RC web
hlavní
aktuality 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001-2000
hangár
rubriky
RC kombat slowflyer letadla dílna
ostatní
akrobacie kmitočty programy plánky
kontakt
odkazy
logo ACES logo EPA logo WW1+ logo RC mania
vyhledávání
12.3. 2007 - MIG3 - EPA/ESA kombat

Pro nastávající novou sezónou jsem se, po zkušenostech ze sezóny minulé a drobných změnách pravidel obou kombatových kategorií EPA i ESA, odhodlal ke stavbě nového kombatového stroje. Původně jsem měl sice v plánu postavit TA152C ale nestihly se zhotovit výřezy a protože mi doma zahálely polotovary (vlastně stavebnice) na MIG3 od Franty Kváši, získané jako cena na jedné kombatové soutěži, byla volba jasná.

Základní parametry:
rozpětí 850mm
délka 695mm
hmotnost (bez baterií) 230g
ovládané funkce křidélka, výškovka, motor
motor XM2830CA-12 (Dualsky, 55g)
baterie LiPol 3x1320mAh (96g)
serva nějaká 9g
regulátor čína 15A
přijímač Jeti REX4


Díly celého modelu jsou zhotoveny z EPP v gramáži odhadem lehce nad 20g/dm3, trup je prostorový zhotovený z jednoho kusu EPP a ručně vybroušený (tedy nikoli řezaný odporovou pilou po jednotlivých částech jako třeba téáčko). Součástí stavebnice je také kabina vysmrštěná z folie na bateriové paky, ovládací páčky kormidel ze sklotextitu, smrkové nosníky pro vyztužení křídla a VOP a bowden pro náhon kormidla VOP a křidélek.
Stavbu jsem začal asi tím nejjednodušším – zaoblením obvodových hran VOP a SOP. VOP je vyztužena vlepením smrkového nosníku 2x5mm (lepeno řídkým vteřiňákem). Kormidlo VOP je už od výrobce zavěšeno na tenké textilní pásce. U křídla jsem zvětšil rozpětí na pravidly povolené maximum 850mm, od výrobce má model rozpětí 820mm. Zvětšení je dosaženo vlepením středu vybroušeného z EPP mezi obě poloviny křídla. Vyztužení křídla je smrkovými nosníky 3x5mm orientovanými na svislo a vlepenými (řídkým vteřiňákem) do připravené drážky na horní straně polovin. Protože drážky nebyly v obou polovinách vyříznuty zcela přesně resp. na sebe ve středu křídla nenavazovaly využil jsem toho a spoj polovin křídel řešil překryvem obou nosníků v délce asi 10cm. V místě kde jsou dva nosníky vedle sebe jsem drážku samozřejmě rozšířil. Spojení je dostatečně pevné. Díky nosníkům vlepeným pouze shora je křídlo celkově dost pružné, za letu to ale nevadí. Křidélka jsou po celém rozpětí, náhon torzní servem umístěným ve středu křídla. Křidélka byla ve stavebnici přilepena také textilní páskou která ovšem na povrchu EPP velmi špatně držela. Obecně – někdy se na řezání „horkým drátem“ použije ještě vyšší teplota než je potřebná a řezaný povrch se pak mírně zapeče čímž se zpevní, takový povrch potom není zcela hladký ale mírně hrbolatý (jak se zapékají jednotlivé kuličky EPP) a na takovém povrchu lepící páska velmi špatně drží. Proto jsem povrch přebrousil ostrým jemným smirkem (150), namáznul tenkou vrstvičku UHUPORu a až na takto upravený povrch nalepil textilní pásku. Kromě pásky shora jsem spoj přelepil kouskem pásky také zdola v místě páky křidélek, ve středu a na konci křidélka. Ovládání křidélek je servem umístěným ve středu křídla za hlavním nosníkem. Použil jsem malé 9g servo, táhla jsou z ocel. drátu prům. 0,8mm který je součástí stavebnice. Drát je na obou koncích zakončen ohybem do „Z“, pro nastavování délky táhla je zhruba v polovině délky ohyb do „V“. Nepoužívám žádné koncovky, blimpy apod. protože jsou zbytečné, zvyšují hmotnost a některé snižují přesnost náhonu. U trupu bylo nejdůležitějším momentem rozhodnutí o způsobu uložení motoru. Nakonec jsem z několika variant vybral dle mého tu hmotnostně nejvýhodnější se snadným vyosováním motoru a snad dobrou odolností vůči haváriím. Motor je přes motorovou přepážku vypilovanou ze sklotextitu tl.1,5mm přišroubován ve třech bodech na tyčky z hliníkového drátu prům.2mm na kterých je na koncích v délce asi 1cm vyříznut závit M2. Kvůli zvětšení rozsahu možnosti motor vyosit se tyčky mírné rozbíhají. Tyčky jsou purexem zalepeny do předku trupu ze kterého jsem předtím odříznul část pro pozdější zhotovení motorového krytu. Polotovar trupu měl už v čumáku kruhový výřez resp. zářez zhotovený zřejmě trubkou patřičného průměru takže z odříznutého předku trupu stačilo jen vysunout naříznutý válec. Bylo nutné mírně dobrousit lože křídla aby křídlo sedělo pěkně „kolmo“ k trupu.
V tuto chvíli jsem orientačně model sestavil a rozmístil vybavení kvůli těžišti. S určením těžiště jsem se trochu trápil. Dle návodu mělo být totiž 35-40mm od náběžné hrany křídla což se mi zdálo málo. Udělal jsem kontrolní výpočet a vyšlo mi těžiště 54-63mm což bylo pocitově přijatelnější. Rozmístění vybavení vyšlo rozumně (s ohledem na nutnost trup zeslabit výřezy pro regulátor, serva atd.). Regulátor je umístěn hned za motorem, servo VOP co nejblíže konci trupu s ohledem na délku kablíku, přijímač zespodu trupu kousek před odtokovou hranou křídla. Kablík od regulátoru k přijímači je protažen vnitřkem trupu částečně otvorem vyvrtaným uhlíkovou trubkou o průměru 10mm a částečně tunýlkem vypáleným trafopájkou v trupu nad křídlem. Díra pro vedení kablíku k servu VOP je také vyvrtána uhlíkovou trubkou. Otvory pro kablíky jsou zhotoveny tak aby bylo možno vybavení (serva, regulátor, přijímač) bez větších problémů demontovat a opět osadit. Nainstaloval jsem servo VOP, vlepil VOP řídkým vteřiňákem a zhotovil náhon z ocel. struny vedené částečně v lanovodu zapuštěném do zářezu v trupu, táhlo je opět bez blimpů a konovek, na straně serva je ohyb do „Z“, do páky kormidla je struna jen ohnuta o cca 90st., táhlo není délkově upravitelné - není to potřeba, ohnout jej tak aby bylo dlouhé jak je potřeba není až takový problém a pokud by k nějaké nepřesnosti přesto došlo dá se to korigovat trimem VOP případně přesazením páky na servu. Řídkým vteřiňákem jsem nalepil SOP za důkladné kontroly geometrie. Poslední jsem lepil křídlo k trupu. Tentokrát nikoli vteřiňákem ale UHUPORem. Spoj lepený UHUPORem je pružnější a v případě potřeby se dá přeci jen trochu lépe rozebrat než spoje lepené vteřiňákem, který nasákne do materiálu. Navíc vteřiňákový spoj je krapet křehčí. Křídlo není k trupu lepeno celoplošně ale jen vpředu, vzadu a po obvodu trupu pásem šíře cca 12mm.
Následovalo zhotovení pilota jako pouze papírové ploché siluety zhotovené na počítači ze dvou fotografií (levá a pravá strana). Vytištěno na laserové barevné tiskárně na silnější papír, ohnuto, slepeno, zalepeno do zářezu v trupu. Poté je nalepena kabina, zatím jen proužky textilní bílé pásky. Na hliníkové tyčky jsem připevnil motor, kablíky od motoru přiletoval k regulátoru (konektory naletované na motoru od výrobce jsem nekompromisně odstranil, byly neskutečně velké). Pro zálet zůstal model bez motorového krytu pro lepší přístup k motoru. Vrtule je na gumičkovém unášeči.
Zálet proběhl za pěkného slunného dne a téměř bezvětří. Baterie jsem provizorně přilepil papírovou krepovou páskou shora na trup tak aby těžiště bylo v přední vypočítané poloze. Mírné obavy, plyn na 2/3 a start spodním odhozem. Žádné nepříjemné překvapení, jen rychlá korekce křidélek a výškovky. Na zalétnutí spočívající v odladění správné polohy těžiště, vyosení motoru a velikosti výchylek stačily dva lety (mám jen dvoje baterie). Ani jedny baterie jsem nevylétal celé. Jednak jsem je nechtěl moc trápit ale hlavně jsem létal tak dlouho až mi to bylo divné. Vyosení motoru zůstalo prakticky beze změny, těžiště jsem posunul více dozadu až na zadní spočítanou polohu. Model tak létá v normální poloze pěkně vodorovně a na zádech je potřeba opravdu jen málo tlačit. I přes docela velké výchylky na VOP reaguje model poslušně bez tendence někam po přitažení či odtlačení padat. Co se křidélek týče potvrdila se moje obava, že budou příliš měkká. Jsou totiž z EPP, po celé délce polovin křídla a ovládaná u středu. Vedení modelu křidélky není tedy úplně přesné, ale k třepetání ani při letu na plný plyn nedochází takže to tak nechám. Navíc díky takto měkkým křidélkům by mohlo být ochráněno servo při případných kolizích s modely soupeřů.
Po záletu jsem trafopájkou vypálil otvor pro baterii a přilepil motorový kryt. Díky tyčkám upevnění motoru je pozice krytu jasně daná a nehrozí jeho kolize s točícím se motorem. Kryt je k trupu přilepen několika kapkami vteřiňáku.
Povrchová úprava je barvami ve spreji PRIMA. Hvězdy stříkané přes šablony ze čtvrtky. Hvězdy na SOP a trup a modrý spodek trupu spolu se šedým čumákem trupu jsem stříkal ještě před slepením, stejně tak křídlo je nastříkané ještě před přilepením na trup.

Závěr. MIG3 bych si po pravdě řečeno pro vlastní stavbu asi nikdy nevybral, není mi příliš sympatický. Musím ale uznat, že létá opravdu parádně. Zvolená pohonná jednotka dává dostatek výkonu a dynamiky po celou dobu letu. Pokud bych měl srovnat se svým předchozím kombatovým elektroletem TA152H tak to vypadá, že MIG3 je rychlejší (aby ne s 3článkovou baterií) a obratnější.

12.3. 2007 - Proběhly další letové zkoušky. Vrtuli GWS 9/5 HD jsem vyměnil za GWS 9/7,5 HD a to byl hukot, rychlost se znatelně zvýšila. S touto vrtulí do vypnutí regulátorem model letí kombatovým stylem 10min. Odhadem tak průměrně odebírá proud do 8A což je k baterkám více než šetrné.

15.3. 2007 - Podařila se první jarní orba, MIG ryl čumákem v bahně ... naštěstí, kousek vedle byl asfalt.

17.3. 2007 - První soutěž v Modelcity zvládnul model dobře, povedlo se 4. místo a model zůstal takřka bez poškození. Jen náraz do země v posledním kole kvůli utrženému kablíku od kniplu křidélek ve vysílači znamenal přehodnocení způsobu upevnění motoru. Namísto závitu M2 jsem dal M3 a sklotextitovou přepážku nahradila duralová tl. 1,5mm.

22.4. 2007 - Další soutěž, tentokrát v Miroslavi. 12 seků a 1. místo. Úprava uchycení motoru se osvědčila. V jednom kole, po ztrátě směrovky (fakt se nedal téměř řídit), skončil MIG ve vyprahlé oranici, duralová přepážka se jen ohnula takže do dalšího kola ji stačilo narovnat.

6.5. 2007 - Soutěž EPA pořádaná v rámci Eurocupu ACES v Mostě, masakr, model dvakrát na prvočinitele ale přes to 1. místo s tuším 10ti seky.

12.5. 2007 - První letošní soutěž v Rohozci. Domnívám se, že konkurence není tak ostrá jako v kategorii EPA, ale i tady jsou bezvadní piloti a hodně killů. Se štěstěnou za zády (jen jeden kill) a 15ti seky 1. místo.

17.6. 2007 - Další soutěž EPA - Bitva o Aldrov. Velmi silný vítr proti pilotům. Spousta pilotů překročila safety line, někteří i více jak třikrát. Po nevydařeném začátku se třemi seky, ale také jedním překročením safety line (namotání stuhy do motoru, zastavení motoru, odfouknutí modelu větrem za safety line) celkem dobrý průběh, v polovině finále kill. Celkově 2. místo za Honzou "Dyntym" Dyntarem létajícím svůj parádní závod.

23.6. 2007 - Druhá soutěž ESA - Divoká Markéta. Silný vítr mírně zezadu a z boku. Jen 12 pilotů. Do prvních dvou kol jsem šel s novým Dornierem Do 335, ale moc se nedařilo (jen 4 seky) tak od třetího kola nastoupil MIG aby potvrdil skvělými letovými vlastnostmi svou převahu. 3. kolo sice jen 3 seky ale finále konečně pořádných 5 seků. Celkově 1. místo před dalšími dvěma piloty EPA Rudou Kloučkem a Pavlem Petáškem

29.6. 2007 - Generální oprava - Náběžka křídla byla po mnoha odlétaných misích, ukořitěných stuhách a vzdušných srážkách se stroji soupeřů v hrozném stavu. Hrozilo, že model neprojde přejímkou při soutěži. Bolavá místa byla odoperována a nahrazena novou zdravou tkání.

16.7. 2007 - Bitva Žamberk 2007 - S MIGem jsem toho mnoho nenalétal - z nostalgie jsem ho nasadil pouze do prvního kola, hlavním strojem bylo TA152C. Výsledek - 4. místo, o 3b za třetím Martinem Musiolkem.

21.7. 2007 - Rohozecká okurka (ESA) - Naprostá tragédie co se ničení modelu týče. Ve druhém kole zničeno TA152C, do třetího kola start s MIGem. Jednoho soupeře poslal k zemi, druhá srážka už byla smrtelná a křídlo vejpůl. Finále s Mustangem, který také absolvoval hrozný kill. MIG ještě na letišti opraven a použit ve zkušebním letu podle návrhu nových pravidel pro ESA soutěže ... další kill, křídlo opět vejpůl. Vydřené třetí místo za Jardou Forštem a Liborem Pechanem st. Takhle už to nejde a MIG dostal nové křídlo s jinými profily takže křídlo je mohutnější a pevnější.

5.8. 2007 - Sahara (EPA) - Znojmo. Parádní počasí, slunečno, mírný vítr občas do zad, občas z boku, jen chvíli proti pilotům. Koncert pro MIGa. Nová křídla modelu vyloženě prospěla. Začátek sice dramatický - dva seky a uvolněná hřídel motoru (když jsem ji u nového motoru zkoušel vyrazit kladivem tak to nešlo a najednou se uvolní sama). Kompletní rozborka a sborka uložení motoru a zpět do boje, další dva seky, srážka s P-40 Honzy Dyntara a následně killem končící střet s Jirkou Charvátem. Křídlo utržené od trupu, ulomený čumák a bohužel ztracený přijímač. Poškození vcelku snadno opravitelné. S hledáním přijímače pomohli všichni piloti, přijímač se našel, tímto děkuji Tomášovi Hroudovi za nalezení. MIG opraven. Další kolo klidnější, 3 seky. Třetí kolo sek jen jeden, nějak všichni popadali a posledního zbylého Spitfire Jakuba Chromého ne a ne seknout. Finále s trochou stresu (pro udržení vedoucí pozice bylo potřeba nasekat stejně nebo více než Honza Dyntar). Podařilo se a MIG opět zvítězil. Kromě pohárku za první místo obdržel ještě pohár za "největšího ničitele". Nové křídlo MIGu opravdu svědčí. Ještě dodám, že upevnění motoru jsem už dávno změnil - hliníkové dráty s vyříznutým závitem M2 nahradily dráty do výpletu jízdního kola které mají závit M2,5. Hmotnost je sice trochu vyšší ale stojí za podstatně větší odolnost upevnění motoru.

28.8. 2007 - Pouštní bitva (ESA) - Další soutěž ESA poháru v Rohozci. Začátek báječný se šesti seky v prvním kole a bez poškození modelu. Ve druhém kole dvě vzdušné srážky naštěstí bez následků a tuším 3 seky, stuhy byly pryč během tří minut a tak se heat dolétával bez bojů. Kritické třetí kolo s opravdu zničujícími dvěma killy a jen dvěma seky. Naštěstí jsem po heatu našel všechny díly modelu a do finále se jej povedlo poslepovat. Do finále měli první tři piloti podobný počet bodů a tak šlo o hodně. MIG ulovil sice jen tři seky, ale naštěstí soupeři ještě méně takže se podařilo další vítězství před Pavlem Petráškem létajícím s P40 Warhawk a Jardou Forštem se Zerem. Smůlu si vybral Libor Pechan, kterému se killy opravdu nevyhýbaly a tak se musel spokojit s bramorovou čtvrtou pozicí.

15.9. 2007 - Bitva pod Chlumem (EPA) - V předvečer akce absolvoval MIG poslední lety. V přátelském polétání se stuhami sem tam něco seknul, ale ráno před soutěží padlo rozhodnutí, že hned od prvního kola nasadím nové Mustangy. Ani jako záložní nebyl už MIG potřeba, závod jsem odlétal jen s jedním mustangem (i když po druhém kole pošramoceném killem se Zdeňkem Hronem). S Mustangem se povedlo ve finále přelétat do té doby vedoucího Soptíka a vyhrát.

uchycení motoru přes motorovou přepážku ze sklotextitu, upevnění do trupu na třech hliníkových tyčkách, konektory jsou neskutečně velké - odstraněny
postupem času jsem hliníkové dráty se závitem M2 nahradil běžnými obyčejnými dráty do výpletu jízdního kola které mají naválcovaný závit M2,5 - podstatně odolnější řešení
hotová instalace pohonné jednotky
chladič jako kryt páky serva křidélek a přijímače orientovaného tak aby se dal rychle vyměnit krystal, upevnění je na dva páry neodymových magnetů z CDrom mechanik
... zaklapnuto
chladič je vyřezán pro volný pohyb táhel křidélek
náhon VOP
standardní start, netřeba startovat na plný plyn
několik letových fotek
pořadatelé ESA soutěží naznačili, že vykousané náběžky se nebudou tolerovat ... takže opravujeme - poškozené části náběžky pěkně vyříznout ...
... vlepit "špalíčky" zdravého materiálu ...
... a nakonec nahrubo ořezat nožem a načisto zabrousit do tvaru profilu ... a to je konec pohádky
© RC web
Design PAD | CSS&code by JK