Další halový akrobat G3 navazuje předchozí model G77. Jsou krapet pozměněny téměř všechny proporce, rozpětí křídel zůstalo zachováno. Konstrukce je shodná.

Model se bohužel podařilo postavit trochu těžší než jsem doufal. Asi to bude i zvoleným způsobem upevnění motoru na dva body (zkušenost totiž ukázala, že motor netřeba vyosovat výškově ale jen stranově). Naštěstí se podařilo eliminovat některé špatné vlastnosti předchůdce G77 takže celkem spokojenost - konečně se jakž takž daří torque roll bez nadměrného páčkování.
Snad jen jediná novinka stojící za zmínku - závěsy všech pohyblivých ploch jsou vytvořeny vypálením drážky do climaporu, kormidlo tak visí na tenké šlupičce povrchové vrstvy climaporu. Ve více namáhaných místech jsem ale stejně pantík přelepil průhlednou izolepou.
Začínám mít stále silnější pocit, že vzpěry křídla (jejich plocha) působí za letu více neplechy než užitku, ale nahrazovat je uhlíkovou příhradovinou zatím nehodlám.
Asi netřeba dalšího komentáře.
Na otázku co jsou ty díry pod kabinou mám dvě odpovědi - vědeckou a prostou. Z vědeckého pohledu jde o statickoaerodynamické vyvážení trupu, jednodušší vysvětlení je pak že pilot se mi jednoho večera svěřil že by rád viděl pod sebe.
Po několika odlétaných hodinách a po soutěži v Týně nad Vltavou (14.10.2006) jsem s modelem spokojen, zdá se, že je to nejlepší stroj ze všech halových akrobatů které jsem doposud postavil.

climaporové díly modelu po nástřiku, chybí "stříškové" bočnice trupu

letová fotka ze soutěže v Týně nad Vltavou - první akce sezóny 2006-2007 - asi kubánská osma