RC web
hlavní
aktuality 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001-2000
hangár
rubriky
RC kombat slowflyer letadla dílna
ostatní
akrobacie kmitočty programy plánky
kontakt
odkazy
logo ACES logo EPA logo WW1+ logo RC mania
vyhledávání
4.10. 2011 - kombatové samokřídlo TORNADO XX

Nejčistší forma kombatu je bezesporu kombat svahový. Scházíme se celkem pravidelně jednu sobotu každý měsíc téměř celý rok na Rané. A když tak vídám s čím létají ostatní nelze si nevšimnout, že můj letitý Tomahawk připomíná spíše létající těžkotonážní popelnici než svižné krásné samokřídlo. Ale to se změní!

Dostal jsem se k výřezům křídla vemi podobným modelu Tornádo XX z produkce TELINKu. Oproti Tomahawku je křídlo podstatně subtilnější s menší plochou. Když jsem si přečetl informace k tomuto samokřídlu přímo na webu TELINKu došlo mi proč tomu tak je. Tornádo XX je speciál určený hlavně do slabších podmínek. Tomuto určení je podřízeno prakticky vše. Počínaje výřezy a konče vybavením. Zapochyboval jsem jestli zrovna tyhle výřezy byla ta nejlepší volba, ale co, nějak se s tím poperu. Velmi rychle vzala za své moje představa o vybavení křídla obyčejnými standardními servy s hmotností cca 45g jedno. Sice razím teorii, že v samokřídle budou provozně spolehlivější obyčejná velká serva s obyč. plastovými převody než malá serva s převody kovovými, ale když jsem standardní servo přiložil zboku na kořenový profil ukázalo se, že by se servo v křídle skoro ani neschovalo. V "kouzelné" krabici se zbožím z exotických krajin jsem vylovil dvě použitelná serva. Hmotnost jednoho 20g, kovové převody, slušná rychlost. Navíc už je cca dva roky používám pro ovládání výškovky na kombatových ACES modelech tak by snad mohla být použitelná. Až bojové nasazení prokáže správnost volby. Baterie jsem zvolil obyčejné tužky velikosti AA (4x Enelope 1000mAh). Chvíli jsem si sice pohrával s myšlenkou osadit jen 4xAAA, ale obavy s dodržením těžiště resp. případnou nutností nakonec dovažovat přidáním olova na čumák mě odradily (ó, jak moudré rozhodnutí). Ono je totiž u samokřídla mnohem jednodušší (doslova lehčí) dovážit model lehký na zadek protože velká část křídla je umístěna za těžištěm. Naopak to bývá horší, aneb je potřeba přidat více olova. Tak to než vozit olovo to raději těžší (lepší?) baterky.

Tak nyní ke stavbě. Kořenové části polovin křídla jsem sbrousil tak aby na sebe přesně dosedly při položení polovin horní stranou na stůl a zatížení odtokovek tak aby ležely po celé délce na stole. Dodržení této geometrie křídla je dost zásadní pro budoucí letové vlastnosti. Poloviny jsou slepeny řídkým vteřinovým lepidlem. Lepím tak, že k sobě poloviny stáhnu krepovou papírovou lepící páskou a lepidlo naliju do spáry. Správná geometrie křídla je v tuto chvíli dána precizností sbroušení ploch kořenových profilů. S lepidlem to není potřeba přehánět, jde jen o to aby poloviny držely u sebe. Stejně nakonec bude křídlo polepeno skelnou páskou která poloviny pevně spojí. Zapomeňte na purex, epoxid apod., to je zbytečná ztráta času. Pokud byste koupili stavebnici modelu Tornádo tak už budete mít na horní straně křídla vyříznutu drážku pro vlepení výztužné skelné tyče. Já musel drážku vypálit. Použil jsem trafopájku s připevněnou tvarovou smyčkou z obyč. ocel. drátu prům. 0,8mm. Pro tyto účely se mi osvědčil lépe než drát měděný. Ocel totiž oproti mědi mizerně vede teplo a tak i při trvale sepnutém spínači trafopájky bude teplota smyčky jen taková že dobře řeže, ale nevypaluje okolní materiál. Očko je potřeba naohýbat tak aby byla drážka jen o maličko větší než výztužná trubka. Při vložení trubky do drážky by se nemělo křídlo deformovat. Drážka je umístěna při horním povrchu protože tady je křídlo téměř rovné (tedy pokud je slepeno správně viz. výše - lepení na rovné desce v poloze na zádech se zatíženými odtokovkami). Jako výztuhu jsem použil uhlíkovou trubku 8/7mm v délce 500mm. Uhlík lze za cenu zvýšení hmotnosti nahradit skelnou trubkou nebo i tyčí, ale rozdíl v hmotnosti bude značný. Nabízí se otázka zdali u samokřídla tzv. do klidu vůbec trubku použít? Proč se trubka používá? Protože se zpevní střed a nedochází k rozkmitání křídla při letu vyšší rychlostí. Trubka se nepoužívá proto aby se křídlo stalo nezničitelným i když samozřejmě vyztužení středu výrazně přispívá ke zvýšení odolnosti křídla v oblasti uložení RC vybavení. No já tam tu trubku zkrátka dal. Je vlepena nanesením malého množství purexu na dno drážky a zalitím řídkým vteřiňákem shora tak aby se povrch křídla k trubce přilepil. Trubka je umístěna přesně v těžišti.

Po vlepení trubky je povrch celého křídla přebroušen. Ano, bohužel je to tak. Pokud chcete zajistit dobré přilepení potahu (izolep) k povrchu EPP je přebroušení nutné. Proč? Protože EPP je materiál expandovaný, tedy kuličkový. Každá kulička má na povrchu takovou tenoučkou slupku. A když řezací horký drát kuličku přeřízne materiál uvnitř kuličky se vypálí - propadne. Jenže povrchová slupka se vypálí jinak, méně. Takže najednou není povrch tvořený rozřezanými kuličkami hladký, ale je tvořen spoustou malých lavůrků, propadlinek. A to opravdu není podklad na kterém by mělo něco jako izolepa dobře držet. Do jisté míry se dá přilnavost podkladu vylepšit přestříkáním lepidlem ve spreji (nejlépe 3M77), ale stejně doporučuji přebrousit. Pokud namítnete, že třeba skelná páska na takovém povrchu drží dobře tak nezbyde než konstatovat že ano, ale to je za cenu velkého množství lepidla na této pásce (i proto je oproti obyč. barevné izolepě tak těžká). Brousím smirkem 120 nalepeným na podložce z molitanu, cca 150x100mm. Přebroušením se nemění tvar profilu, jen se sbrousí ty vystupující slupky kuliček EPP. Přebrušuji všechny hrany, mírné zaoblení (sražení hran) umožní lepší přilepení pásky. Po přebroušení je potřeba povrch zbavit jemného "lepkavého" prachu. Používám vysavač s kartáčem, kterým jednak povrch vysávám ale také bušením do křídla vyklepávám. Do ztracena obrušuji také hranu, která vznikne na horním povrchu vpředu na spoji polovin křídla.

A teď to psychologicky nejnáročnější. Rozmístění vybavení. Dilema s volbou komponet jsem zmínil výše. Takže dvě malá 20g serva, baterie ze čtyř článků AA a malý přijímač (ne mikro). V návodu od TELINKu je rozmístění vybavení nakresleno vč. kót. Na můj vkus je vše moc vpředu. Ale je jasné proč, protože prostě lehké věci musí být co nejvíc vpředu aby nebyl problém s těžištěm, také jsem popsal výše. Já oproti návodu posunul vybavení trochu dál od náběžky protože při boji, přistávání a vůbec všech těch karambolech, kterými za svůj život samokřídlo projde, se každý milimetr EPP chránícího RC vybavení hodí. Posun jsem si dovolil také díky použití baterií AA. Výřezy v křídle jsou provedeny zespoda nožem, přebytečný materiál je vytrhán malými kleštěmi. Nepoužívám pro vytvoření otvorů trafopájku protože občas se nepodaří odhadnout jak moc pájka EPP vypálí a otvory vyjdou větší než je potřeba. Otvory pro serva jsou řezány opravdu natěsno a serva jsou vlepena UHUPorem na tvrdé pěny. Při použití tohoto lepidla zůstává okolní materiál stále stejně pružný. Při použití vteřiňáku EPP křehne, purex EPP také slunšně "zhutní". Neosvědčilo se ani lepidlo z tavné pistole. Servo je umístěno tak, že páka serva a náhon elevonů ocel. strunami je z velké části skryt uvnitř křídla. Průchod táhla potahem je skrz plastovou trubičku z lanovodu. Co se geometrie náhonů týče udělal jsem ji podle návodu TELINKu, jen na páce elevonu mám vzdálenost táhla od osy otáčení elevonu namísto 7mm cca 10mm a ještě by mohlo být více. Ještě před potažením je potřeba náhony na straně serva přesně sestavit. Na páku serva je drát připojen prostým ohnutím o 90st. a zajištěním proti vypadnutí plastovou koncovkou. Díky tomu je možno celkem snadno drát po vycvaknutí koncovky celý vyjmout z křídla což se hodí hned při potahování. Baterie je do výřezu vlepena lepidlem MAMUT GLUE prodávaným v kartuších v hobby prodejnách. Otvor pro přijímač je vyříznut na celou výšku křídla, shora je otvor překryt destičkou z tenkého plastu tl. 0,75mm. Destička je spíš jen jako opora pro pozdější polepení páskou než že by měla něco vyztužovat či chránit.

Následuje vyztužení křídla polepením skelnou páskou. Používal jsem šířku 50mm ze které jsem ale v případě potřeby odtrhával proužky užší. První je polepena náběžka. Polepuji kousky délky cca 50mm s vlákny orientovanými kolmo k náběžce. Při polepování pásku napínám abych náběžku trochu stlačil. Postupuji od středu ke koncům. Na konci je potřeba přelepit rohy. jak na náběžce tak odtokovce. Po náběžce se polepuje odtokovka. Ze skelné pásky natrhám pruhy široké 25mm a přelepím shora a zdola tak aby byly malé přesahy přes hranu odtokovky které přehnu takže se oba pruhy na odtokovce spojí. Z pruhů širokých 10mm udělám diagonální výztuhy které zafixují překroucení křídla. Nakonec se přelepí střed jak rovnoběžně s osou křídla tak kolmo na ni. Páskou je radno šetřit protože je opravdu dost těžká a jak už jsem psal výše tohle samokřídlo je určeno spíš do slabších povětrnostních podmínek než na tuhé boje v hurikánu. Polepení skelnou páskou je dobře vidět z fotografií. V místě uložení přijímače jsem potah páskou proříznut a přesahy ohnul dovnitř. Proříznul jsem také otvory pro přístup k pákám serv. Skelnou pásku při potahování jen mírně napínám. Je potřeba dávat pozor aby se křídlo polepováním nezkroutilo.

Vzhled samokřídla je dán konečnou povrchovou vrstvou, kterou tvoří potah obyčejnými barevnými izolepami lepenými na křídlo lehce poprášené lepidlem ve spreji 3M77. Lepidlo stačí nastříkat jen na povrch EPP. Z domácích zásob se mi jako nejhezčí jevila kombinace oranžovožluté a stříbrné. Potah jsem provedl stejný shora i zdola. Pásy izolepy jsou kladeny rovnoběžně s osou křídla. Je to jednodušší než při kladení pásů rovnoběžně s délkou křídla. Pro lepší přilepení izolepy jsem EPP na koncích křídla lehce potřel UHUPorem. Potahování je završeno přežehlením celého povrchu obyč. žehličkou nastavenou na nejnižší teplotu. Přežehluji přes tzv. pečící papír, tak nemůže dojít k natavení pásky na žehličku. Při žehlení opatrně aby nedošlo ke zkroucení křídla. Základ je hotov. Další na řadě jsou elevony a směrovky. Elevony jsou z balzy tl. 4mm. Snažil jsem se vybrat balzu pevnou a lehkou, zrcadélkového řezu. Na výběru balzy dost záleží jako ostatně na všem co může zvyšovat hmotnost za těžištěm. Elevony jsou polepeny stříbrnou páskou. Ke křídlu jsou přilepeny tzv. bojovými závěsy. Ty jsou vytvořeny vždy ze dvou kousků skelné pásky šíře 10mm a délky cca 25mm které se k sobě přilepí v délce cca 5mm (lepivá strana je u jednoho kousku nahoru a u druhého dolu). Tyto závěsy se pak lepí na křídlo a elevony střídavě. Na koncích elevonů mám tři závěsy, mezilehlé uchycení je dvojicí vždy dvou závěsů. Závěsy v mauálu od TELINKu nelze u balzového elevonu použít protože náběžka elevonu se odvaluje po odtokovce křídla! Na elevon jsou přišroubovány ovládací páky MP JET, chtělo by to něco mohutnějšího, třeba páky z bývalé produkce Modely, ale nic jiného nebylo po ruce. Táhlo je na páku připojeno variabilní šroubovací koncovkou. Směrovky jsou z coroplastu (dutinkový polypropylen). Kvůli šetření hmotnosti jsem zvolil tl. 2mm i když první jsem měl vyřezané z tl.2,5mm. Rozdíl cca 4,5g ve prospěch tloušťky 2mm rozhodl. Směrovky jsou vyříznuty tak, že dutinky jsou orientovány rovnoběžně s náběžkou. Spodní zadní hrana směrovek je vyztužena přelepením skelnou pásou š. 10mm. Ke křídlu jsou směrovky přilepeny pásky š. 10mm. Přilepení je ve dvou místech - na předku směrovky a v místě odtokovky křídla, tady je pásek protažen otvorem vyříznutým ve směrovce.

Seřízení je přibližně podle návodu TELINKu, tzn. velikosti výchylek, poloha těžiště. Při záletu se ukázalo, že těžiště by mělo být ještě o cca 3mm vpředu a tak jsem musel neradostně na čumák nalepit 10g olova, Bez olova bylo těžiště přesně dle návodu. První let křídla nepřekvapil. Křídlo letělo pěkně a ladně. Jen jsem trochu dotrimoval výškovku, postupně jsem ubíral na výchylkách výškovky - křídlo na výchylky reaguje pohotově a stačí jen opravdu malé, takové, aby nepřecházelo při přetažení do vývrtky. Přidal jsem výše zmíněnou zátěž a letový projev se ještě trochu zlepšil. Každopádně je jasné, že do silného větru se křídlo nehodí, nebo, lépe řečeno, není na to navrženo. Na internetu lze nalézt postupy jak vytvořit uchycení pro připevnění dodatečné zátěže. Domnívám se, že do silného větru a tím pádem i mnohem razantnější střety a rány je vhodnější použít jiné samokřídlo než toto dodatečně vyztužovat a dovažovat.

Popisované samokřídlo se zatím ukázalo být příjemným svahovým modelem. Až boje ukážou jeho konkurenceschopnost.

Pro srovnání - můj letitý Tomahawk váží 618g, oproti tomu Tornádo jen 385g (po dovážení 395g). Jen doufám, že se potvrdí předpoklad, že s Tornádem půjde létat i v takových podmínkách kdy těžkého Tomahawka nezbývá než opakovaně vrhat k nebi protože to prostě nenosí.

A pro úplnost ještě původní návod k modelu Tornádo XX, dostupný též na webu TELINKu.

 

Základní parametry:
rozpětí 1220mm
délka 545mm
hmotnost letová 385-395g
ovládané funkce elevony
serva 2x "čína", digi, kovové převody, 20g
přijímač REX 4 Plus35MHz
baterie 4x AA Enelope 1000mAh

 

Fotky:

© RC web
Design PAD | CSS&code by JK