Po prvních pokusech s řízením modelu systémem FPV osazeným na slowflyeru bylo jasné, že přenos obrazu funguje, ale možnosti takového modelu jsou velmi omezené. Následovalo rozhodování jaký model pro další létání postavit. Při hledání na internetu se ukázaly v zásadě dva proudy v koncepcích FPV modelů. Jedním jsou samokřídla, druhým motorizované větroně s tlačným motorem. Vybral jsem si druhou uvedenou možnost protože se domnívám, že pro první pokusy bude vhodnější letadlo létající pokud možno samo. Pohled na svět zvýšky tak skze kameru bude především bonus než prostředek jak hned podnikat výpravy do vzdálených míst.

Na internetu se dají pořídit vhodné modely této koncepce. Často používaný je např. Skywalker (rozpětí 1680mm, orientační cena 100$, poštovné cca 40$) nebo z produkce čínského internetového obchodu HobbyKing EPP-FPV (rozpětí 1800mm,orientační cena 70$, poštovné 17 až 40$). Nabídka modelů je samozřejmě mnohem širší.
Skywalker se mi líbil dost, cena už méně. EPP-FPV je opravdová účelovka, slušné rozpětí 1,8m a velká hloubka křídla zavdává domněku velké nosnosti. Jenže po zhlédnutí několika letových videí tohoto modelu mě chuť na koupi přešla. Holt letové vlastnosti byly zřejmě obětovány jednoduchosti konstrukce a stavby, aneb s křídlem bez vzepětí s jednotnou hloubkou to prostě létá hnusně (pokud by se někdo ptal co mi tak vadí tak třeba ty příšerné výkluzové zatáčky). Takže nezbylo než si vymyslet něco vlastního.

Pár čar v grafickém programu na podkladu vybraných komponent (motor, vrtule, baterie, video vysílač atd.) a mohlo se řezat. Ačkoli se to nezdá, základem návrhu jsou prověřené kombatové stíhačky EPA (profily, seřízení, vybavení). Všechny hlavní díly jsou z EPP 20g/dm3, ocasní plochy z coroplastu tl. 2,5mm.
Křídlo vyztuženo smrkovými nosníky 3x6mm vlepenými shora a zdola do zářezů jen opravdu malým množstvím purexu v místě největší tloušťky profilu. Spojení polovin nerozebíratelné překližkovou spojkou vlepenou mezi nosníky. Křidélka zavěšena na pantu z tenké slupky EPP. Každé křidélko má své servo (9g, HXT900). Zajímavostí může být snad jen způsob vyztužení náběžky a odtokovky proti otlačení poutací gumou. Střed křídla je polepen obyčejnou izolepou na kterou jsou následně nalaminovány dvě vrstvy skelné tkaniny 80g/dm2. Po vytvrzení jsou ze skořepiny vystříhnuty požadované tvary výztuh a ty jsou pak nalepeny jen několika kapkami UHUPORu ke křídlu. Funguje to docela dobře.
Trup ze dvou částí - spodní dlouhý hranol na který je vpředu nalepena rozměrná kabina nesoucí jak křídlo tak pohonnou jednotku. Velká část kabiny je vpředu odříznuta a na její místo je z tenkých plastových desek tl. 0,75mm slepena kabina nová. Kabina kryje část vybavení umístěného v předku trupu (kamera, pohonné baterie, video vysílač). Lože křídla je vyztuženo překližkovými díly nalepenými na trup ze stran aby se neprohýbalo působením poutací gumy. Mezi tyto výztuky je za odtokovou křídla vlepena motorová přepážka pro tlačný motor. Použil jsem motor o hmotnosti asi 65g, cca 1000ot/V. Regulátor 18A je umístěn v mělké prohlubni na boku trupu, kablíky k pohonné baterii jsou vedeny v zářezech po povrchu trupu. Přijímač 35MHz je v otvoru pod křídlem. Serva ocasních ploch jsou v přední části trupu a jsou zapuštěna tak aby vyčnívala jen páka. Náhon kormidel ocasních ploch bowdenem s ocel. drátem 0,8mm. Ocasní plochy z coroplastu.
Ještě před definitivní montáži vybavení jsem model provizorně sestavil abych zjistil, že s těžištěm to nebude dobré, čumák je příliš krátký. Nevadí, kus EPP prodloužil předek trupu o 10cm a hned to bylo radostnější. Každopádně pro další instalaci výbavy bylo jasné, že vpředu se není potřeba hmotností příliš zabývat, zato v zadní části se musí šetřit.
Kromě překližkových dílů jsou všechny části trupu lepeny UHUPORem. Motorová přepážka je k překližkovým bočnicím přilepena epoxidem. Není radno spoléhat ve všech případech na vteřiňák.
Takže následovala instalace vybavení. Nic zvláštního, jen kameru se mi nechtělo lepit "natvrdo" k trupu tak jsem pro ni udělal jednoduchý překližkový držák. Výhledově bych chtěl kameru naklápět nahoru dolu, ale zatím je napevno, mírně skloněná k zemi. Ještě bylo potřeba vpředku krytu kabiny vyříznout pro objektiv kamery otvor. Baterie ze dvou postarších trojčlánků LiPol 1550mAh spojených paralelně měla velikost tak akorát. K trupu je kvůli možnosti posouvání při ladění těžiště jen provizorně přilepena papírovou krepovou lepící páskou. Paralelní propojení je zdvojením konektorů na kablících regulátoru.

A mohlo by se jít létat?

Ještě ne. Oproti prvním letům se slowflyerem, kdy jsem obraz přenášel do DVD přehrávače, se mi konečně povedlo od kamaráda za velmi slušnou cenu sehnat videobrýle. Nutno dodat, že tyhle brýle nejsou ani tak brýle jako spíš taková polohelma jejíž součástí jsou i sluchátka. Původně byly určeny k hraní počítačových her, po mírné úpravě slouží právě k FPV. Obecně, brýle jsou součást na které se asi opravdu nevyplatí šetřit. Slušné brýle se cenově pohybují mezi 200 až 300$, samozřejmě lze pořídit i dražší. Nebudu radit vhodné parametry, je na každém aby si vybral (cena / kvalita obrazu).
Opět ze zkušeností s létáním se slowflyerem a také z diskuzí s FPV "postiženými" kamarády vyplynulo, že pro co nejlepší příjem signálu z modelu je potřeba video přijímač umístit co možná nejvýše nad úroveň terénu. To znamená vybudovat tzv. ground station (pozemní stanici). Pro mě to zatím opravdu znamená jen stabilní upevnění přijímače. U dálkoletců bývá ground station vybavený velmi bohatě - směrovatelná anténa, nebo i více antén, a další nezbytnosti. Pro své první opravdové lety s brýlemi jsem jako nosič přijímače použil obyčejné hliníkové skládací schůdky. Pro jejich totální neskladnost je ovšem brzy nahradil stativ výšky 1,97m pořízený za pár stokorun na Aukru.

Takže teď už konečně k létání. Nejdříve bylo potřeba model zalétnout. Nevydržel jsem a jednoho mrazivého rána cestou do práce jsem to vzal přes oblíbenou letovou plochu. Bylo kolem nuly. Okamžitě se projevila teplotní závislost EPP. Ačkoli doma při pokojové teplotě byly ocasní plochy vytrimovány do neutrálu tak venku v zimě měly výchylku cca 10st. Dlouhá zadní část trupu se prostě smrštila, ovšem ne tak táhla. Výhledově by bylo vhodnější dát serva co nejblíže k ocasním plochám, kvůli těžišti to ale tentokrát nebylo možné. Plyn tak na 50% a odhoz modelu. Letí to, stoupá to, trimuji, dobrý. A ejhle, ukazuje se, že změna otáček má dost zásadní vliv na chování modelu. S přidáváním plynu model začíná prudce stoupat a zatáčet. Ještě pár minut létání, ale je fakt zima. Na náběžkách křídla, ocasních ploch ale i vrtule se dělá ledová krusta. Odpoledne jsem zkusil změnit vyosení motoru. Další letové zkoušky a trampoty s vyosením motoru. Vyoseno vlevo, vpravo, nahoru, dolu .... žádná změna k lepšímu, spíše k horšímu. Vracím se k původnímu vyosení při kterém se model choval alespoň relativně způsobně a předvídatelně. Stoupání a zatáčení modelu v závislosti na množství otáček jsem odmixoval na vysílači. Výsledek není 100%, ale lepší už to asi nebude. Potřebuji aby model létal rovně (i vodorovně) při takových otáčkách, kdy drží výšku, v ostatních režimech letu se drobné bočení či stoupání/klesání dá tolerovat (tak jasně že by bylo lepší kdyby otáčky neměly vliv). Zálet tedy skončil.
Přišlo to náhle :). Jedné víkendové neděle mi rodinka kamsi odjela a celé odpoledne bylo najednou volné. Naložil jsem štafle (provizorní ground station), veškeré nezbytnosti a vyrazil na první FPV let. Počasí nic moc, na horizontu mírný opar, navíc sám bez pomocníka. Pokud jsi vážený čitateli zatím nikde v textu nenarazil na zmínku o OSD (on screen display) tak jsi četl dobře. Pro první let jsem měl opravdu jen tu kameru bez telemetrických a dalších údajů. Trochu adrenalinu ...
Jeden kontrolní let ještě bez brýlí, lehce dotrimovat, dobré. Přistání, zapojení videovysílače, videopřijímače, brýlí ... Start klasicky. V "bezpečné" výšce nasazení brýlí. Krátký let a brýle zas dolu resp. nahoru, díky sluchátkům brýle drží docela pevně na hlavě a dají se vyklápět jak hledí rytířské helmice. První minuta, dvě byla taková "brýle nasadit, brýle sundat". Pak už jsem si troufl na delší let jen na brýle. Z výšky je to fakt jiné než z pohledu pěšáka. A to okolní terén docela dobře znám. Pět minut letu, najednou zjišťuji, že jaksi netuším kde jsem, strhávám brýle a naštěstí bílý model na pozadí bílého oparu rychle nalézám docela daleko, ale přímo před sebou a vidím jak si to valí pryč odemne. Sledováním ze země jej vracím do své blízkosti. Opět nasazuji brýle a v kruhových průletech okolo sebe se snažím zapamatovat si výrazné orientační body. Nakonec létám dva třicetiminutové lety do vzdálenosti tak 300m od sebe. Pak už se obraz zhoršuje tak si dál netroufám.

První skutečné FPV lety skončily. Model se vcelku osvědčil, ale bez OSD to nepůjde. Nemám ambice létat do dálek (zatím), ale ani na krátké vzdálenosti a třeba i nad známým terénem není snadné se bez "přístrojů" orientovat.

Realizované lety ukázaly, že nosnost modelu je slušná, ale stejně jsem si vyčítal, že jsem slevil z původně plánovaného rozpětí 1,8m na 1,6m. Napadlo mě tedy ještě zvýšit nosnost dodatečným zvětšením rozpětí křídla. Dodělal jsem modelu "uši", tvarově navazují na křídlo. Spojení je pomocí spojky z uhlíkové trubky 4/3. Ta je do ucha zapuštěna v délce cca 5cm. Je přilepena a přišita kevlarovou nití na překližkovou destičku jejíž výška je stejná jako výška profilu. Destička je vlepena do ucha. Ucho je vyztuženo vlepením uhlíkového drátu prům. 1,5mm shora a zdola, u kořene ucha jsou uhl. dráty přilepeny k této překližkové destičce se spojovací trubkou. Na straně hlavního křídla je mezi smrkové nosníky umístěna uhlíková trubka délky cca 6cm s vnitřním průměrem 4mm (pro zasunutí uhlíkové trubky ucha). Trubka je proti prasknutí či rozštípnutí omotána několika závity kevlarové nitě, zejména na svém konci kde se bude zasouvat trubka ucha. Volný prostor mezi nosníky a trubkou je vylepen balzou. Celek vč. nosníků je omotán kevlarovou nití a zalit vteřiňákem. Proti otáčení ucha na trubce jsou na ucho nalepeny 4 malé plastové destičky přesahující přes obrys kořene ucha. Při nasazení ucha tyto destičky najedou na povrch hlavního křídla čímž jednoznačně vymezí pozici ucha. Proti vysunutí je ucho zajištěno dvěma gumičkami.

Zvětšení rozpětí z 1,6m na 2,24m modelu na majestátnosti letu rozhodně prospělo. Umím si docela dobře představit, že by si s modelem dobře zalétal i mírně pokročilý začátečník, který by chtěl zkusit větší model. I když samozřejmě díky "chlupatému" povrchu epp není klouzavost modelu nijak zázračná.

Další lety čekají na zlepšení počasí - máme tu inverzi (od 12.11.) a místy není vidět na krok.

Fotky modelu a instalace: