Letošní WASG v Německu 14.7 - 18.7. 2010 se stal opět českou záležitostí. V jednotlivcích bral první místo Patrik Svída, na stupních vítězů ho doplnil třetí Jakub Skotnica a ve finále jim skvěle sekundoval nakonec pátý Lukáš Kraus. Do semifinálových letů (tzn. do 21. místa po základních čtyřech kolech) se probojovali ještě celkově 12. Ruda Klouček a 17. Pavel Dvořák. Celkem ACES létalo 130 pilotů. V soutěži družstev jsme nekompromisně smázli všechny ostatní státy, kterých se tentokrát zúčastnilo 18. Když píšu nekompromisně tak to znamená skutečně velkým rozdílem. Náš tým (tým = 5 nejlepších pilotů) s celkovým ziskem cca 10000 bodů, druzí švédové o více jak 3000 méně. Pro představu – 3000 bodů obnáší třeba 30 useknutých stuh. Převahu v hlavní kategorii kombatu ACES podpořili dobrým umístěním čeští piloti v dalších létaných soutěžích. 4. Petr Hakl v samostatně hodnocené soutěži kombatu ACES s motory do zdvihového objemu 2,5cm3, Jakub Skotnica 4. místem v kategorii ACES WW1. Jakub navíc zabodoval 3. místem v „náhle uspořádané“ soutěži v rychlostním létání okolo pylonů, které pořadatel uspořádal se sponzoringem známé akce RED BULL AIR RACE.

Hlavní bylo napsáno, ale jaká k takovému výsledku vedla cesta?

O tom, že mistrovství bude v Německu se rozhodlo již na loňském EASGu ve Znojmě. Mnozí si asi představovali, že známá německá důslednost a preciznost by mohla zajistit skutečně parádní akci. V průběhu roku, jak se WASG blížil, ale příliš indicií na pořadatelsky a logisticky zvládnutou soutěž neukazovalo: Nepříliš povedená webová prezentace šampionátu, dle dostupných informací problematické umístění soutěže bez slušného zázemí, krátce před mistrovstvím ještě chaos ve výkladu pravidel ve věci motorů a tlumičů ... Shrnuto do jedné věty by se naše představy daly popsat asi takto: bude to někde na poli a do sprch se bude jezdit do nedaleké vesnice.

Na poslední (před WASGem) české soutěži ACES v Liberci jsme si s Patrikem Svídou zvládli dost šeredně rozbít éra a tak jsme měli do odjezdu ještě dost co opravovat :)

Šampionát začínal v úterý 14.7. přejímkami modelů a končil 18.7. semifinálovými a finálovými lety. Většina z českých pilotů jela na místo až na první den akce. Mnoho zahraničních účastníků, zejména ze vzdálenějších států, ale dorazilo už na víkend a možná i dříve a já osobně jsem jim rozhodně nezáviděl. Po příjezdu na místo na nás čekala travnatá plocha pro kempování (stany, karavany) a hlavně neuvěřitelné vedro, které tou dobou panovalo po celé Evropě. Pesimistické představy o zajištění soutěže začínaly nabývat reálných obrysů. Česká partička zakempovala ve vzdálenějším rohu od hlavního organizátorského stanu. Hned vedle slováků, kteří zabrali místo hned u ochranné sítě mezi kempem a letovou plochou.

První dva dny byly vyhrazeny přejímkám a tréninkovým letům. Někteří blázni v parném létě létali do padnutí. Došlo i k několika „náhodným“ srážkám končícím totální devastací modelů. Poněkud předčasně na to, že soutěž ještě nezačala. Vedro a lelkování (první dva dny se opravdu nic neděje) náladě nepřidává a tak se někteří v průběhu dne jezdíme osvěžit do nedalekého rybníka a večer osprchnout a najíst do blízkého městečka. U kempu je slušné zázemí z TOITOIek, ale sprcha jen jediná – se studenou vodou (nevadí) volně stojící u kraje kempu v sousedství mycího žlabu určeného pro osobní hygienu i mytí nádobí a velkého kontejneru na odpadky. Jak se říká „žádná kaše se nejí tak horká jak se uvaří“ takže si na stav postupně zvykáme a zpětně hodnoceno zas tak strašné to není. Zlepšení nálady výrazně přispěje když se ve čtvrtek KONEČNĚ začíná soutěžně létat. Jsou vypsána první dvě kola bojů ACES WW2 i WW1. Začíná se WW1, která z naší strany není příliš bohatě zastoupena. Létají jen Patrik, Jakub a Ondra a Miloš Havlovi. Patrik nějak přehnal snahu o zpevnění BERGa olaminováním, Havlovi se se svými dvouplošníky také trápí. Jen Jakub s Ansaldem trápí soupeře a bravůrně sráží pozemní cíle.

A konečně WW2. Lukáš Kraus nastupuje hned do prvního heatu. Já  v druhém a pak se postupně v dalších a dalších heatech snažíme osekávat a bohužel i posílat k zemi soupeře. První letový den máme za sebou, většina s celkem slušným základem pro další pokračování. Neskutečnou porci smůly si vybírá Richard dvěma killy hned v prvních dvou letech, navíc bohužel bez seků a s velmi krátkým letovým časem. Já si z prvního dne odnáším také jednu Nakajimu v třískách, stejně jako Patrik který navíc po vzdušné kolizi poslal Faireye do jediné zpevněné polní cesty mezi letovou plochou, obilným a kukuřičným polem. Menší poškození měl i Jakub.

V pátek pokračuje úmorné vedro a dalšími lety WW2 i WW1. WW1 moc nesleduji a raději jedu k rybníku. Po návratu do kempu mě vítá „sněm“ nad Patrikovo Bergem. Téma je proč neběží motor. Odpověď je po chvíli nalezena. Po menší ráně z předchozího dne je v nádrži nešikovně zaseklé bimbátko a do motoru nejde palivo. Jdeme na WW2. Stejně jako ve středu českým pilotům se tak půl na půl daří – nedaří. Patrik i Jakub absolvují slušné lety s cca třemi seky. Lukáš se zlepšuje a připisuje také dost seků. Richard konečně letí celý let i když snad jen s jedním sekem. Já lítám jak o život, ale „zkušeným vyhýbáním se stuhám“ se sekat nedaří. Ruda standardním výkonem se ziskem okolo dvou seků drží slušné vyhlídky na účast v semifinálových letech. Prakticky nesleduji Havlovi. Dělám pomocníka Petru Haklovi a řeknu vám, s ním se mechanik naběhá. V průběhu soutěžního letu dvakrát běžím pro model po zhasnutí motoru. Alespoň že Petr ulovil dva seky což se s menším dvaapůlkovým Spitfirem cení. Druhý letový den tak končíme se slušným umístěním českých pilotů v přední části výsledkové listiny průběžného pořadí a nemnoha dalšími rozbitými éry.

Večer je v obrovském stanu (představte si něco jen o trochu menšího než byly stany na výstavišti v Praze v Letňanech, odhaduji, že se do stanu vejde tak 500 lidí) u letové plochy párty. K našemu údivu se kromě pilotů za stoly na lavicích objevuje mnoho bezpochyby místních obyvatel ale i sportovních týmů, možná i zájmových sdružení apod. Zkrátka stan je tak z poloviny plný. Později se od hlavního pořadatele Rainera H. dozvídám, že termín šampionátu naplánoval tak aby se právě sešel s místními slavnostmi. A to jsme si předtím mysleli, že ten obrovský stan je tu hlavně kvůli pilotům :). Zábava se rozjíždí, vepřová kolena a grilovaná kuřata mizí, německé vnadné číšnice hrnou svými ňadry na stoly tupláky slabého piva, hudební produkce nevalné kvality rozvibrovává ušní bubínky a netrvá dlouho než se první účastníci těchto radovánek objevují křepčící na lavicích a stolech.

Sobotní procitnutí je pro některé trochu náročnější. Dnes se dolétává čtvrté kolo základní části soutěže WW2. WW1 příliš nesleduji tak omluvte chabé zmínky. Z předchozích bojů se na čele průběžného pořadí usazuje švédský mladík Denny Fritsche (můj tip na jasného vítěze – kruci, možná jsem to neměl říkat viz. dále). Jeho lety je radost sledovat. S naprostou jistotou a precizností svým nepříliš obvyklým strojem Late 299 odebírá soupeřům jednu stuhu za druhou. Ve výsledkové listině mu společnost dělají Patrik, Jakub a také pomalu ale jistě se lepšící Lukáš. Ruda a já se pohybujeme někde okolo 15. místa tzn. stále s šancí na semifinálové lety. Další čeští piloti jsou až za onou magickou hranicí do 21. místa (3 x 7). Ale čtvrté lety jsou před námi a dokud není dolétáno vše je otevřené. Smolař Richard ve svém čtvrtém letu zase nedolétal. Česká špička seká a vytváří si výborné pozice pro závěrečné lety, český průměr tohoto šampionátu seká méně, ale také drží pozice. Se zájmem sledujeme let Dennyho. Začátek je standardní, zhruba co minuta to sek, ale netrvá dlouho, rána a lepící páskou polepený extrudovaný polystyrén šedé barvy se řítí k zemi. „Černý jestřáb sestřelen“. Slovenka Simoneta, jediná pilotka, odvedla slušnou „černou“ práci pro český tým. A tady se zřejmě na Dennyho nalepila řádná porce smůly. Tak mě napadá jestli ona nepřeskočila z Richarda? Ve WW1 Rampa kosí pozemní cíle. V některých heatech WW1 jsou k vidění opravdu rychlé a obratné stroje a v kontrastu k nim i ploužící se mátohy. Snaha některých pilotů srazit pozemní cíl končí občas v divokých kotrmelcích po nechtěném mezipřistání. Jsou k vidění i srážky. Někdy menší, někdy totální. Následně pak v kempu ruce pilotů a pomocníků s podporou „kouzelných“ lepidel, lepících pásek a tu a tam kousků uhlíku z trosek sestavují opět stroje schopné letu.

Sobotní večer je na programu PILOT PÁRTY. Ta páteční byla dobrá, tak že by to bylo podobné? Stan se plní mnohem více než předchozí večer. Mezi stoly prochází vnadná „německá selka“ a rozdává malé reklamní letáčky jimž dominuje nápis HEXEN. Nevěnujeme jim příliš pozornosti. Snad jen i obrovský nápis HEXEN za podiem v přední části haly dává tušit nějakou souvislost. Netrvá dlouho a je jasno. HEXEN = dívčí kapela aneb 8 vcelku pohledných děv vnadných tvarů ve stylových (řekněme bavorských) oblečcích. Začátek účinkování je poněkud vlažnější aneb německé dechovky nejsou úplně to na co bychom čekali. Ale dívat se na ně dá a s mizejícími tupláky nepříliš vychlazeného piva není hudební produkce až tak špatná. Holky tahaj harmoniky, foukaj do trubek a buší do bubnů i tympánů, napínají struny a to vše doprovázejí svůdnými až rajcovními pohyby těl. Uf. Zábava se rozjíždí. Ani chladnější místní němečtí přátelé (rozuměj děvčata) nemohou zabránit přesunu nejen čechů na lavice a stoly. Nikdy bych neřekl, kolik takový skládací stůl vydrží. Jen ty lavice byly trochu vratké a tak jsme museli zahraňovat anglickou lady jenž nás minulý den hostila tradičním „čajem o čtvrté“. A když se HEXENčata po krátké přestávce z lacláčů převlékla do uniforem ve stylu hippies a z německých dechovek přešla na světové hity už nic nemohlo zastavit noční veselí. V myslích mnoha bezpochyby zůstane třeba surfování Jakuba na stole neseném českým týmem ... . Venku prší.

Neděle ráno. Základní část dolétána. Je to jasné. V nejlepší „jedenadvacítce“ WW2 máme 5 pilotů, v první sedmičce 3 (Patrik, Jakub, Lukáš .... Ruda, Pavel). Opticky to na výsledkové listině vypadá moc pěkně. Tři semifinálové lety určí nejlepší sedmičku. Já s Rudou toho moc nepředvádíme, ale ostatní čeští semifinalisté sekají a hlavně nerozbíjejí. Kdo rozbíjí je Denny. I přes krátký let má slušně nasekáno, ale stejně se před něj na první místo průběžně jen o několik bodíků dostává Patrik. V semifinálových letech už má každý pilot dva rozhodčí. Aniž bych chtěl něco moc rozmazávat tak s některými rozhodčími, i když jsou jimi sami piloti, to po celou dobu soutěže nebylo jednoduché. I naprosto jasné seky se nám občas, zejména u německých rozhodčích, nepovedlo zapsat. Nevím, zdali to bylo způsobeno snahou rozhodčích cizí piloty opravdu poškodit nebo jen nezkušeností či špatným zrakem.

Bez dlouhých prostojů se vše připravuje na finále, do kterého se z českých pilotů probojovali z prvního místa Patrik Svída, z pátého Jakub Skotnica a ze sedmého Lukáš Kraus. Na pilotní linii je doplňují švéd Denny Fritsche, slovinec Nace Mihelič (s poněkud zázračnými osmi seky ze čtvrtého letu), slovák Filip Krajčovič a také jediný němec Jürgen Feldhaus. Patrik před úprkem ke strojí hlásí: „Kdo dá 4 seky vyhrál“. Óooo, jak se mýlil :). Zazní startovací signál a modely vyrážejí k nebi k poslední zteči. Hned od začátku se k zemi začínají snášet zbytky odsekaných stuh a .... také Patrikovo Faireye. Po jednom seku a ráně snad se slovincem jdou oba k zemi. Patrik opět trefuje jedinou polňačku široko daleko, ale to je fuk. Naděje na vítězství mizí jak pára nad hrncem. Pilot se stává pouhým divákem bez možnosti cokoli ovlivnit a asi není těžké odhadnout co se mu honí v hlavě. Několik dalších vteřin bojů a ..... prásk! V divokém tanci svíjející se torzo švédského modelu ladně klesá k zemi, stejně tak druhý model po srážce končí kdesi v oranici. Pohled na oblohu jasně říká, že tím kdo se srazil se švédem byl Jakub. I pro něj tak ambice na vylepšení pozice končí. Neuplynuly snad ani dvě minuty a ze sedmi modelů zůstávají ve vzduchu tři. I za tak krátkou dobu stuhy zmizely a jen slovák Filip K. a Lukáš vlekají delší zbytky. Trio doplňuje němec Jürgen F. Lukáš létá opatrně ale i přes to chirurgicky osekává Filipa a zůstává tak jediný se stuhou. Předvádí svou oblíbenou taktiku nízkých průletu těsně nad zemí na kterou se nachytal už nejeden soupeř. A nejinak je tomu i nyní. Ve snaze seknout se upáčkoval němec. Snad čtvrtá minuta a jen dva modely! Návnadě v podobě nízko vlekané stuhy neodolal ani slovák a při jedné nízko točené zatáčce končí v rozoraném poli stranou od letové plochy. Tak takové finále asi nikdo nečekal. Lukáš exhibičně dolétává poslední vteřiny finálového letu. Jako Patrikův mechanik zjišťuji jak že soupeři ve finále sekali. „Díky“ killům nic moc. Běžím ještě pro havarovaný model, na kterém zůstala neporušená stuha. Patrikův jen jeden sek spolu s uchráněnou stuhou není nic extra, ale na udržení prvního místa by to mohlo stačit. Prostě JE TO TAM, neuvěřitelné.

Pořadatelé připravují vyhlášení ve stanu, kde minulé noci bylo tak moc rušno. Ceremoniálu vyhlášení se zúčastňují i místní celebrity, pravděpodobně politici? A konečně jsou vyhlašováni nejlepší obou kategorií ACES a také doprovodné soutěže s modely s motory do zvihového objemu 2,5cm3. Nás zajímá hlavně ACES WW2 kde se mistrem světa pro rok 2010 stává Patrik Svída a obhájil tak své vítězství z WASG 2008 v Italském Fano. Takový triumf se asi ještě nikomu nepodařil. Druhé místo bere švéd Denny Fritsche a na stupně vítězů nad číslici 3 vystupuje Jakub Skotnica! První tři dostávají pěkné skleněné trofeje spolu s hodnotnými cenami a lahvemi šampaňského, ze kterých krátce poté napěněný proud kropí nejen tři nejlepší piloty ale díky Jakubovi také diváky v prvních řadách pod podiem. Následuje ještě několik oficialit vč. zápisu nejlepších pilotů do místní, nejspíš hodně ceněné, knihy, zřejmě něco jako kronika města. Všichni piloti dostávají drobné věcné ceny spolu s pamětní medailí šampionátu. Český tým je ještě vyhlášen jako nejlepší a skleněnou trofej přebírá Petr Hakl jako vedoucí týmu.

Mistrovství světa skončilo. České barvy prokázaly světovou nadvládu v této adrenalinové soutěžní modelářské kategorii jak v individuálním tak v týmovém hodnocení.

Pořadatelé i přes drobné výtky zaslouží poděkování.

A já děkuji vám hoši z českého aircombatu – Patriku, Jakube, Lukáši, Rudo, Petře, Ondro, Richarde, Miloši a mechaniku Stando za parádní týmovou práci a výbornou partu.

Pavel PAD Dvořák

Celá jména s přezdívkami: Patrik PAŤAS Svída, Jakub RAMPA Skotnica, Lukáš LUKY Kraus, Ruda RUDOCH Klouček, Pavel PAD Dvořák, Petr Hakl, Ondra Havel, Richard ŠAMAN Křížala, Miloš Havel, Standa TAŤKA Kraus.

Možné drobné odchylky od skutečnosti vyhrazeny.

Kompletní výsledková listina (XLS)
Fotogalerie Paťas, slovinci, slováci, HEXEN.
Video z akce v místní TV.