opět přilepena tavnou pistolí. Motor je připevněn možná zbytečně složitě, ale přišlo mi to v danou chvíli jako nejjednodušší řešení. Podvozek je z uhlíkových tyček 2mm nalepených a přivázaných na sklotextitovou polopřepážku, ta je nalepena na trubku trupu. Kolečka jsou otřesná loukoťová, nejspíš cena z nějaké soutěže. Jediné na co jsem ani nesáhl jsou křídla, více jak 7 let ležela v krabici a nijak to na nich není znát, snad až na tenoučkou vrstvu prachu na povrchu.
Základní parametry: | |
rozpětí | 1005mm |
délka | 910mm |
hmotnost letová | 182g |
ovládané funkce | výškovka, směrovka, motor |
serva | 2x HXT500 |
přijímač | Schulze |
regulátor | MGM 7A |
baterie | LiPol 2S610mAh (doba letu přes 30 min) |
motor | střídavý HCS 23/8/12E |
Letové vlastnosti zcela odpovídají koncepci modelu (to je teda věta jak z recenze v modelářském časopisu). Zkrátka to letí docela pomalu, stabilně a na výchylky kormidel reaguje velmi hbitě. Ovládání motýlkovými plochami je trochu odlišné od klasiky. S dvoučlákem LiPol 610mAh je hmotnost podstatně nižší oproti původnímu stroji s NiCd a na letovém projevu je to sakra znát. S tříčlánkem LiPol 1300mAh je hmotnost na úrovni historického stroje. Vyšší hmotnost je za letu cítit, ale zase je vyvážena neskutečně dlouhou dobou letu - po 26ti minutách letu při teplotě lehce nad nulou jsem doma dobíjel pouze 536mAh.
Večer jsem neodolal pokušení a vyrazil zkusit jak dlouho že to poletí na ten dvoučlánek. Výsledek docela překvapil - letový čas 31,5 minuty. Styl letu slowflyerovský, průlety brankou, poletování osmiček, také nějaký ten looping (ano, model ho bez "rozjíždění" v pohodě zvládne).
Neplánovaně jsem ověřil i odolnost. Lehce jsem při průletu kovovou brankou (klepadlo na koberce) ťuknul jednu svislou tyč. Model se zdál být v pořádku a tak jsem pokračoval v letu. Jaké to bylo překvapení když se asi v 15ti metrech nad zemí křídla oddělila od trupu. Při tom ťuknutí se uvolnilo zadní uchycení křídla a následoval pád. Křídla ladně odrotovala do trávy, ale trup se zapíchl do zmrzlé země. Odnesla to vrtule a křížová přepážka uložení motoru. Oprava na 10 minut. Takže příště raději lépe zkontrolovat.
Probuzení z nostalgie splnilo svůj cíl. Pecivál pohnul zadkem a odměnou mu bylo pěkné polétání. Na nějakou divočinu to fakt není a pochybuji že mi nadšení z letu vydrží dlouho :).
Několik obrázků a videí: