Poslední kombatový stroj Dornier Do335 mě nijak zvlášť nenadchnul, Franta Kváša ne a ne poslat výřezy na JAKa 9 takže jsem musel sáhnout do vlastních zdrojů. Oprášil jsem postarší výřezy na další z řady "fokoušů". Loňskou sezónu se mi docela dařilo s titěrným Ta152h1. V sezóně letošní s přechodem na větší motor i baterie jsem zvolil za předlohu typ Ta152C což je vlastně totéž jak oblíbené Ta152h1 jen se standardními (kratšími) křídly. Protože zatím mám dost použitelných strojů (přesněji řečeno dva) dovolil jsem si na tomto experimentovat - křídlo je připoutáno gumou. S tím souvisí trochu zvláštní náhon křidélek. Díky možnosti demontovat křídlo jsou přijímač i servo VOP uvnitř trupu nad křídlem. Od pružného připevnění křídel si slibuji větší odolnost při srážkách, křídlo se může v loži posunout či pootočit.

První zálet pod zamračenou oblohou a při silném nárazovém větru neproběhl zrovna podle představ. Téáčko létalo jankovitě a v průběhu dvou letů (dvoje baterie) se mi jej nepodařilo přimět k poslušnosti. Bez motorového krytu byl znát velký čelní odpor - při devítipalcové vrtuli (228mm) a průměru předku trupu 85mm se není až tak čemu divit. Celkový pocit zkrátka nevalný. Přes silné znechucení projevy modelu jsem se večer dokopal k vybroušení motorového krytu. Válcový polotovar s vlepeným kolíkem z bukové kulatiny prům. 10mm upnutý do vrtačky a na nejvyšší otáčky broušený smirkem 120. Nechutenství pomalu vyprchávalo a tak ještě došlo na kopyto pro výrobu kabinky. Kopyto je z modrého extrudovaného polystyrenu, dobře se opracovává a pro zhotovení kabinky z folie na "zasmrštění" accu packů plně dostačuje.
Další den ráno opět vítr, zamračená obloha, sem tam dešťová kapka. Zmenšené výchylky na VOP, upravené vyztužení odtokovky proti otlačení gumou, preciznější příčné vyvážení modelu a hlavně provizorně přilepený motorový kryt. A hle, ono to letí podstatně lépe. Rychlost sice stále pocitově nižší než u MIGu, ale celkově podstatně lepší projev než minulý den. Tak asi přeci jen to kopyto na kabinu využiju. Hloupé je, že model má v tuto chvíli letovou hmotnost 330g takže po nabarvení nebude daleko do 350g jako maximální hmotnosti pro modely kategorie ESA.
Večer jsem v zalétávání pokračoval. Chvílemi se vítr zmírnil. Poslední doladění velkosti výchylek a zdá se, téáčko bude použitelný stroj.
Další den následoval nástřik kamufláže. A když nástřik tak barvami PRIMA ve spojení se spoustou šablon a masek z kartonu a obyčejného papíru. Příprava šablon a maskování zabere bohužel více času než samotná práce s barvami. Barvy přesně neodpovídají dobovým odstínům, navíc v dostupných podkladech se rozmístění barevných ploch a dokonce i vlastní odstíny barev liší.
Po nastříkání kontrola polohy baterie vůči těžišti a vyříznutí otvoru pro baterii. Otvor je vyříznut trafopájkou, velikost tak akorát aby baterie rozumně držela.
S modelem jsem dost intenzivně létal abych ještě doladil drobnosti před soutěží. Při jednom takovém letu se mi povedlo model poslat do země. Nevydrželo uchycení motoru, vlastně jsem to předpokládal a tak možná havárie přišla v podstatě vhod. Uchycení jen na hliníkových drátech prům. 1,6mm bylo poddimenzované. Na předchozích modelech byl Al drát 2mm. Protože ani zakončení zkrácenými šrouby M3 nebylo zrovna ideální (ověřeno na Dornieru) - šroub přivázaný nití a přilepený vteřiňákem k Al drátu se občas odlepil - zkusil jsem zase něco jiného. Celá viditelná část upevnění motoru je z drátu do kola prům. 2mm s naválcovaným závitem M2,5. Drát je v délce asi 3cm přivázán k výztuze z Al drátu a přilepen. Takové uchycení je už opravdu bytelné a hmotnostně ještě akceptovatelné. Závit M2,5 je tak akorát, M2 je málo, M3 už zbytečně moc. Aby byly všechny dráty uchycení motoru kolmé k mot. přepážce je přepážka naohýbána tak aby matice doléhaly na mot. přepážku celou plochou. Že je toto uchycení asi nejlepší se ukázalo v předvečer prvního soutěžního nasazení téáčka v Žamberku. Zkoušel jsem co si nechá model líbit, spíš co se akrobacie týče (výkruty do kruhu, do přemetu, visení apod. - škoda, že nemá ovládanou směrovku) a párkrát s ním praštil o zem, většinou přímo na čumák. S uchycením motoru se nic nestalo.

15.7. 2007 - První soutěžní nasazení absolvovalo téáčko v Žamberku na akci ACES&Warbirds. V prvním kole jsem ještě z nostalgie letěl s MIGem, ostatní kola s TA. Po bujarém prožití předešlé noci na místních Pivních slavnostech nebyla pilotáž snadná, ale nakonec jsme se s téáčkem prosekali na nevděčné 4. místo, jen 3 body za třetím Martinem Musiolkem. Škoda, že ve finále zradil motor a hned při startu se "zadřel". Rychlá rozborka a sborka uchycení motoru ukázala že se povysunul hřídel z rotoru a rotor se tak "nalepil" na plechy. Hřídel drží v rotoru jen jeden červík M3. Takže hřídel nasadit, červík utáhnout, motor zpět na dráty. Celá operace trvala asi 3 minuty. Model absoloval několik drsných střetů, naštěstí žádný kill, výsledkem je hodně okousaná náběžka.

Model nepatří mezi nejobratnější, přičítám to použitým profilům ("Lněnička") které dobře fungují na ACES kombatech. Takže s cílem přidat na obratnosti připravuji další křídla, jedno s profilem E205 (profil se osvědčil na Mustangu od Freeairu) a druhé s klasickými tzv. "Řezňovo profily" (E374 u kořene a něco prohnutého na konci).

18.7. 2007 - Téáčko dostalo nová křídla. Díky poutání křídla k trupu gumou lze s profily experimentovat. Jedno křídlo s E374, druhé s E205. Obzvláště varianta s E374 je velmi povedená a letové vlastnosti TA vylepšuje o třídu - model snese podstatně větší výchylky na kormidle VOP doprovázené samozřejmě podstatně větší obratností. E205 se jeví takřka stejně, pocitově se zdá trochu horší na zádech. Trochu hektická stavba, nástřik kamufláže a zálet protože 21.7. je další soutěž ESA

21.7. 2007 - Rohozecká okurka (ESA) - Rohozec. TA je po výměně křídel v současnosti asi nejlépe létající stroj v mém kombatovém EPA/ESA parku takže nastupuje hned do prvního kola. V prvním kole slibné tři seky a dobrý pocit z pěkně létajícího modelu. Druhé kolo ukončeno killem s Liborem Pechanem ml. po minutě a půl letu, jen jeden sek. Křídlo je na několik dílů, bohužel i trup vyžaduje trochu preciznější opravu takže zásoba náhradních křídel je k ničemu. Do třetího kola beru MIGa. Srážka s Mustangem Rudy Kloučka který končí v zemi, na MIGu funkční jen jedno křidélko, mizerná obratnost, kill ke konci letu končící v zemi, jedna polovina křídla ulomena. Rychlá oprava na letišti ale stejně do finále beru raději Mustanga. Ani ten nezůstal ušetřen a po jednom seku a krátké době letu se sráží s modelem Libora Pechana st. Rychlá oprava dost poničeného modelu se přiliš nevydařila a zbytek letu je opravdu bojem o udržení modelu ve vzduchu. Přesto se daří další dva seky. Nakonec je to 3. místo za Jardou Forštem a Liborem Pechanem st. S pospravovaným MIGem ještě po ukončení soutěže zkoušíme létat podle návrhu nových pravidel pro ESA soutěže příští rok. MIGu se daří, ale nakonec stejně končí opět s ulomeným křídlem v zemi. Poněkud drsná soutěž. Ostatně Pavel Petrášek na webu EPACOMBATu uveřejnil můj mail našemu vrchnímu řezači Jirkovi Senohrábkovi ze kterého atmosféru po bitvě snadno vyčtete.

připraveno na zálet, bez kabiny a motorového krytu, samozřejmě bez kamufláže

další záletový pokus, počasí skutečně nepříliš příznivé

kopyto zatlačené do "rukávu" průhledné smršťovací folie, vzepřeno tím co bylo po ruce ...

... zasmrštěno fénováním ...

... ostřiženo a první zkouška na trupu

velké spreje nejsou zrovna na jemnou práci takže přechod spodní barvy do horních je přes kartonovou šablonu, ta je mírně odsazena od trupu aby nebyl přechod ostrý

nastříkáno, vpředu model který byl zalétáván a bude hnedka osazen, vzadu dvojče - záloha, je mi líto zatím odstrojovat MIGa takže si bude muset na nastrojení počkat

hotový nastrojený model připravený ke startu