Začátkem letošní kombatové EPA/ESA sezóny jsem přemýšlel s čím překvapit soupeře. Kamarád Zdeněk Ludvík navrhnul zkusit německou stíhačku z konce války Dorniera Do 335, což byl dvoumotorový stroj, který neměl motory tradičně na křídlech vedle sebe, ale v trupu vpředu a vzadu (tažný a tlačný). Toto uspořádání motorů nabídlo možnost k pohonu modelu využít pouze jeden motor (přední) a druhý osadit spíše jen symbolicky případně vůbec. Výhoda dvoumotoráku je především v možnosti postavit jej s rozpětím max. 1000mm oproti max. 850mm u jednomotoráku. Sehnal jsem tedy monografii standardního Dorniera a upravil výkres na rozpětí 1000mm. Ovšem trup vyšel tak mohutný, že jsme od záměru upustili. Netrvalo ale dlouho a kolega kombatář Patrik Svída, naprosto nezávisle na našem snažení, vyrukoval se stejným strojem do kombatu kategorie ACES. S nástupem jeho Dorniera na kombatové nebe přišlo zjištění, že Dorniery se dělaly také se zvětšeným rozpětím křídel (18,4m). Nedalo moc práce najít monografii této zvětšené verze a upravit výkres. Tentokrát bylo jasné že to půjde. Model vycházel rozměrově i proporčně téměř stejně jako běžné EPA/ESA modely, jen s rozpětím 1m.

Příprava podkladů pro CNC řezačku nezabrala příliš času a tak od výše uvedeného zjištění existence „zvětšené“ verze Dorniera k vyřezání všech dílů z EPP (20g/dm3) neuplynuly ani tři dny.
Oproti originálu je model proporčně přeci jen trochu upraven – trup je zkrácen a půdorysně zúžen, křídlo posunuto více dopředu a hloubka křídla na konci zvětšena, směrovky mírně zvětšeny – vše v rámci úprav povolených pravidly.
Trup je tentokrát vyříznut jako jeden kus (z bloku EPP říznut bokorys a následně půdorys) a ručně ořezán a vybroušen podle příložných šablon ze čtvrtky. Řezáno nahrubo ostrým odlamovacím nožem, broušeno smirkem hrubosti 80 – 120 – 250 (hrubost 80 je nutno před použitím trochu „strhnout“ jinak je moc hrubá). Broušením jsem strávil cca 1,5h. Kdo má možnost brousit venku je ve výhodě, já brousil ve vaně (moje standardní brousící místo) a postupně mi prach z broušení ve spojení s potoky potu vytvářel na těle pěknou slizkou hutnou vrstvičku. Na závěr vybroušený trup oprášit, tělo osprchovat a vzhůru na další díl. Trup je sice z jednoho kusu, ale přední kryt motoru je samostatný, jednak kvůli lepšímu opracování do tvaru válce a také kvůli lepší přístupnosti motoru při zalétávání. Do krytu vyříznutého na CNC řezačce s malým přídavkem je vlepena buková kulatina pro upnutí do vrtačky ve které je následně vybroušen do patřičného tvaru.
Trup je vyztužen vlepením dvou hliníkových svářecích drátů prům. 1,6mm (dále jen HSD1,6) z boku do mělkých zářezů. Kvůli upevnění motoru jsou dráty v přední části trupu nastaveny HSD2, přesah v délce asi 4cm je převázán nití a zajištěn vteřinovým lepidlem. Motor je upevněn na tři body, ten třetí je zhotoven obdobně jako boční výztuhy, ale tentokrát je drát vlepen do trupu do zářezu shora a dosahuje jen někam do poloviny hloubky křídla. Pro upevnění motoru jsou na konce HSD nalepeny závitové tyčky M3, ovázáno nití a zalito vteřiňákem.
V trupu jsou vyvrtány, vypáleny a vyřezány otvory pro regulátor, přijímač, vedení kablíků atd. Jako vždy řeším instalaci tak aby v případě nutné výměny některého dílu (serva, regulátoru apod.) šlo vše bez problémů rychle vyndat a znovu nainstalovat. Otvor pro regulátor v předku trupu má stěny zkosené takže regulátor v trupu drží sám díky pružnosti epp.
Opracování ocasních ploch je jednoduché. Náběžky jsou zaobleny, odtokovky mírně sbroušeny do klínu. Vyztužení výškovky je dvěma HSD1,6 vlepenými shora a zdola do mělkého zářezu. Poloviny kormidla VOP jsou spojeny spojkou ohnutou z HSD2. Ocasní plochy jsou přilepeny na trup vteřinovým lepidlem.
U křídla jsem dlouho zvažoval jak zhotovit křidélka. Nakonec jsem je udělal s náhonem ze středu křídla tak jak se to osvědčilo na MIGu. Křidélka nejsou po celém rozpětí. A to byla asi chyba, „křidélek je málo“. Vhodnější by bylo udělat je jen na konci a pro ovládání použít dvě serva. Panty křidélek jsou zhotoveny vyříznutím zářezu ve tvaru „V“ trafopájkou. Vyztužení dvěma HSD1,6 vlepenými shora a zdola do mělkého zářezu v místě největší tloušťky profilu. Takto zhotovené křídlo je velmi pevné na ohyb a dostatečně odolné vůči kroucení.
Po osazení modelu RC vybavením je křídlo zatím jen provizorně přilepeno k trupu UHUPORem.
Zalétával jsem nenabarvený model bez motorového krytu. Baterie přilepená provizorně papírovou krepovou páskou na hřbet trupu. První pocity z letu nebyly nic moc. Po krátkých 30s letu model přestal reagovat a zapíchl se asi 100m ode mne, naštěstí do vysoké trávy a tak se nic nepoškodilo, jen jsem chvíli hledal baterii. Co bylo příčinou „zamrznutí“ přijímače se mi zjistit nepodařilo tak jsem alespoň preventivně vyměnil krystaly (mám ale podezření na přijímač Jeti REX 5, už párkrát při letu zazlobil ale dosud bez vážnějších následků – do ACES kombatu, kam byl původně určen, už dávno nesmí).  Následných pár minut zalétávání moc nálady nepřidalo. Model se zkrátka choval divně. Tupější reakce na křidélka (viz výše, je jich zkrátka málo) se ještě dala snést, ale celkový letový projev byl zkrátka mizerný. Opakoval se podobný problém jako u nedávno zalétávaných ACESových Nakajim. Při vodorovném letu měl model tendenci prudce klesat, při jen mírném stoupání naopak začal více stoupat a přecházet do přemetu. Laborování se změnou vyosení motoru a posouváním těžiště nepřineslo změnu. Došlo tedy na úpravu náběhu křídla. Díky použití UHUPORu nebyl problém křídlo částečně oddělit od trupu a nad odtokovkou podložit. Nebudu zdržovat, 4mm silná podložka z epp proměnila model v naprosto poslušný, nezáludný až přívětivý stroj. Doma podstoupil model operaci spočívající v úpravě lože křídla, výsledný náběh křídla 2,5st. se mi zdá opravdu velký, ale modelu evidentně sedí. Nutno dodat, že jsem na křídla poprvé použil relativně nové ale v ACES ověřené profily od p. Lněničky. Další zalétávání už bylo bez problémů, Dornier začal létat způsobně takže stačilo doladit velikost výchylek, vyosení motoru a polohu těžiště. Těžiště vyšlo trochu dále než jak jsem jej spočítal (což se mi dosud nestalo).
Následoval nástřik modelu v tradiční dornierovské kamufláži. Odstíny sice autentické nemám, ale rozvržení barevných polí takhle nějak vypadat mohlo. Na trupu jsou jednotlivé plochy maskovány přelepením papírovou krepovou páskou, křídlo je stříkáno přes papírové šablony. Skla kabiny jsou stříknuta černě na hotovou kamufláž, maskování opět papírovou krepovou páskou nařezanou na tenké proužky.
Hotový nabarvený model jsem před vyřezáním otvoru pro baterii ještě jednou otestoval v letu. Nástřik neměl na polohu těžiště vliv takže nic nebránilo vyříznutí otvoru trafopájkou s tvarovaným okem z měděného drátu. Baterii jsem umístil k jedné straně trupu s ohledem na celkové příčné vyvážení modelu. Nedalo mi to a ještě večer před soutěží jsem s hotovým modelem zašel na blízkou louku. Jo jo, je to sice trochu línější ve srovnání s oblíbeným MIGem ale má to něco do sebe. Rychlost je ovšem více než dostatečná.

První bojové nasazení absolvoval model na soutěži pořádané partou kolem ESA v Miskovicích u Kutné Hory pod názvem „Divoká Markéta“ 23.6. 2007. Nejsem srab a tak šel Dornier rovnou do prvního kola. Ukořistil 3 seky a absolvoval první srážku s Hellcatem Pavla „Soptíka“ Petráška. Hellcat šel k zemi se značně pochroumaným křídlem, Dornier bez kousku vykousnuté náběžky letěl dál. Slušný úvod. Jenže nutno dodat, že šancí na sekání bylo mnohem víc a přeci jen trochu menší obratnost byla na škodu. Možná také, že jediný Dornier měl rozpětí 1m, ostatní oněch zmiňovaných 850mm případně méně takže se trochu hůře odhadovala vzdálenost. Nicméně zasloužil si nasazení do dalšího kola. To bylo drastičtější. Seknout se ne a ne podařit. Byl opravdu silný vítr a tak spousta soutěžících létala vysoko a daleko. To je také přesně situace kdy se modely díky obtížnějšímu odhadu vzdálenosti srážejí. Vybral jsem si za oběť Zero Terky Forštové, po krátkém nahánění prásk a oba modely šly k zemi. Zero bez půlky křídla, Dornier s pochroumanou polovinou křídla. Rychle pro trosky, třeba to půjde opravit. Běh v lehce promočeném luštěninovém poli (letos zrovna zemědělci zasadili hrách) byl vzrušující, hrachové lusky snadno pronikaly do sandálů. Dornier měl zle od trupu napůl odlomenou polovinu křídla, vše viselo na poněkud zdeformovaných výztuhách z HSD. Takže vše rychle porovnat, doplnit odlomený kus náběžky a slepit vteřiňákem. Oprava na půl minuty. A znovu do vzduchu. Něco je špatně, Dornier hodně kloní na jednu stranu a řízení je boj. Další sek se nedaří. Naštěstí alespoň stuha ze sestřeleného Zera na modelu zůstala a povedlo se uhájit i stuhu vlastní. Terezce Forštové se musím ještě jednou omluvit, tentokrát jsem ji fakt trefil a nemohla s tím nic dělat, takže pokud si text nepřečte sama vyřiďte mou omluvu.
Druhý den po soutěži (kterou jsem úspěšně dokončil s MIGem) došlo na opravu trosek. Vykousnutou náběžku po srážce s Hellcatem zacelil nový kus EPP, narychlo opravené křídlo po srážce se Zerem dostalo lámací a kroutící kůru provázenou sem tam zakápnutím vteřiňákem takže už zase létá jakž takž vodorovně bez nutnosti kompenzovat křidélky.

Sečteno a podtrženo. Dornier není špatný kombatový model, ale chtělo by to ještě provést několik drobných úprav, které se ovšem na hotovém modelu dělají těžko – křidélka zvětšit a udělat je jen na konci, možná trochu zvětšit VOP, ale hlavně zvětšit kormidlo VOP a také trochu více vyztužit křídlo blíže u náběžné hrany.

Do budoucna ...
Nastavení vysílače Eclipse pro dva motory kdy jsou oba ovládány kniplem plynu ale potenciometrem se dá nastavit poměr výkonu mezi nimi. Autor Jiří Palík - nastavit PAIR CH 3, 5 a PMXem MASTER 7, SLV 5 se dosáhne toho, že potenciometr VR2 bude na motory 3 a 5
působit opačně, PMX může být povolen trvale a citlivost VR2 nastavena pomocí FLPT 7. Vše je popsáno přehledně v části manuálu MIXY.

poprvé nasucho sesazené díly modelu

čas zalétávání, tady už s podloženou odtokovkou křídla pro zvětšení úhlu náběhu křídla

stříkání křídla přes papírovou masku

maskování trupu papírovou krepovou páskou ...

... a výsledek po odmaskování (následovalo zamaskování zelené a nástřik hnědé barvy)

kabina - vlevo maskování, vpravo výsledek

model připravený k prvnímu soubojovému startu (foto Libor Pechan)

Dornier není žádný drobeček (foto Jarda Foršt)

neobvyklá siluleta letícího modelu (foto Jarda Foršt)

Padovsko Soptíkovská letka na "Divoké Markétě" - zleva Do335, Mustang P51 D, MIG3 (Pad) a P40, Hellcat (Soptík)