Není to tak dlouho co se narodila nová kombatová kategorie ESA a následně její méně pravidly omezená verze EPA. Tak jsem si také, s využitím doma zahálejícího vybavení, postavil soutěžní stroj. Jak jinak než TA 152 h1 se kterým bojuji v ACES kombatu a ke kterému se mi za cca 3 roky co s ním létám povedlo sehnat už opravdu hodně podkladů.
Velmi krátce k pravidlům - rozpětí modelu 700-850mm, hmotnost 200-380g (ESA) resp. bez omezení (EPA), předloha skutečný stíhací stroj z období let 1935-1945. Podrobnější pravidla najdete na stránkách obou kategorií - ESA, EPA.
| Základní parametry: | |
| rozpětí | 850mm |
| hmotnost (bez baterií) | 155g |
| ovládané funkce | křidélka, výškovka, motor |
| motor | Python 60 (Čemech) |
| baterie | LiPol 2x640mAh (35g), 2x800mAh (53g) |
| serva | Graupner C141 |
| regulátor | čína 12A |
| přijímač | Jeti REX5 |
K modelu:
Všechny díly modelu jsou vyřezány na CNC stroji z EPP v gramáži 20g/dm3, dle mírně upravené výkresové dokumentace na ACES TA 152 (např. trup je včetně krytu motoru, je mírně upraven tvar křídel, profil a další drobnosti).
Díky tomu, že skutečná předloha má docela velké rozpětí (14,44m) vyšel model zmenšením na maximální povolené rozpětí 850mm ve srovnání s běžnými ESA/EPA modely titěrný. I CNC řezačka měla s jednotlivými díly co dělat a bylo potřeba poladit velikost dílů s ohledem na propal při řezání, ale nakonec - i když s drobnými chybkami - se to nějak povedlo. Přední část trupu (kryt motoru) je vyřezána jako kolečko, poté je do středu vlepena buková tyčka a následně ve vrtačce zaoblena přední hrana. Trup sestává ze čtyř dílů, je zatím slepen bez předního krytu motoru pro lepší přístup k motoru. Motor je usazen do přiruby která je připevněna na třech uhlíkových tyčkách zakončených závitovými koncovkami M2 pro vyladění přesného vyosení motoru. Do trupu jsou vyřezány a vypáleny otvory pro RC vybavení - regulátor, přijímač Jeti REX5 a servo vop - a kanálky pro vedení kabelů. Vše tak aby bylo ubráno minimum materiálu - všechny otvory jsou co nejníže v trupu. Do křídla je po slepení obou polovin zespoda nožem proveden zářez do hloubky cca 10mm pro vlepení stojiny ze sklotextitu tl.0,5mm - stojinu tvoří rovné pásky které se ve středu křídla v délce cca 8cm překrývají. Po zasunutí stojin do zářezu jsou zalepeny řídkým vteřinovým lepidlem, kterým je ostatně lepen celý model - jen uhlíkové tyčky upevnění motoru jsou zalepeny purexem. Do křídla je vyříznut otvor pro servo uložené naležato, náhon ke křidélkům je ocel. strunou prům. 0,5mm vedenou v bowdenu pro strunu o průměru 0,8mm. Bowdeny jsou zatlačeny do nožem provedených zářezů. Tvarování vedení náhonu je uděláno tak aby se struna pohybovala co nejvolněji. Panty křidélek jsou vytvořeny jen vypálením přebytečného materiálu zespoda křídla vytvarovaným očkem trafopájky (tvar "V"). Servo křidélek je osazeno tak, aby páka serva nepřečnívala přes obrys křídla - v praxi tak servo mírně vystupuje nad horní povrch křídla (což nevadí protože bude schované v trupu). Náhon je zkompletován, páky křidélek jsou vystříhnuty a vypilovány ze zbytku sklotextitu tl.0,5mm. Na straně křidélek je struna zakončena ohybem "Z", na straně serva je upevněna do malého blimpu ze svorkovice do plošných spojů. Zbývá ověřit funkci a pokračuje se na ocasních plochách. Hrany vop a sop jsou zaobleny, poloviny vop spojeny spojkou vyříznutou ze zbytku sklotextitu tl.1mm. Ocasní plochy jsou k trupu přilepeny až po zalepení křídla.
Kompletace spočívá v osazení trupu elektronikou, přilepení křídla a nakonec přilepení vop a sop. Náhon ke kormidlu vop je ocel. strunou prům. 0,8mm vedenou v bowdenu který je částečně zapuštěn do úrovně povrchu trupu. Na straně serva je ohyb do "Z", na straně kormidla jen ohyb do "L" - mírným napružením táhla v páce dostatečně drží. Páka kormidla vop opět ze zbytku sklotextitu tl.0,5mm. Pro přístup k přijímači je do křídla vyříznut otvor - řez je veden tak (šikmo) aby vyříznutý špalíček EPP v otvoru držel sám bez nutnosti lepení. Pro úplnost jsem ještě lepící páskou přilepil kryt motoru.
V této podobě jsem model zalétnul a našel správné umístění baterií s ohledem na polohu těžiště.
Následovala povrchová úprava spočívající v nástřiku kamufláže, imatrikulace a naznačení paneláže. Pro co nejautentičtější kamufláž jsem chtěl použít lihové barvy agama a nástřik provést volnou rukou pistolí aerograf. Bohužel barvy se v časovém presu (dokončení modelu ve čtvrtek, odjezd na soutěž v sobotu) sehnat nepovedlo tak jsem použil obyčejné autospreje Prima. S těmi se nedá stříkat zrovna jemné linky takže bylo nutno stříkat přes šablony. Ty jsou vyrobeny částečně jen z obyčejného kancelářského papíru na křídlo, z tvrdšího kartonu na přechod barev mezi spodní a horní částí trupu, ze čtvrtky na imatrikulaci a také jsem bohatě využil malířskou papírovou samolepící pásku šíře 3cm. Protože mám možnost tisku na větší formáty tak jsou všechny šablony vytisknuty v měřítku 1:1, poté dle potřeby rozstříhány případně lepdlem ve spreji 3M77 nalepeny na čtvrtku či karton.
Barvy jsou nanášeny tak aby se pokud možno nepřekrývaly. Takže před prvním protřepáním spreje byla krepovou páskou zakryta místa pro svislé žluto červené pruhy na zádi trupu a bohužel jsem zapomněl na žlutou "1" na trupu pod kabinou. Jako první jsem stříknul spodek a boky modelu modrou barvou (bez šablon). Vida, hned první porušení výše napsaného - tady jsem překryv barev na boku trupu neřešil, říkal jsem si, že hnědá se zelenou modrou snadno překryjí. Poté jsem okolo trupu vytvořil jakousi ohrádku ze šablon z kartonu, přelepil přední (budoucí hnědou) část trupu a zamaskoval vše osatní papírem apod. Stříkla se zelená, po odmaskování přední části trupu hnědá. Hrana přechodu byla vytvořena krepovou páskou kterou jsem na plastové podložce v nepravidelém tvaru rozříznul napůl - jedna půlka pro maskování hnědé, druhá pro zelenou. Pokračoval jsem vop. Maskování přechodů opět nepravidelně říznutou krepovou páskou. Po vop následovalo křídlo. Tady jsem použil jen obyč. papír po přiložení na křídlo zatížený závažím. Je třeba důsledně maskovat i části modelu u kterých se může zdát, že na ně barva nedostříkne. U hnědé jsem to podcenil a barva se lehce naprášila na boky trupu nad odtokovku křídla. Poslední použití zelené bylo na sop. Protože sprejem nedokážu dělat malé skvrnky jsou i tyto stříknuty přes šablonu z kancelářského papíru. Pro dosažení přechodů barvy do podkladu "do ztracena" byla šablona umístěna cca 2-3cm od stříkané plochy. Pokračoval jsem imatrikulací na křídle, trupu a sop černou a bílou barvou. Jako poslední byly na řadě svislé pruhy na trupu - nejdříve původní zamaskování odstranit, vymaskovat žlutou, stříknout, odmaskovat, vymaskovat červenou, stříknout, hotovo. A teď se ukázalo, že jsem zapomněl na "1". Chtělo to před stříkáním "1" vystřihnout z pásky a nalepit na trup. Aby byla žlutá na zeleném podkladu alespoň trochu žlutá musel jsem ji stříknout dvarkát a stejně to není ono. Práce se spreji zakončilo stříknutí pilotního prostoru černou barvou.
Paneláž je naznačena černým centrofixem tl.0,5mm. Na plotru si vytisknu paneláž v M 1:1, v místech kde se hlavní linky panelů kříží nebo končí a v místech kde linky navazují na nějaké krycí panely apod. vyseknu malým průbojníkem otvory a přes takovou šablonu si jednotlivé body vyznačím na povrchu modelu tenkým fixem. Pak následuje pospojování bodů, dokreslení dalších čar ať už od oka nebo odměřením ze šablony. Na vyznačení některých krycích panelů se dají s výhodou použít různé plastové šablonky, na atypické tvary si šablonky dělám sám vyříznutím ze čtvrtky. Model vypadá docela k světu i když tak nějak jako by byl slepen z papíru. Tak ještě alespoň zašpinit trup od spalin z výfuků - barevnými křídami zafixovanými troškou disperzního laku na dřevěné podlahy (už jsem večer nechěl zasmradit byt použítím nitrolaku).
Co by to bylo za letadlo bez kabiny s pilotem. Kabina je ze smršťovací folie používané na bateriové packy zasmrštěné na kopytě vybroušeném z extrudovaného polystyrenu. Výhodou je malá pracnost, nevýhodou že při vyšších teplotách (na sluníčku, v autě) se může deformovat. Pilot je udělán jen jako siluleta z papíru - najít vhodnou předlohu na internetu nebyl velký problém, upravit v Photoshopu, vyladit správnou velikost, ozrcadlit a šup do barevné laserové tiskárny na tvrdší papír, slepit obě poloviny k sobě a zalepit hotového pilota do zářezu v prostoru kabiny.
Teď je ten správný čas vyříznout prostor pro baterii tak aby těžiště bylo tam co při záletu, přeci jen pár gramů nástřkem přibylo.
A jak to létá? Musím přiznat, že když jsem poprvé viděl velikost (malost) vyřezaných dílů bylo mi úzko a nějak jsem si nedovedl představit že téáčko bude vůbec létat. Navíc bylo srovnání s typickými modely pro EPA/ESA kombat - BF109 a Spitfire. V porovnání s nimi se téáčko jevilo jako pohublý komár. Nakonec model nejen že létá, ale létá řekl bych velmi dobře a poslušně. Zálet hotového modelu proběhl bez nepříjemných překvapení a oproti stavu při záletu nenabarveného modelu nebylo potřeba nic měnit. Letové vlastnosti se i přes mírný přírůstek váhy zlepšily díky zapuštění baterie do trupu a tím lepšímu příčnému vyvážení modelu.
30.7. 2006 - první soutěž - Rohozec:
První ostrou zkoušku jsem jak já tak model absolvoval v neděli 30.7. 2006 na akci Rohozecká okurka pořádané dle pravidel ESA. V konkurenci dalších 26ti dalších pilotů a jejich modelů se subtilní téáčko ztrácelo - nejmenší baterie: běžně tříčlánky LiPol 1200-1350mAh - téáčko dvoučlánek LiPol 640mAh; nejlehčí: co jsem tak koukal modely soupeřů začínaly hmotností někde na 250-300g - téáčko 200g (včetně malého závaží protože 200g je minimální povolená hmotnost). Moje obavy pro soutěžní lety byly dvojí. Baterie LiPol 2x640mAh vystačí přesně na 7min motorového letu (což je délka jednoho heatu) bez rezervy. Naštěstí mi organizátoři povolili baterii v průběhu letu vyměnit protože ani součtem kapacit obou baterií zdaleka nepřekračuji max. povolenou kapacitu pro dvoučlánek (1700mAh) - výměnu jsem provedl jen ve druhém kole, spíš tak na jistotu, ve finále pak baterie těsně nestačila, ale časově už nemělo smysl baterii měnit. Druhou obavou pak byl střed s cízím mohutnějším modelem. Ukázalo se ale, že i lehký model dokáže sundat těžkou potvoru - ve finále jsem sestřelil po vzdušné kolizi 480g Mustanga Rudy Kloučka. V průběhu soutěže model absolvoval cca 5 vzdušných střetů z nichž dva skončily pádem soupeře. TA kromě jednoho případu bez vážnějších následků - kdosi mi načal pravou polovinu křídla tak že se polovina křídla zlomila vejpůj a odlomená část se bezvládně třepetala, stejně tak odtržené křidélko. Ale i tak se s modelem dalo letět a povedl se ještě jeden sek. Nakonec jsem s trochou štěstí všech 26 soupeřů přelétal a závod vyhrál ziskem 1699 bodů (11 seků).
 |
| provizorně poskládané díly modelu, vlevo kryt motoru s vlepeným kolíkem pro upnutí do vrtačky |
 |
| náhon ke křidélkům jedním servem a strunou |
 |
| sestavený model po záletu |
 |
| povrchovka začala modrou, tady už je okolo trupu sestavena "ohrádka" - šablona kryjící modrý spodek |
 |
| zelená, hnědá, odmaskovat, zelená, hnědá .... |
 |
| kompletně nastříkaný model |
 |
| model včetně paneláže - zálet po nabarvení |
 |
| kabinka na modelu "vysmrštěná" ze smršťovačky na bateriové packy, zatím nepřilepena |
 |
| na soutěži v Rohozci před startem finále - to jsem zrovna zjistil že jsem při předchozí opravě zlomeného křídla zalepil i strunu nahánějící křidélko tak se to snažím rozhýbat |
 |
| start do finále |
3.8. 2006 - druhá soutěž - Most:
Strašnej masakr, jak sobotní ACES tak nedělní EPA. V celkem čtyřech kolech co jsem odlétal jsem absolvoval dva killy, v jednom kole závažné poškození ale povedlo se dolétat. Křídlo je na odpis, trup celkem v pořádku - chtělo by to vyztužení na bocích. Nové křídlo bude vyztuženo vlepením uhlíkové tyčky shora a zdola, sklotextitová stojina se neosvědčila (hmotnost vůči pevnosti). Jak téáčko postupně strádalo až dostrádalo je vidět na fotkách.
Na druhou stranu tato soutěž probíhající v opravdu silném větru ukázala, že i za takových podmínek je model použitelný. Ve srovnání s některými stroji soupeřů vybavenými podstatně výkonnějším pohonem byla pronikavost téáčka proti větru často i lepší.
 |
| 1. kolo bylo optimistické |
 |
| ... tuším že Soptíkovo (Pavel Petrášek) P40 zachutnalo moje křidélko |
 |
| po cca 3 minutách letu ve finále ... banzááái a pád k zemi, křídlo by asi bylo opravitelné, ale dám nové ... bílá část křidélka byla doplněna v průběhu bojů, později jsem zjistil že kill s sebou vzal i převodovku křidélkového serva |
19.9.2006 - návrat do činné služby
Konečně jsem se dostal k opravě modelu po Mosteckém masakru (viz. výše). Amputované a silně poškozené části modelu jsou nové. Konstrukce křídla (vyztužení) je mírně upraveno s cílem snížit hmotnost při zvýšení pevnosti.
 |
| model po opravě - není problém poznat které části jsou nové (nápověda: jsou bez vyznačené paneláže) |
 |
| jinak řešené vyztužení křídla - uhlíkový nosník 3x0,5mm zalepený naplocho do drážky vypálené v křídle tak aby byl zarovnaný s povrchem (tady jsou už vymaskovány kříže které budou bílé a střed křídla kterým bude křídlo přiléhat ke trupu) |
 |
| křídlo zespoda, náhon křidélek zůstal zachován s drobným vylepšením ... |
 |
| ... tím vylepšením je jiný způsob upevnění táhla do páky serva - při použití blimpu docházelo při vychylování do stran k vyššímu namáhání serva, nyní se každá část táhla v páce volně otáčí ... |
 |
| ... nepoužití blimpu ovšem znamenalo nutnost zajistit možnost délky táhla ohybem do "V" u páky křidélka (daly se použít blimpy, ale přišlo mi to zbytečné) - od většího naohýbání táhel si také slibuji snížení destrukčních účinků na převody serva při vzdušných srážkách |
29.9. 2006 - Bitva u Vysoké (ESA)
Na svátek Sv. Václava proběhla nedaleko od Kutné Hory další soutěž ESA. Sešlo se pouze 11 soutěžících, většina s modely s plochým trupem. Téáčko dostalo opět zabrat - po druhém kole jsem se chtěl sbalit a odjet protože půlka křídla byla rozcupována od vrtule Zera Libora Pechana a křidélkové servo mělo po srážce očesané převody. Nakonec jsem model pospravoval, servo vyměnil a od té doby se začalo dařit sekat. Výsledkem bylo 3. místo za vítězným Pavlem Petráškem (1711b) a druhým Liborem Pechanem (1640b). Můj výsledek 1478b.
7.10. 2006 - Bitva o Kobří kůži - Most
V sobotu se uskutečnila další soutěž v EPA kombatu. Původně měla být v Jenišově u Karlových Varů, ale nakonec proběhla v Mostě. Po dramatickém průběhu závodu který jsem tentokrát absolvoval bez vážnějších poškození se mi, ve startovním poli čítajícím asi 19 soutěžících, podařilo zvítězit ziskem 1345b s malým náskokem před Jirkou Senohrábkem ml. a Jirkou Senohrábkem st.
28.10. 2006 - Poslední cirkus - Rohozec (ESA)
V sobotu se v Rohozci u Kutné Hory uskutečnila poslední letošní soutěž v ESA kombatu. Sešlo se 15 soutěžících a létalo se tak na tři heaty. Celkem podrobně popsal soutěž Jarda Foršt na webu ESA. Naprosto parádně vyšlo počasí - slunečno, rozumně teplo, velkou část soutěže téměř bezvětří. Co jsem si musel všimnout tak kvalitních pilotů neustále přibývá. Můj cíl byl jasný - přelétat Libora Pechana mladšího abych měl šanci dostat se na stupně vítězů v národním poháru ESA 2006. To se nakonec podařilo pro mě nepochopitelnými 20ti seky (po třech kolech základní části 13). Díky tolika sekům jsem se v poháru nakonec protlačil ještě před do té doby druhého Jardu Foršta.
Pořadí Posledního cirkusu: 1. Pavel Dvořák (2549b), 2. Libor Pechan st. (1456b), 3. Libor Pechan ml. (1173b).
Pořadí v národním poháru ESA 2006: 1. Libor Pechan (6500b/5), 2. Pavel Dvořák (5726b/3), 3. Jaroslav Foršt (4017b/5). Číslo za lomítkem znamená počet soutěží kolika se piloti zúčastnili, pro celkový součet bodů a stanovení výsledného pořadí se jeden nejhorší výsledek škrtal. Neúčast pilota na soutěži poháru byla hodnocena ziskem 0 bodů (a takový výsledek mohl být tedy škrtán jako nejhorší).
 |
| konečné pořadí v národním poháru ESA 2006 - zleva: 2. Pavel Dvořák (Ta 152 h1), 1. Libor Pechan (FW190A), 3. Jarda Foršt (FW 190D9); kupodivu všechny modely Luftwafe, žádný spojenec :-) |
 |
| Může to vypadat trochu sebestředně, ale tady jsem na fotce s téáčkem a cennými trofejemi - větší pohár za 2. místo v národním poháru ESA 2006, menší pohárek za vítězství v Posledním cirkusu. |