RC web
hlavní
aktuality 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001-2000
hangár
rubriky
RC kombat slowflyer letadla dílna
ostatní
akrobacie kmitočty programy plánky
kontakt
odkazy
logo ACES logo EPA logo WW1+ logo RC mania
vyhledávání
Atak podle Jardy Marténka

Jarda Martének z Blanska se pustil do stavby modelu Atak z mých výřezů epp. Vyzkoušel některé jiné postupy než jak je popisuji na stránce o stavbě svého modelu. Jestli jsou dobré nebo špatné posuďte sami. Text, který mi Jarda poslal, jsem si dovolil stručně okomentovat (PAD: ...).

hotový model připravený k boji

Přátelé, kamarádi!

O švédském spisovateli Augustu Strűnbergovi se dočteme, že byl přistižen jak vyfukuje kouř z dýmky do umyvadla s vodou zkoušeje, zda touto cestou nevznikne zlato. A my si říkáme: "Hle, jak podivínský nápad se zrodil v geniálním mozku". Ale není správnější říci: "Nebyl to Strűnberg, kdo experimentálně zjistil, že vypouštěním tabákového dýmu do vody zlato nevznikne?" Někdo to totiž vyzkoušet musel. Někdo musel slepou uličku lidského poznání ohledat a ohlásit světu: "Tudy ne přátelé"! (citováno z divadelní hry Vražda v salonním kupé, autoři Smoljak, Svěrák).

Stejně jako pan Strűnberg, pustil jsem se do ohledání zdánlivě slepých uliček stavby Pavlova (PAD) combatu Atak, abych zjistil, že jsou opravdu slepé a hlásím tedy světu: "tudy ne přátelé, tudy ne!"

Ke stavbě křídla. Z připojených fotografií je zřejmý postup. Po zkušenostech s předchozím modelem Coyote jsem se rozhodl EPP křídlo vyztužit lištami, podobně jako to dělají "pražáci" (www.rcmania.cz). Na Coyotovi jsem použil lištu 3x5 zapěněnou do křídla na výšku. Výsledek nic moc, resp. křídlo bylo z hustšího EPP (PAD: nebylo, materiál na Ataku i Coyotovi je stejný - tedy epp 30g/dm3, 40g/dm3 jsem měl jen na svém prvním prototypu), takže lišta 3x5 tuhosti křídla moc nepřidala. Do křídla Ataku jsem tedy zapěnil na výšku lištu 4x8 slepenou Ponalem (Henkel) ze dvou lišt 2x8. Lišta je vedená z první čtvrtiny hloubky profilu u kořene do cca 1/2 hloubky profilu na konci. Dosáhl jsem tím zpevnění křídla v ohybu a v krutu, takže křídlo již není třeba potahoval skelnou páskou do kříže jako to dělá D. Kyjovský na Toxicu (www.rcmania.cz). Lišta křídlo zpevnila jak jsem předpokládal při zachování potřebné pružnosti EPP. Udělal jsem ovšem zásadní chybu před kterou varuji! Lištu jsem zapěnil na horní straně křídla. Křídlo jsem musel při lepení zatížit aby bylo po vytvrzení rovné. Pokud ovšem zatížíte křídlo shora, srovnáte lehce dovnitř vydutý profil na konci. Samotným zatížením ještě k trvalé deformaci profilu nedojde. Lišta je ovšem na konci křídla zaříznutá hodně hluboko a je vysoká, takže pro zapěnění je potřeba "něco" lepidla. Purex EPP dost "proslizne", resp. po vypěnění zjistíte, že Purex prostoupený strukturou EPP (+- až 10 mm v okolí lepeného spoje) zatuhne a vydutý profil zafixuje do roviny podložky, na které leží. Z původně vydutého profilu se stane rovný, a to ještě jen v těch nejtenčích částech křídla. Takže ve výsledku je středový kořen křídla v profilu původním, prostředek křídla lehce vydutý dovnitř a konec zase rovný, což ovšem nebylo úmyslem. Křídlo je vyřezáno ze dvou různých profilů, které do sebe mají plynule přecházet. Já mám křídlo tříprofilové. Vyztužení křídla proti prohybu i kroucení tedy lze provést lištami, ale musí se zapěnit zespodu křídla, aby zatěžováním nedošlo k deformaci profilu. Případně lze křídlo lepit v původních negativních výřezech. (PAD: úvaha - aby se křídlo zalepením lišt nezbortilo lepil bych ho v poloze horní stranou dolu a shora zatížil jen v místě lišty, takhle to dělám při zalepování uhlíkové trubky a křídlo je krásně rovné). Uvažuji také o použití tenké uhlíkové trubky namísto lišty. Jednoduché a vtipné řešení zpevnění má ovšem sám autor Ataku (viz. zdejší RC WEB), tj. dlouhá uhlíková trubka + slotextit.

Křídlo vyztužené lištami postačí po slepení polovin zpevnit pouze polovinou spojovací uhlíkové trubky o průměru 10 mm, tj. trubkou o délce 350 mm. A zapěnil jsem ji zespodu, ne shora. Na doporučení kolegy, má technické vzdělání, tak mu musím věřit. (PAD: protože uhl. trubka, nebo smrkové nosníky, jsou v křídle proto aby přenášely především tlak - na tah jsou skelná vlákna skelné pásky - nemohu souhlasit s umístěním trubky dolu … leda že by se létalo víc na zádech)

Druhá slepá ulička mého křídla je v odtokovce. Chtěl jsem ji zpevnit, aby nebyla úplně gumová. Použil jsem polotovar tvrdé balzové odtokovky z produkce fy Reichard Brno. Dosáhl jsem nádherné rovné, pevné a ostré odtokovky. Z původní tloušťky cca 2 mm má moje sotva 0,5 mm. Má to přinést menší odpor křídla a nespotřebujete tolik těžké skelné pásky. Odtokovka v polotovaru se ovšem po přilepení musí přizpůsobit tvaru křídla, tj, obrousit. Tato operace zabere minimálně 3 až 4 hodiny tvrdé práce. Atak je konstruován tak, aby zpracování bylo co nejjednodušší. Lepší by tedy bylo použít odtokovku podstatně menší. Na fotkách je polotovar o rozměrech 6x20 mm upravený na 6x15 (a ta balza je zatraceně tvrdá!). Přilepení balzové odtokovky samozřejmě předpokládá seříznutí proužku EPP na výřezu. Příště zkusím buď polotovar 4x10 nebo na stávající odtokovku nalepím lištu 2x3 smrk nebo balzovou a zabrousím ji do profilu (podobně na Toxicu). Výsledkem mého řešení je sice pevná a ostrá odtoková strana křídla, pevné křidélko, to ale za cenu podstatného zdržování stavby. Ta se dá zvládnout údajně za 2 pracovní dny. (PAD: razím teorii čím jednodušší tím lepší - navíc výhody ostré odtokovky na křídle polepeném izolepou jsou velmi sporné, odtokovka bude dle mého také mnohem zranitelnější a použití skelné pásky se stejně nevyhnete; nicméně nepopírám, že odtokovka o tl. 1mm není zajímavější než ta bez úpravy o tl.2-2,5mm)

Olemování přechodu křidélka a křídla jsem provedl balzou 2 mm, jak je zřejmé z připojených fotografií. Přechod je sice pěkný, funkční, spojení přesné, ale zase za cenu zdlouhavé práce. Pavlův skotextit se mi jeví jako lepší. Pavel navíc tvrdí, že balza na tomto typu letadla nevydrží. (PAD: vzhledem k použití smrkového nosníku po celém rozpětí křídla je asi použití balzy vhodné, u mého modelu uhlíková trubka po celém rozpětí není a proto je odtokovka po odříznutí křidélek vyztužena sklotextitovým páskem, lemovat náběžku křidélek je zbytečné)

Náhony křidélek jsem vedl spodní stranou křídla a na konci "propálil" na stranu horní (viz. foto) tak, aby páky náhonů křidélek na horní straně křídla známým způsobem přispěly k diferenciaci. Navíc moje páka serva k náhonu křidélek má dva body pro ukotvení strun, ne jeden. Rozpětí obou úchytů je cca 50°. Diferenciace by měla dosáhnout alespoň poměru 1 : 1,5 až 1 : 2. (PAD: křidélka jsou zavěšena na horní straně centroplánu, vyvedení náhonů na horní stranu křídla na diferenciaci nemá vliv, akorát se prodlouží páka křidélka; je otázka do jaké míry a jak veliká diferenciace je nutná)

Doplnění 26.10.2002 - dodatečně objevené slepé uličky mého Ataku.

Vyvedení náhonů křidélek nad křídlo, jak je popsáno shora, nedoporučuji. Je problematické. Původně jsem zamýšlel použít páku se samostatným ukotvením táhla každého křidélka. Rozpětí ukotvení je zřejmé z fotografie. Vyrobil jsem páku moc velkou, proto musí pracovat směrem pod křídlo, když nepatrně vystupuje z profilu křídla. Aby fungovala správně, musí být táhla vyvedena nad křídlo. Zamýšlené diferenciace křidélek jsem dosáhl. Při použití ocelové struny o průměru 1mm ovšem táhlo dvojitým prohýbáním zatuhne (jeden ohyb směrem ke křidélku, potom ještě druhý na horní stranu křídla). Tření táhla je pak vysoké a servo křidélek je zbytečně zatížené. Mazání opodeldokem (vazelína) pomůže jen nepatrně. Křidélka se následkem tuhosti táhel nevrací přesně do původní polohy mají rozptyl ±0,8mm. To je dle mého názoru následek tuhosti vedení táhla. Servo se v EPP při tahání zatuhlých strun nepatrně hýbe doprava i doleva, i když je v přesném výřezu zajištěné silikonem. Hýbe se prostě celé okolí EPP. Servo by si zasloužilo pevnější ukotvení podobně jako je mám na trupu (viz. níže), ale základem je samozřejmě volné vedení táhel. (PAD: doporučuji použít klasické bowdeny vnější obal-vnitřní duše-ocel. struna 0,8mm, náhon je pouze strunou, duše se ke struně nelepí! tím, že struna běhá v duši která je v obalu volná se sníží odpor třením na minimum). Páku serva jsem zmenšil tak, aby svým rozsahem nezasahovala profil křídla tak moc. Mohla by se teď otočit správně tak, aby nebylo nutné protahovat táhla nad křídlo. Zmenšil jsem ji až na nejmenší možnou hranici. Prospělo to i nastavení pák na křidélkách, když výchylky nejsou tak velké. V tomto stavu by již bylo možné páku serva umístit tak, aby pracovala v opačné poloze, tj. otočená o 180°, jenže táhla už jsou důkladně zapěněná a křídlo potažené. K…., do p….. . Při lepení se případné tření táhel musí vyzkoušet! (k diferenciaci viz. článek Křidélka, autor Ing. P. Ingl, RC modely, č. 3/1999, dále článek Diferenciace, RC modely, číslo pro zájemce dohledám).

Dost možná by stálo za to vyzkoušet ovládání křidélek samostatnými servy. Použití mikroserv do křídel mi kolegové od aircombatu rozmluvili (viz. např. i pro open combat použitelné články Aircombat zblízka, autor J. Fořt, RC modely č.2,3,4/2002). Křidélka potřebují robustní převodovky, protože se o ně občas "otře" soupeř. Ovládání samostatnými servy zatíží letadlo o pouhých 16 g, pokud pro řízení motoru použijete miniservo (Hitec HS-81, jsou teď za dobrou cenu). Sám jsem ho na vyfoceném Ataku použil. (PAD: zrovna nedávno jsem se s Pavlem Chlebečkem "Bleriotem" z www.rc-combat.cz o možnosti použití relativně levných miniserv HS-81 apod. bavil, pokud vám nevadí občas vyčesaná převodovka tak se použít dají)

I ze zavěšení křidélek na izolepu mám strach. Je dost možná použitelné pro větroně, ale na motorovém stroji? Všimli jste si při potahování, jak se izolepy perfektně trhají když je lehce naříznete? Na příštím křídle vyzkouším zavěšení křidélka na lámací pásku, jak je popsáno na (viz. www.rc-combat.cz, článek zpevnění kombatového stroje) s tím rozdílem, že se křidélko připevní ještě před potahem na textilii. Izolepou pak spojení jen pojistím. (PAD: zbytečné obavy)

A co se povedlo?

Na Ataku se mi jedno z experimentálních řešení přece jen osvědčilo. Při potahování náběžek a odtokovek ocasních ploch jsem na Coroplastový polotovar přikládal bowden o vnějším průměru 3mm, vnitřní cca1,8mm. Je to ten nejběžnější. Pozor ovšem při výběru. Je potřeba bílý nebo oranžový tuhý. Podává se ještě pružný jakoby laminátový, barvy slonová kost, ten vhodný není. Bowden se v prstech zdeformuje do potřebného tvaru, který si zachová. Postup použití je zřejmý z připojené fotografie. Bowden se jen přiloží, nelepí se, přichytí se prvním pruhem pásky potahu a pak už je práce snadná (foto v detailu - bowden přichycený na odřezku Coroplastu). Náročnost na práci je minimální. Operace celou stavbu protáhne o cca 2min potřebné k řezání a natvarování bowdenu, hmotnost je minimální. Tuhé bowdeny přispěly k tvarové stálosti Coroplastu. Výsledkem je krásně kulatá náběžka i odtokovka. Vypadá to lépe a odstraní se ostré hrany na letadle.

Atak má krásné oblé tvary. Zprvu jsem se děsil jejich potahování. Kulaté koncové oblouky jsem použil už na Coyotu takže mi bylo jasné co mě čeká. Není to ovšem nijak hrozné. Při potahování barevnou izolepou na oblých tvarech pomůže žehlička při teplotě cca "hedvábí, vlna", kterou nařezávaná místa pásky na oblinách poklepávám a přihlazuji tak, aby se páska zcela přizpůsobila tvaru. Obliny jsou pak nejen hezčí, ale taky nebude "foukat" palivo pod pásku. (PAD: choulostivá - oblá - místa jak na trupu tak na křídle doporučuji potahovat dvakrát - potahování zahájit polepením krátkými kousky izolepy a teprve poté potahovat celý díl). Žehličku pak musíte manželce očistit! Ať Vám pak zbytky lepidla z izolepy nenaimpregnuje slipy (Herr Wolf, to není nic příjemného, znáte to). Křídlo jsem potahoval barevnou izolepou, ale oproti Pavlovi směrem od náběžky k odtokovce. Na Coyotu jsem použil jeho postup, tj. potahovat páskou na šířku rozpětí. Takový postup se mi ovšem jeví pracnější a časově náročnější (viz. blíže článek Technologie svahových RC kombatů, autor Ing. D. Kyjovský, RC modely č. 8/1999).

Při zpracování trupu jsem motorovou přepážku přilepil na zpevňovací překližky o tl. pouze 2 mm a trojúhelníkové výztuže 10x10x14 mm (pozor na použité lepidlo - nedoporučuji 5 min epoxyd, je křehký). (PAD: to by mě zajímalo jak dlouho model při použití 2mm překližky vydrží? :-)). Oproti Pavlovi jsem motorovou přepážku snížil o 6 mm tak, aby byla co nejmenší a případně se snížil čelní odpor. Lepení je podpořeno nanášením zpevňovací skelné pásky.

Na Ataku používám MVVS 2,5 ccm se zadním výfukem, takže jsem ho musel zapustit shora do EPP. Vybrání jsem laminoval (1 vrstva tkaniny 80 g/m2), protože "tam toho" moc nezbylo a výfuk se musí někde připevnit. EPP se laminuje dost blbě. Pryskyřice se zapíjí do EPP, tkanina se špatně přihlazuje. Pokud jsem ovšem nechtěl rušit ladné tvary tím, že bych odřízl celou část nad horní zpevňovací překližkou, nezbylo než laminovat. Překližkové placičky po stranách laminátu slouží za základ připevnění výfuku (drobné háčky na zavěšení vázací gumy). (PAD: jestli by nebylo jednodušší otočit motor hlavou do strany?).

Pavel se při pohledu na děravý trup možná zděsil. (PAD: trochu :-)). Uznávám, že moje "pájkované" díry v EPP jsou škaredé, ale spěchal jsem se stavbou na slet do Rakovníka, kam jsem nakonec kvůli špatnému počasí nejel. Na řezání pájkou do EPP se výborně osvědčila Pavlovo "udělátka" (viz. jeho fotky). Nebál jsem se do trupu řezat, protože jsem ho zpevnil lištami 4x4mm na obou bocích. Může být sporné kde lišty ukončit, resp. zda je neukončit cca 4 cm za odtokovkou křídla, když je dost možná není třeba vést až k výškovce. Do přední části trupu je ovšem doporučuji. Zpevnění oceníte až nastartujete motor.
Veškerý hardware jsem do lištovaného trupu zapouštěl shora středem, vždy tak, aby byl povrch trupu co nejčistší. Mám rád, když letadlo vypadá pěkně. Všechna táhla zapouštím. Ze serv čučí jen páky. Servo výškovky se šroubuje na patky z překližky 2 mm natupo nalepené na EPP. Servo pak pevně drží, nehýbe se. Montuje se před potahováním. Až při případné demontáži se bude nutné narušit povrch zpevňovací pásky. Mám to vyzkoušeno už z Coyota. Před servem výškovky jsou zapuštěné akumulátory Panasonic velikosti AAA 4x 800mAh sletované do kostky. U mikroserva motoru jsem se "odvážil" vyříznout přesnou díru, do které servo jen zasunu. Pokud je výřez těsnější není potřeba servo dál upevňovat ani jistit silikonem. Případný pohyb mikroserva při havárii je navíc žádoucí, protože se tak může zachránit převodovka. Dlouhá díra v trupu pod křídlem je na přijímač a také na kabely! Musí se někam smotat. Na příští letadlo už budu veškerou kabeláž účelově zkracovat. (viz. článek Elektroinstalace v modelu, autor Ing. M. Černý, RC Revue, č. 2/2001, obdobně RC modely č. 12/1999 a 1/2000) Mělká dírka za náběžkou je pracovní prostor pro páku serva křidélek (trochu jsem to přehnal). Oproti Pavlovi jsem zabudoval klasický vypínač, ohyzdná díra vpravo pod ním je na indikátor ztráty impulsů a poklesu napětí od fy BEL (viz. podobné na www.rcmania.cz - "zázračné pískátko", ale pokud si je objednáte na RCmánii, může se Vám jako mě stát, že budete čekat 3 měsíce a stejně nic nedojde a nepošlou Vám ani email!). Za naším letištěm je kukuřičné pole kde jsem Coyota jednou hledal. Sice jen cca 10min, ale to jsem měl velké štěstí. 2m školní větroň před deseti lety zabral třem lidem cca 12 hod hledání v políčku o rozměrech 40x150m.

Možná překvapují dva závěsy pro upevnění zadního kolíku kotvení křídla. Je to moje specialita, na které stavím vítězství ve všech soutěžích v příští sezóně. No, ve skutečnosti jde drobnou chybku. Při měření se kolík posunul cca 2 cm za odtokovku. Při pokusném vyvažování jsem učinil ohromný objev! Vázací guma zakotvená na přední kolík tlačí celé křídlo směrem dozadu. Zadní kolík musí být umístěn přímo pod hranou odtokovky. Jinak se celé křídlo účinkem předního kolíku odtlačuje dozadu mimo výřez. Takže jsem to musel předělat. (PAD: ach jo, kdybych ti neposílal podklady kde je kolík nakreslený 10mm za odtokovkou).

Doplnění 4.11.2002

Náhony křidélek se podařilo z části uvolnit tím (odhadem z 20 %), že jsem odstranil lepící pásku z míst, kde prochází struna potahem. Při instalaci táhla motoru jsem náhodou zjistil, že strunu z části brzdí lepidlo na pásce. Otíráním o spodek pásky se nabalí do malých lepivých kuliček, pak se rozmazává na struně a ta se pořád lepí k potahu i k bowdenu. To vše i přestože jsem struny před instalací namazal. Chyba vznikla tím, že jsem bowdeny zabrousil do roviny povrchu trupu i křídla (aby to vypadalo pěkně). Při instalaci jsem pak strunou jenom protrhl potah v jednom bodě v místě, kde vystupovala nad povrch, takže se z části šudlila o povrch. V místě, kde struna vystupuje na povrch je třeba pásku odstranit v proužku 1 - 2 mm širokém. Délka je určena rozsahem pohybu táhla. To platí pro případ, že bowdeny zabrousíte. Lepší bude nechat část bowdenu čouhat nad povrch a je po problému.

V předchozím komentáři jsem uvedl, že se křidélka nevrací do původní polohy vlivem tuhosti táhel. Příčina ovšem může být jiná. Při dolaďování aparatury jsem zjistil, že křidélka se vrací nepřesně do původní polohy pouze tehdy, když mám nastavené exponenciální výchylky na 50 %. Pokud jsou výchylky serva lineární, vrací se křidélka do nulového nastavení. Proč se tak děje, nevím. Tuhost táhel? Nepřesnost aparatury? Použitá aparatura je Graupner MC 12, servo Graupner C 577. Na exponenciály jsem zvyklý z předchozího Coyota, takže bych o ně nerad přišel. Co s tím?

Ještě jednou k náhonu křidélek ocelovou strunou:
Použití ocelové struny jako náhonu křidélek je podle mě problematické. Důsledkem ovládání křidélek strunou je velmi měkké zavěšení křidélek (pevnost zavěšení zkouším pouze tak, že uchopím odtokovku křidélka a zalomcuji s ní tak, aby se nehýbalo servo). Struna je pružná a umožňuje křidélku velmi volný pohyb kolem nulové polohy cca +- 8 mm nahoru a dolů. Tzn. zdůrazňuji - křidélkem je možné s malým úsilím pohybovat aniž by se pohnulo servo. Čím blíž nulové poloze, tím je křidélko volnější. Kolegové na letišti mě uklidnili tím, že takový jev u náhonu strunou obvyklý. Tak nevím kde je zakopanej pes. Vyzkoušel jsem umístění páky křidélka do několika vzdáleností od osy pohybu křidélka (při pokusech o nastavení diferenciace). Délka volné struny (část mimo bowden zakončená v páce) má jistě vliv na pevnost jeho zavěšení. Část volné struny jsem maximálně zkrátil (viz. foto). Z fotek a popisu je zřejmé jak jsem náhony zpracoval. Při revizi jsem strunu do pák na křidélkách zasadil tak aby v nulové poloze pružila minimálně, resp. tak aby mírně tlačila proti páce jako zabezpečení vypadnutí (je to vidět na dnešní sadě fotek). Pokud je něco špatně, dejte mi prosím vědět. Náhon křidélka strunou jsem použil poprvé, nemám s tím žádnou zkušenost a nevím co s tím. 3. listopadu jsem letadlo zalétal a moje podezření se potvrdilo. Při rychlých klesavých obratech dochází k třepetání křidélek. Rozvibruje se celé křídlo a letadlo je až do zpomalení neovladatelné. Naštěstí to při rozvibrování současně zpomaluje. Málem jsem to roztřískal. Podle mého je náhon strunou pro pomalejší letadla. Vyřeší to buď dvě serva do křídla, nebo náhony podobné jako byly na Coyotu.

Ještě jedna drobnost (pomluva na struny). Pokud křídlem zapružíte, když ho např. ohnete o koleno, pohne se nulové nastavení křidélek. Záleží na tom, kam pružíte. Pak jdou obě křidélka nahoru či dolů. Křídlo se za letu asi občas prohne? Při prudkých obratech? Nemá to potom vliv na ovládání výškovky? Když to funguje jako vztlakové klapky nebo brzdící štíty? Potíž je možná v tom, že jsem do křídla zalepil lišty a uhlíkovou trubku zkrátil na polovinu. Uhlík asi pruží míň než dřevo? Nebo tam málo skelné pásky? Je jí cca stejně jako na Kojotu. Jak se chová křídlo s celou uhlíkovou trubkou? Co na to ostatní bowdenoví piloti? Není pružnost křídla v kombinaci s bowdenem taky příčinou toho, že se poloha nulového nastavení křidélek změní když se křídlo lehce prohne, resp. třeba jen jedna polovina?

(PAD: Co bych zuřil? Já prostě problémy s náhonem křidélek strunou nemám. Když jedním křidélkem rukou pohnu tak se pohyb okamžitě přenese na druhé křidélko. Vůle sice nějaká je, ale odhadem tak 0,5 až 1mm maximálně a to mi přijde použitelné. Navíc toto řešení mám už odzkoušené i za letu a zatím žádný problém.)

Na fotografiích je také úprava, kterou chystám na příští rok. Pravidla pro open combat nezakazují zařízení, která přispívají k sekání stuhy soupeře. Mám pod letadlem instalovanou protitankovou střelu RPG-Nh-75. Při správném použití bude možné seknout všech 5 stuh soupeřů naráz. Synchronizace střely s vrtulí ještě není vyřešena.

V případě, že najdu další slepé uličky, dám o nich vědět. Část textu je v podstatě soupisem začátečnických chyb. Větroně z EPP jsem při svém konzervativním skepticismu vždy odmítal. Vždyť "takovej hyzďák polepenej izolačkou, to nemůže ani lítat a je to odporný, fuj-tajbl". Navíc u nás nejsou vhodné kopce (okolí Blanska). O opaku mě přesvědčil až Pavlův Coyote. Za prvé letadlo z EPP se dá udělat pěkně (viz. např. můj Atak) a za druhé EPP motoráky létají parádně. Je potřeba jim přijít na chuť, protože měkké EPP konstrukce vyžadují trochu jiný přístup (např. stálé trimování letadla podle toho jak se zkroutí v kufru auta…). (PAD: není nic jednoduššího než model ukládat tak aby se nekroutil - a ani to kroucení není tak hrozné). Sám jsem cca 7 let nelétal a i to před tím byly jen pomalé školní modely takže se do řízení teprve dostávám. Postavil jsem dva cvičné stroje na 7,5 ccm, ale pořádně jsem se vyřádil až s Coyotem. Je neuvěřitelné jak snadno přežívá i nejtěžší havárie. Dovolíte si s ním daleko více, protože destrukce draku letadla je téměř nemožná. Ale abych neodbíhal od tématu. Coyote byl můj první model z EPP, Atak druhý - tj. spousta chyb, které jsem napáchal, je daní nezkušenosti s novou technologií, ale také důkazem o stálé platnosti staré poučky, podle které se moudrý učí radou, hloupý ranou (a rad je k dispozici spousta viz. např. internet: www.aircombat.cz www.rc-combat.cz RCWEB www.rcmania.cz

A na závěr nejdůležitější údaje o postaveném modelu:
rozpětí 1260 mm
délka 1020 mm
hmotnost 1000 g (bez paliva), samotné křídlo 260g
ovládané funkce křidélka, výškovka, motor
rc vybavení serva: motor HS-81, výškovka a křidélka Graupner C577
 

přijímač: Graupner Micro-Superhet R 700
baterie: 4x AAA Panasonic

motor

MVVS 2,5 GFR-ABC-RC

nádrž 110ml (na cca 7 min motorového letu)

křídlo s vlepenými výztuhami shora a zespoda
olemování křídla a křidélka balzou (PAD: dlouho jsem přemýšlel co je to za předmět v pravém horním rohu - na prsty ruky to vypadá moc uměle - pak mi došlo: není to maličký golem :-))
střed křídla
potažené křídlo shora
dlouhá páka serva
zkrácená páka serva
ocasní plochy - olemování vnějším obalem lanovodu
trup před potažením
zabudování serva výškovky v trupu
servo VOP v trupu po potažení
přijímač v trupu
motor MVVS 2,5 se zadním výfukem, vrtule MA
nepovolená výzbroj - RPG
(PAD: křídlo vypadá shora i zdola stejně ... to jsem na tebe Jardo zvědav)

Popisovaný model je možno koupit jako stavebnici po vyplnění objednávkového formuláře.

Jaroslav Martének
mob.: 608 836 619

© RC web
Design PAD | CSS&code by JK