RC web
hlavní
aktuality 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001-2000
hangár
rubriky
RC kombat slowflyer letadla dílna
ostatní
akrobacie kmitočty programy plánky
kontakt
odkazy
logo ACES logo EPA logo WW1+ logo RC mania
vyhledávání
23.1. 2009 - Výroba křídel kombatového modelu (polystyren + dýha)

Úvod: Následující text má počátek někdy v polovině roku 2008 kdy jsem začal experimentovat s výrobou křídel pro kombatový model Nakajima B5N2 "KATE" technologií polepení polystyrenových výřezů dýhou a dosáhl jsem, myslím, vcelku uspokojivých výsledků.

Postup výroby je zdokumentován na několika fotografiích. Jedna část zachycuje výrobu křídla s lomením do U (deformace poloviny křídla) a druhá zhotovení koncového oblouku. Celý text je také k dispozici ve formátu PDF.

 

Hned na úvod je potřeba napsat důležitou věc. Text jsem v průběhu let několikrát aktualizoval podle toho jak jsem přicházel na různé drobné finesy. Změny jsou vždy datovány.

Veškeré informace dále popsané vycházejí z mé vlastní zkušenosti. Než jsem se do svých prvních křídel pustil nastudoval jsem popis kolegy kombaťáka Petra Hakla. Velkou měrou mi pomohl také Václav Sádlo (firma SAVEX), od něho jsem získal mnoho důležitých informací jak před výrobou tak i díky telefonickým konzultacím v průběhu vlastních prací na křídlech.

Jádro křídla je řezáno jako dvě poloviny z „kuličkového“ fasádního polystyrenu. Používám polystyren s označením 70, toto číslo by mělo souviset s jeho pevností. Příliš měkký polystyren se zdeformuje při lepení potahu, křídlo s jádrem z polystyrenu tvrdého zase bude zbytečně těžké.

Následující postup je sestaven pro křídla koncipovaná tak, že každé křidélko má svoje servo a zavěšení křidélek je zhotoveno už při stavbě před potažením dýhou. Pro „přimáčknutí“ dýhy na polystyrenové jádro používám svěrky sestavené vždy pro každou polovinu křídla samostatně ze dvou lamino desek tloušťky 25mm. Desky mají rozměr o málo větší než je půdorysná velikost křídla s přídavkem po delších stranách na spojení vratovými šrouby M6. Matice používám křídlové aby se dalo utahovat jen rukou. S pomocí takovéto svěrky je jednoduché při lepení dýhu na polystyrénové jádro opravdu dobře přitisknout a dosáhnout tak kvalitního spoje. Pokud byste chtěli při potahování výřezy zatěžovat např. knihami, činkami, svěráky, cihlami apod. tak kromě toho že se dost nadřete jen velmi těžko dosáhnete potřebné kvality přilepení potahu. Takže předpokládám, že si svěrky před prvními pokusy obstaráte. Nepodceňujte tloušťku desek, dřevotříska tl. 18mm je nepoužitelná. I zmiňované lamino tl. 25m se při stažení svěrky viditelně prohýbá.

Nebudu popisovat řezání jádra křídla. Snad jen že je nutné jej řezat tzv. „horkým drátem“ buď ručně nebo na řezačce řízené počítačem. Při návrhu velikosti profilu bude možná potřeba si pohrát s tvarem šablon resp. nastavením počítače aby výsledné jádro mělo skutečně takový tvar jaký požadujeme a to především s ohledem na to, že poloviny křídla budou mít nejspíš lichoběžníkový půdorysný tvar. Kořenové a koncové profily budou tak různě velké a při řezání zcela jistě dojde k tomu, že na menším koncovém profilu bude úbytek polystyrenu pálením větší. Odtokovou hranu řežeme „do ztracena“. Je potřeba si uvědomit, že na odtokové hraně budou horní a spodní dýhový potah doléhat přímo na sebe a to v délce cca 5-10mm. Je vhodné si tvar profilu vč. dýhového potahu nakreslit aby se dalo pokud možno přesně stanovit o kolik musí dýhový potah přes odtokovou hranu polystyrénového jádra přesahovat. Přesahující dýha bude při finálním broušení křídla sbroušena téměř do ztracena, ale o tom později.

Máme tedy vyříznuté jádro. Poněkud nepříjemným ale naprosto nezbytným krokem je přebroušení celého povrchu jádra smirkem 120 připevněným na větší brusný špalík (třeba 14x28cm) tak aby byl povrch matný, nikoli lesklý jak je po řezání. Při řezání polystyrenu vznikne na povrchu hrbatá vrstva nataveného polystyrenu na kterou se opravdu špatně cokoli lepí. U odtokové hrany brousím opatrně abych zbytečně nevytrhal materiál. Vytrhání menších kousků příliš nevadí, pokud se utrhne větší kus je potřeba ho přilepit zpět. Až po celkovém přebroušení zaříznu odtokovou hranu, její tloušťka by měla být tak 0,5mm. Drobné vady v tloušťce nevadí, zrovna na odtokovce se při potahování horní a spodní potah k sobě přitisknou velkou silou a polystyrénové jádro se snadno dotvaruje. Po obroušení je potřeba jádro dokonale zbavit prachu, nejlépe oklepáním v kombinaci s vysáváním prachu vysavačem s nasazenou kartáčovou koncovkou.
Na spodní stranu jader vyznačím polohu křidélkových serv a osu otáčení křidélka. Trafopájkou s očkem z měděného drátu vytvarovaného do tvaru „T“ vyříznu drážku pro vedení kablíku k servu. Vytvarováním do „T“ dosáhnu toho, že drážka má obdélný tvar, velikost očka je taková aby se vypáleným otvorem dal snadno protáhnout konektor prodlužovacího kabelu k servu. Drážka pro kablík je cca 7mm pod úrovní povrchu jádra. Štěrbinu na povrchu křídla nijak nezalepuji.
Trafopájkou s očkem z měděného drátu vytvarovaného do tvaru „V“ vyříznu drážku pro oddělení křidélka. Očko „V“ je vytvarováno tak aby vzniklý zářez umožnil vychylování křidélka o požadovanou výchylku tzn. třeba 40° dolu (křidélková serva jsou na spodní straně). Očko je ještě vhodné v místě lomení přibrousit pilníkem tak aby byl hrot opravdu ostrý. A teď pozor. Řežu podle ocelového dlouhého pravítka, které je od vyznačené osy otáčení posunuto tak aby skutečně osa otáčení byla tam kde má být. Řežu na rovném hladkém podkladu kterému nevadí krátkodobé ohřátí trafopájkou (sklo, deska lamina apod.). Polystyrénové jádro proříznu skrz – až na podkladní desku. Aby se ale křidélko zcela neoddělilo od křídla nedělám výřez v celé délce ale řez vždy po cca 8cm přeruším povytažením trafopájky, vynechám cca 3-5mm a znovu zajedu očkem trafopájky až na desku a pokračuji v řezu. Takhle přerušovaně udělám celý výřez. Mezi křídlem a křidélkem tak zůstanou maličké „můstky“ které půjdou později snadno odstranit ale přitom podrží křidélko u křídla. Zavěšení křidélek dělám z textilní samolepící pásky používané hojně ve zdravotnictví. K dostání např. v lékárnách pod názvem Omnipor nebo Micropore. Pásku šíře 25mm nalepím ve dvou vrstvách na horní povrch křídla přes vzniklou štěrbinu. Nyní lze pomocné můstky vzniklé při předchozím řezání trafopájkou odříznout nožem tak aby nebyla narušená páska. Jádro je tak připraveno k potahování.

Použitá dýha o tloušťce cca 0,6mm by neměla být zkroucená. Dýha z různých dřevin (Wawa, Kobo, Abakhi, Vrba, Olše) se dá koupit u společnosti JAF Holz v Brandýse nad Labem. Běžná cena uvedených dřevin se pohybuje v rozmezí 30 – 50 Kč/m2. Dají se koupit pláty dýhy až o rozměru cca 33x240cm takže u menších křídel odpadá nutnost případně lepit potah z více plátů.
Z dýhy nařežeme jednotlivé díly potahu s malým přídavkem oproti velikosti jádra. Netřeba přidávat příliš, čím více nyní přidáme tím více se bude muset později odbrousit. Stačí přídavek cca 3-5mm na všechny strany. Spodní potah dělám na konci kratší s ohledem na způsob provedení koncového oblouku.
Dýha by měla být k polystyrénovému jádru přilepena svou hrubší stranou. Hrubší stranu si pro snadnější přehled označím tužkou (třeba přeškrtnutím). Ještě jedna důležitá věc – příliš nezáleží na tom jak jsou léta dýhy orientována vůči křídu (samozřejmě budou rovnoběžně s délkou křídla). Léta dýhy mohou být klidně rovnoběžně s náběžkou, s odtokovkou nebo s délkou křídla. Je ale důležité aby na horním i spodním potahu byla léta orientována stejně. Pokud by byla orientována různě mohlo by se později hotové křídlo nepředvídatelně kroutit. Takže už při přípravě jednotlivých plátů sestavuji dvojice pro vrchní a spodní potah, tužkou si popisuji potahy např. 1H a 1S jako první polovina horní / spodní. Protože trochu záleží na tom kterou stranou bude dýha přilepena k potahu je potřeba při řezání rozlišovat i díly pro levé a pravé poloviny. Stranu, kterou bude potah přilepen ke křídlu, lehce přebrousím jednou lakuji naředěným zaponovým lakem. Lak alespoň částečně zabrání vsakování lepidla do dýhy při potahování. Lak leptá polystyrén a proto je potřeba nechat díly potahu dobře vyschnout.
K lepení dýhy na polystyren používám pryskyřici L285. Výhodou lepení pryskyřicí je možnost vyztužit křídlo pod potahem skelnou tkaninou, uhlíkem apod. To při použití např. Purexu nelze. Výsledná hmotnost je při použití obou lepidel podobná a tvarová stálost je lepší u L285. Zatímco potahy schnou přichystám si vyztužení odtokové hrany a koncové části horního potahu skelnou tkaninou 22g/m2. Vyztužení odtokové hrany zabrání jejímu kroucení působením vlhkosti apod., takto vyztužená hrana se dá dobře sbrousit až téměř do ztracena přičemž zůstává pevná a tvarově stálá. Vyztužení horního potahu je z důvodu způsobu provedení koncového oblouku křídla. O koncovém oblouku později. Mám vyzkoušeno, že pro křídlo o rozpětí 134cm není žádné další vyztužení potřeba.
Vlastní potahování začínám rozmístěním všech částí potahu na velký pracovní stůl tak abych nic nemusel později stěhovat a přenášet. Na stůl si také připravím výše popsané svěrky z lamino desek resp. jejich spodní desku se šrouby. Do svěrky položím spodní negativní výřezy. Na výřez dávám separační vrstvu ze sáčku do odpadkového koše. Pokud se separace neudělá tak se nestane nic závažného, jen se zřejmě potah někde přilepí také k negativnímu výřezu. Negativní výřez je jednorázový takže jeho poškození nevadí, ale proč si přidělávat zbytečnou práci s odbrušováním přilepeného polystyrenu.
Rozmíchám pryskyřici. Doporučený mísící hmotnostní poměr pro L285 je 100:40. Míchám tolik pryskyřice aby mi stačila na jedny křídla (obyčejně dělám alespoň dvoje). Sice by se dala stihnout z jednoho namíchání křídla dvě, ale i kvůli prostoru a manipulaci jak s dýhou tak poté se svěrkami dělám křídla po jednom. Pro první lepení si asi namícháte pryskyřice více, ale můžete vycházet z toho, že na křídlo s celkovou plochou 28dm2 spotřebuji asi 45g namíchané pryskyřice přičemž nepotahuji konce spodní části křídel (kvůli pozdějšímu dotvoření koncových oblouků) tzn. cca 0,8g pryskyřice na 1dm2. Profíci se prý dokáží dostat až na 0,5g/dm2. Rozhodně je lepší namíchat o trochu více ať zbyde než dodatečně domíchávat malé množství. Důležité je zvolit vhodnou nádobku s ohledem na množství pryskyřice. Větší množství rozmíchané (natužené) pryskyřice se samovolně ohřívá a to způsobuje podstatné zrychlení tuhnutí. Např. na rozmíchání výše uvedených 45g pryskyřice používám plastové víčko od většího spreje a vše je v pořádku, pokud ale do stejného víčka namíchám cca 70g tak už dochází k samovolnému ohřívání a zrychlení tuhnutí. Takže rada zkušených zní - v misce zamíchat a vylít na nesavou podložku z které dál zpracovávat. Při letních vedrech epoxid v ledničce ochladit (pozor - neochlazovat tužidlo), aby při promíchávání nešla teplota nad 30oC!
Dobře promíchanou směsí nejdříve přilaminuji výztuhy ze skelné tkaniny. Proužek tkaniny šířky 3-4cm položím na dýhu, pomocí tvrdšího štětce nanesu několik větších kapek které následně plastovou stěrkou (pro škrábání námrazy ze skel auta) roztáhnu do plochy. Pryskyřice stačí jen tolik aby se prosytila tkanina, prakticky to znamená, že nesmí zůstat tkanina suchá ale přitom z ní stěrkou vytáhnu vše co se dá, přebytečnou pryskyřici roztahuji do plochy dýhového potahu. Po přilaminování výztuh odtokovky přilaminuji vyztužení konce horního potahu. Opět nanáším štětcem pryskyřici kterou následně roztáhnu stěrkou. Nyní přichází trochu nečekaný krok. Aby bylo pryskyřice více a současně se nezvyšovala hmotnost přimíchávám do směsi mikrobalony. Kolik? Přiměřeně, tolik aby byla směs rovnoměrně probarvená a neprůhledná. L285 má jednu složku modrou takže i směs s mikrobalony bude zbarvená do modra. Malé množství této směsi postupně nanáším na jednotlivé pláty dýhy. Naliju doprostřed, stěrkou roztáhnu po obvodu a pak v celé ploše. Lepidla stačí opravdu málo, na stěrku přitlačím a stáhnu co se dá. Nenechte se zmást pocitem, že na dýze nic nezůstalo – zůstalo a zcela jistě ještě více než by stačilo. Stačí už jen vše sesadit do negativních výřezů. Spodní potah uložím na připravený spodní negativní výřez na kterém je položená igelitová folie, potom polystyrénové jádro, horní dýhový potah, separace z igelitu a horní negativní výřez. Všechno srovnat tak aby náběžná hrana jádra lícovala s přední hranou negativních výřezů. Nyní na šrouby nasadím horní desku svěrky a křídlovými maticemi postupně přitahuji dokud lze matici otočit prsty. Tímto končí potahování a máme do druhého dne volno.

Druhý den vyjmeme potažené polotovary ze svěrek a kocháme se dílem. Dobrá rada – při přípravě plátů potahu a i při další práci s potaženými polotvary se hodí mít po ruce vteřinové lepidlo. Dýha občas, především při manipulaci, praskne a je lepší ji hned slepit. Přitom pozor, běžné vteřinové lepidlo dokonale leptá polystyren.
Na polotovaru ořežu a ohobluji přesahy dýhy na náběžce. Na dlouhé rovné desce s nalepeným smirkem 120 náběžnou hranu přesně zarovnám. Jako brusnou desku lze dobře využít některou z desek svěrek na které je oboustrannou lepící páskou nalepen smirek. Tyto dlouhé hrany nemá smysl šmudlat smirkem v ruce nebo na krátké podložce. Na přesahy dýhy na odtokovce vyznačím tvar křídla a ostrým nožem podle ocel. pravítka odtokovku oříznu. Pokud se dýha trochu třepí hned ji lehce přejedu smirkem. Sbrousím přesahy u kořene křídla. Při řezání polystyrénového jádra už kořen seřezávám v potřebném úhlu pro dosažení potřebného vzepětí takže přesahy dýhy sbrousím zároveň s plochou kořene. Finální broušení dělám opět na desce s nalepeným smirkem. Pro kontrolu sbroušení kořene do přesného úhlu mám větší kartónovou šablonu – křídlo položím kořenovým profilem na stůl a kartónovou šablonou kontroluji odklon. Případné chyby opravím odbroušením na desce se smirkem.
Křídlo mého modelu (Nakajima B5N2, obdobné zakončení křídla je také na P-40, MIG3 a dalších) je zakončeno výrazným, téměř eliptickým, obloukem. Takový oblouk nemá smysl vybrušovat z balzy a lepit na konec křídla. Jednak se spotřebuje hodně balzy a hlavně takový oblouk se velmi snadno od křídla odlamuje. Lepší je zakončení zhotovit jako klínové snížení. Takové zakončení je aerodynamicky velice čisté, navíc se podstatně zmenší indukovaný odpor křídla, křídlo se také chová jako by mělo větší vzepětí. Zhotovení takového zakončení spočívá v odstranění spodního potahu (pokud tam je, na začátku textu píšu, že už spodní potah připravuji kratší) přibližně v místě kde začíná na odtokovou nebo náběžnou hranu navazovat oblouk. Lepší je nechat od tohoto místa směrem ke konci křídla cca 5mm dýhy. Na horní potah nakreslím tvar oblouku, oříznu jej lupínkovou pilkou a načisto zabrousím do přesného půdorysného tvaru. Polystyrénové jádro nyní sbrousím do klínu, jednu hranu tvoří spodní potah, druhou hranu obvod oblouku na horním potahu. Při broušení zejména delších oblouků je vhodné brousit v negativním výřezu (který je také oříznutý dle tvaru oblouku) protože polystyrénové jádro potažené dýhou jen na jedné straně není nijak zvlášť pevné a při broušení se prohýbá. Snadno se tak stane, že namísto rovného klínového zakončení vybrousíme prohlubeň což znepříjemní další práci. Dýhu na spodním potahu brousím také tak aby byla hrana sbroušena do ztracena, na horním potahu by měl být polystyren odbroušen tak aby byla po obvodě oblouku tak 2-3mm jen dýha. Na konec lepím potah vystřihnutý nůžkami ze zbytku dýhy (také prolakované) purexem, léta dýhy jsou orientována stejně jako na křídle, tedy rovnoběžně s délkou křídla. Po obvodě stisknu lepený potah k hornímu potahu plastovými kolíčky nebo svěrkami, je potřeba lepený potah přitisknout i ke spodnímu potahu většími svěrkami ale ne příliš velkou silou aby se nedeformoval tvar profilu. Svorky už nepoužívám, je s nimi nepohodlná práce. Po přiložení dýhy natřené purexem na křídlo dýhu po obvodu fixuji troškou řídkého CA lepidla. Výhodou je lepidlo neleptající polystyrén, ale i s obyčejným CA to jde. Musí se ho nanášet opravdu minimálně, dýhy k sobě lepit po krátkých úsecích a po nanesení CA přebytečné lepidlo ihned setřít třeba ubrouskem a zastříknout aktivátorem. Když CA trochu vyžere polystyrén tak se zas tak moc nestane, ale opatrnost je na místě. Při použití CA na polystyrén starost s rozleptáním polystyrénu odpadá. Purex zcela jistě propění póry v dýze. Po zatvrdnutí purexu a odstranění svěrek nejdříve brusnou mřížkou na sádrokarton odbrousím přebytečný purex. Mřížka má výhodu v tom, že je v podstatě velmi jemná ale přitom spolehlivě odebere vypěněné kapky purexu a nesbrousí samotnou dýhu. Obrousím nový potah do půdorysného tvaru podle horního potahu. Nový potah sbrousím zároveň se spodním potahem. Při přesné práci na sebe oba potahy dobře navazují. Celé křídlo přebrousím. Pokud se někde dostala pryskyřice na povrch brousím nejprve mřížkou a až poté smirkem 120-150. Sbrousím odtokovou hranu. Smirkem na větší podložce brousím horní dýhový potah tak abych horní plochu na odtokovce pěkně srovnal. Totéž provedu i zespoda. Nyní se ukáže, zda byla velikost jádra správná vzhledem k cílovému tvaru křídla. Odtokovka by měla mít tloušťku cca 0,5mm a nikde by nemělo dojít k probroušení dýhy až na vyztužení skelnou tkaninou. Při celkovém broušení nebrousím potah nijak brutálně, jen do hladka.
Nalepím náběžnou hranu z balzy tl.5-6mm. Používám středně tvrdou balzu, spíše lehčí. Lepím purexem, do správně polohy fixuji dvěma až třemi špendlíky nově opět malým množstvím CA lepidla - na koncích a uprostřed náběžky. Ke křídlu přitáhnu náběžku papírovou krepovou samolepící páskou. Náběžku nahrubo opracuji hoblíkem, poté hrubším smirkem zarovnám její spodní a horní hranu zároveň s plochou křídla. Do tvaru brousím od oka smirkem napnutým na prkénku 14x28cm. Závěrečné broušení je na desce svěrky s nalepeným smirkem.
Vytvoření křidélek začínám proříznutím odtokovky plátkem pily na kov ve vyznačeném místě až do místa osy otáčení křidélka. Na spodním potahu vyříznu pás dýhy pod kterým je „V“ výřez. Na potahu vyznačím předpokládanou pozici výřezu a nožem na krajích křidélka proříznu malé otvory, postupně otvory zvětšuji tak abych se dostal na hrany kde už je polystyren. Hrany nalezeny a pás dýhy odříznut. Protože se konec křídla klínově snižuje směrem k hornímu potahu bude se v tomto místě zužovat také štěrbina mezi křidélkem a křídlem. Přesnou pozici na konci křídla vyznačím jednoduše tak, že v místě závěsu křidélka na obou koncích propíchnu horní potah špendlíkem, na horním povrchu tak dostanu dva body na ose otáčení křidélka. Spojím je tužkou podle pravítka a na konci křídla mám požadovaný bod ke kterému je potřeba proříznout spodní potah oblouku. Práci s hledáním "kde je pant" si lze částečně zjednodušit poznačením osy pantu na konci křídla před nalepením dýhy na zešikmený oblý konec. Zbývá odstranit dýhu horního potahu v místě pantu křidélka. Jde to nejsnadněji proříznutím potahu rovným a ostrým plátem pilky na železo podle kovového pravítka. Popis vypadá děsivěji než je skutečnost. Několik prvních tahů podle pravítka a potom už jen od ruky. Je potřeba proříznout jen potah, nikoli pásku pod ním. Páska je průsvitná takže se dá snadno kontrolovat kolik dýhy ještě zbývá. Křidélko by se mělo pohybovat bez zbytečného odporu, lehce.
Pokud se ptáte jak zakrývám polystyren který je vidět ve výřezu mezi křidélkem a křídlem tak odpověď je:“Nijak“. Nechat polystyren viditelný není sice zrovna vrchol estetiky, ale na spotřební materiál, kterým křídlo kombata bezesporu je, je to operace zbytečná. Jestli vám to vadí lze povrch polystyrénu namáznout pryskyřicí smíchanou s mikrobalony takže dostanete hustou směs nebo třeba vylepit pásky dýhy. Nezkoušel jsem.
Poloviny křídla jsou slepeny natupo purexem, stačí minimální množství lepidla. Lepím tak, že poloviny sesadím, na odtokovce scvaknu svorkou nebo kolíčkem a poloviny k sobě slepím několika pruhy papírové krepové samolepící pásky. Páska je orientována rovnoběžně s rozpětím křídla. Pásku mírně natahuji aby se poloviny k sobě co nejvíce přitiskly. Povrch křídla musí být hladký a zbavený prachu jinak páska nebude držet. Takto se dají poloviny křídla vůči sobě dobře ustavit. Dá se lepit i např. 5min epoxidem, ale míchat dvě složky mě nebaví. Po ztuhnutí purexu lepící pásku odstraním a případné vypěněné lepidlo odbrousím. Spoj přelaminuji ve dvou vrstvách páskem skelné tkaniny 80g/m2 širokým 30mm a poté pásem skelné tkaniny 30g/m2 šířky cca 10cm. Ze začátku jsem bojoval s tím, že se mi z tkaniny neustále vytahovala vlákna a dělala na laminovaném povrchu všelijaké žmolky a jiné nechtěné neplechy. Nyní si pruhy tkaniny připravuji tak, že stranu tkaniny, odkud pruh odstřihuji, zarovnám tak aby bylo na kraji vlákno po celé délce strany (ne vždy je koupená tkanina zastřižena úplně rovně podle vláken). V takové vzdálenosti od kraje jakou potřebuji šířku pruhu vytáhnu z tkaniny několik vláken, na tkanině je tak velmi dobře viditelná linka podle které pruh odstřihnu. Z kraje pruhu opět do vzdálenosti cca 5mm vytáhnu vlákna. Vlákna bez problému vytahuji z tkaniny jak 30g/m2 tak z 80g/m2. Nyní už problémy s vytahujícími se vlákny při laminování nemám, a když tak se vytáhne jedno dvě vlákna která jednoduše hned odstraním. Spoj nově přelaminuji čtverečky tkaniny 80g/m2 nařezanými kolečkem na velikost 5x5cm. Podrobnější popis viz. novinky 2011. Laminuji opět pryskyřicí L285. Pryskyřici nanáším štětcem. Je vhodnější mít štětec s tvrdším chlupem kterým se lépe pryskyřice po tkanině roztahuje. Měkký štětec nedovolí pryskyřici pořádně roztírat a té tak zůstává na povrchu tkaniny zbytečně mnoho. Díky prohnutí profilu se mi příliš neosvědčilo použití stěrky tak jako při roztírání pryskyřice na dýhových plátech. Štětcem nanáším jen nezbytně nutné množství pryskyřice tak aby byla tkanina prosycena. S čerstvě rozmíchanou pryskyřicí to jde snadno, ale tak po půl hodině začne tuhnout a roztírání je těžší. Proto je asi lépe vždy rozložit práci a namíchat takové množství pryskyřice jaké se stihne za tuto dobu zpracovat. Štětcem stejně ale vždy nanesu více pryskyřice než je potřeba. Po olaminování povrchu proto přebytečnou pryskyřici „odsávám“ papírovými kapesníčky. Na povrch jednoduše přiložím kapesník, přitlačím, odtrhnu, vyhodím a to opakuji tak dlouho dokud nezůstává kapesník téměř suchý. Zpočátku jsem tomuto postupu nevěřil, ale osvědčil se a budete se divit kolik pryskyřice z laminované plochy odeberete. Nově pryskyřici nanáším velurovým válečkem. Podrobnější popis viz. novinky 2011. Samozřejmostí je práce v latexových rukavicích! Spoj nově překryji potravinářskou fólií, kterou důkladně přihladím na povrch. Fólii napínám a ke křídlu ji přilepuji kousky krepové lepící pásky. Pryskyřici nechám do druhého dne vytvrdnout a pak přebrousím jemným smirkem. Broušení nepřehánět, obvykle stačí lehce přebrousit přechod tkaniny na dýhu.
Upevnění serva do křídla lze provést několika způsoby. Např. servo oblepit izolepou, v křídle vyříznout otvor jen o málo větší než je velikost serva a servo zalepit purexem. Jiná možnost je vlepit servo do připraveného těsného otvoru lepidlem z tavné pistole. Zejména v prvním případě se předpokládá, že životnost serva bude daleko vyšší než životnost křídla. Pokud použijete servo s kovovými převody zřejmě to tak bude. Vyndání serva pak bude po zničení křídla doslova vylámáním z otvoru. Díky izolepě nebude problém ze serva purex oloupat a použít ho do dalšího křídla. Zajištění lepidlem z tavné pistole je také dostačující, pro vyndání serva je potřeba lepidlo vydloubat, nemusí to být úplně jednoduché. Na posledních křídlech jsem zkusil použít upevnění popsané v některém z modelářských časopisů. Spočívá ve vyříznutí většího otvoru v křídle. Servo se zabalí do mikrotenového sáčku, vsadí do otvoru a zajistí vlepením špalíčků z tvrdší balzy purexem. Purex vytvoří přesné lože serva. Servo se pak upevní šroubky pomocí krycí např. překližkové destičky nebo jen zašroubováním šroubku kdy servo drží hlava šroubku. Před zašroubováním šroubku je vhodné balzový špalík zpevnit potřením řídkým vteřinovým lepidlem. Výroba takového uložení není pracná a demontáž serva je snadná. Servo v loži drží prakticky samo, šroubek je jen pojistka. Samozřejmě zbývá např. ještě možnost použití prodávaných vakuových výlisků apod. Vyčnívající páka serva je ochráněna plastovou krytkou.
Páky křidélek dělám ze sklotextitu tl. 1,5mm. Páky mají takový tvar aby padly přesně mezi horní a spodní potah křidélka, lepím purexem.
Táhla dělám z ocel. drátu prům. 0,8mm, na straně páky serva ohyb do „Z“, na páce křidélka jen ohyb do „L“ a zajištění plastovou koncovkou. S trochou cviku není problém ohnout táhlo na přesnou délku jak je potřeba.
Barvení křídla provádím obyčejnými nitro barvami ve spreji PRIMA. Před barvením povrch přebrousím jemným smirkem 1000 do hladka. Po nabarvení zřejmě trochu vystoupnou „chlupy“ z dýhy. Křídlo tedy přebrousím buď znovu velmi lehce smirkem 1000 nebo jemnou (opotřebovanou) brusnou houbičkou, chlupy zmizí a barva zůstane.
Jako ochranu proti metylalkoholovému palivu používám nástřik dvoukomponentním lakem používaným na karoserie automobilů (CLEARCOAT). Stříkám jen horní střední část křídla kde se předpokládá potřísnění palivem.
Zcela hotové křídlo o uvedené ploše cca 28dm2 se dvěma 20ti gramovými servy váží do 330g. Rád bych se dostal pod hranici 300g, jak toho dosáhnout nevím, možná  ještě dalším snížením množství použité pryskyřice při potahování.

Takto vyrobené křídlo je na kombatový model zcela ideální. Jeho odolnost proti poškození je vysoká, ovšem při závažnějším poškození se dost špatně opravuje.

Použité pomůcky a nástroje (kromě těch zcela běžných):

  1. plastová stěrka na roztírání pryskyřice je mnohem lepší "chlupatý" velurový váleček
  2. chirurgické latexové rukavice – při ceně 100ks v balení za 80,- vůbec neřešte jestli je používat nebo ne, prostě ano, jednak pryskyřice není k pokožce dvakrát šetrná a také bude práce s čistýma rukama mnohem příjemnější než s upatlanýma, podle potřeby rukavice několikrát měním, ne na vše jsou potřeba
  3. pryskyřice L285 – ideální, pevná, dobře zpracovatelná, nenahrazovat letoxitem nebo snad dokonce epoxi 1200
  4. mikrobalony – jemný, běžně dostupný, bílý „prach“ který nic neváží, ideální na zahuštění pryskyřice

Ještě jednou poděkování Petru Haklovi a Václavu Sádlovi kteří mě vybavili nezbytnými znalostmi pro první pokusy s výrobou dýhových křídel.

Křídlo kombata se vzepětím do „U“
Výše popsané je použito na křídlo které má lomení do „V“. I pro jinak lomené křídlo se dá postup použít při rozdělení křídla na jednotlivé rovné úseky. Protože ale v každém lomení je nutné křídlo pro potahování dýhou rozdělit a při sestavování všechny spoje přelaminovávat (na křídle lomeném do „U“ s rovnou střední částí a dvěma ušima by to znamenalo minimálně dva spoje, ale spíše tři protože i střed bude zřejmě ze dvou polovin) zkusil jsem poloviny křídla „ohnout“ tak abych měl stále jen dvě poloviny a jeden spoj. Ohnutí ucha křídla vůči centroplánu je o 4°.
Kromě výše popsaných nástrojů a pomůcek je ještě potřeba zhotovit si „deformační“ šablony. Postačí tvrdý (extrudovaný) polystyren. Deformační šablona je vlastně deska (v mém případě tl.4 cm) jejíž půdorysný tvar je stejný nebo jen o málo větší jako tvar negativních výřezů jádra. V požadovaném tvaru je deska šikmo (dle vzepětí ucha) rozříznuta. Při potahování je pak kromě negativních výřezů s vloženým jádrem s nalepenými pláty dýhy mezi svěrky z dřevotřísky vložena ještě deformační šablona viz. obrázek. Na obrázku jsou vnější hnědé pásy dřevotřískové svěrky, růžovou barvou je vyznačena deformační šablona a modře jsou vyznačeny negativní polystyrénové výřezy s jádrem. Ke stažení svěrek budou zcela jistě potřeba delší šrouby. Protože tak dlouhé vratové šrouby jsem nesehnal použil jsem pro výrobu delších svorníků obyčejnou pozinkovanou závitovou tyč M6 rozřezanou na potřebné délky.
Obával jsem se zda dýha nebude praskat a dobře se přilepí na deformovaný povrch. Přítlak vyvinutý stažením svěrek je na přilepení dýhy k povrchu jádra dostatečný a dýha je přilepena dobře v celé ploše.

Sepsáno k 2.6. 2008

Nové poznatky - srpen 2011, aktualizace listopad 2016

Poslední dýhovaná křídla v bojích padla a nadešel čas vyrobit pár dalších kusů. Postupoval jsem stejně jak je výše popsáno až na malé drobnosti:

  • Na obroušení polystyrenového jádra jsem namísto smirku 120 na brusném hranolu použil smirek jemnější (180) a nalepil jsem ho gelovým vteřinovým lepidlem na kus tužšího molitanu, orientační rozměry 15x10x1,5cm. Přijde mi to lepší protože smirek se lépe přizpůsobí oblým tvarům profilu. Díky jemnějšímu smirku je také méně obroušeného materiálu. V podstatě se jedná o obdobu brusných houbiček, ale ve větší velikosti. Smirek na molitanu je sice fajn, ale ještě lépe poslouží brusné houbičky velikosti alespoň 15x15cm zrnitosti 500-800
  • Obroušené polystyrénové jádro se zbaví prachu nejlépe osprchováním vodou, pak je ale nutné nechat jej dostatečně dlouho vyschnout. Ideální je mít k dispozici kompresor a ofouknout. To samozřejmně není úplně vhodné třeba v paneláku :).
  • Smirek na molitanu se s výhodou využije i pro broušení dýhy po nalakování zaponovým lakem. Lepší je brusná houbička, viz. výše.
  • Výřez "V" pro vytvoření pantu křidélek jsem tentokrát "vypaloval" až po nalepení textilní pásky tvořící vlastní pant na povrch jádra. Zjistil jsem totiž, že rozehřátý drát na trafopájce pásku nepropálí. "V" jsem ohnul z ocelové struny 0,8mm a nikoli z měděného drátu. Ocel hůře vede teplo a tak se i při stále sepnuté trafopájce rozpálí jen přesně tak jak je potřeba a vytváří pěkný hladký řez, který není dále nutno upravovat. Při použití měděného drátu se polystyren vypaloval příliš. Jen znovu zopakuji, že povrch polystyrenu kam přijde nalepit páska musí být natřen lepidlem, ověřené mám UHU Por na tvrdé pěny. Bez lepidla páska drží také, ale mnohem hůře a nepoužití lepidla opravdu nedoporučuji.
  • V místě křidélkového serva jsem dýhové pláty vyztužil čtvercem skelné tkaniny 80g/m2 10x10cm. Není to nezbytně nutné, ale při instalaci serva se mi občas stávalo, že dýha praskala. Tkanina je na horním i spodním povrchu.
  • Pro nanášení pryskyřice jsem začal používat velurový váleček. Práce s ním je pohodlnější a rychlejší než se stěrkou. Náhrada velurového válečku molitanovým není možná! Při použití molitanu jednak nelze dosáhnout potřebný přítlak pro vtlačení pryskyřice do výztuh ze skelné tkaniny kladených na dýhu a také molitan působením pryskyřice bobtná. Navíc s molitanovým válečkem, zřejmě díky jeho struktuře, nelze dosáhnout rovnoměrného nanesení pryskyřice po povrchu dýhy. Velurovým válečkem se dá nanést a pěkně roztáhnout opravdu minimální množství pryskyřice. Po použití se dá velurový váleček vymýt v acetonu případně jej lze v nádobě s acetonem ponechat do dalšího laminování.
  • Na stažení desek svěrek používám závitové tyče. Na jedné (spodní) straně obyčejné matice, pro dotahování po sesazení svěrek matice křídlové. Dají se samozřejmě použít i tzv. vratové šrouby, ale občas nemají vhodnou délku. Aby závitové tyče neodíraly stůl nasadil jsem na ně plastové maticové krytky. A protože občas není úplně snadné matici pořádně dotáhnout zhotovil jsem jednoduchý "utahovák". Do hliníkového tenkonstěnného profilu 15x20 a délky asi 20cm jsem do užší strany vyvrtal otvor pro nasazení na závitovou tyč a na jedné straně jsem profil vybrousil aby do něj zapadla křidélka křídlové matice. Utahování je teď mnohem pohodlnější bez otlačených prstů či ožvejkaných matic od kleští.
  • Při broušení zkosení na koncovém oblouku (před přilepením poslední části dýhového potahu) je potřeba dávat pozor aby se neodtrhla páska zavěšení křidélek, takže v místě kde je páska brousit jen jedním směrem (jakým snad netřeba dodávat).
  • Na olaminovaný střed pokládám potravinářskou fólii. Jeden kus nejdříve na spodní stranu a napínám přetažením přes náběžku a odtokovku, vypnutou fólii zajistím přilepením ke křídlu pomocí kousků krepové lepící pásky. Na zalomené odtokovce fólii rozstříhnu aby se dala opravdu pěkně rovnoměrně vyhladit bez vrásek. Pak položím fólii i shora a opět napnu a zajistím krepovou páskou. Takto se dá přimáčknout i výztuha odtokovky, kterou proti otlačení gumou dělám z pásu tkaniny 80g/m2 velikosti cca 8x10cm. Pás přiložím na jednu půlku křídla tak, aby cca 2-3mm přesahoval na druhou půlku a aby přesahoval cca 4cm přes odtokovku. Pás přilaminuji, přehnu na spodní stranu a opět přilaminuji. Stejně postupuji na druhé půlce křídla. S největší pravděpodobností se bude tkanina od křídla odlepovat, ale napnutím fólie by se měla dostatečně přitlačit na povrch křídla. Pokud to nestačí nezbývá než vzít pásky balzy tl. cca 3mm a šíře 10-15mm, z obou stran je přiložit na odtokovku a sevřít svorkami nebo kolíčky. Tak se na 100% tkanina k povrchu křídla přimáčkne.

Pro zajímavost ještě napíšu, že zkouším vyrobit křídlo s jádrem z pěnového polystyrenu a laminátovým povrchem. A to nikoli laminováním přímo na jádro ale na pružné desky, které se následně ve svěrkách na jádro přitisknou. Výsledkem by měl být hladký (až zrcadlový) povrch s už provedenou povrchovou úpravou a hlavně křídlo by mělo být pevnější a lehčí než dýhové. Několik pokusů už proběhlo a po počátečních nezdarech se snad blížím k použitelnému postupu. Je jasné, že povrchu jako z negativních forem dosáhnout nemohu, ale výsledek by mohl být přeci jen trochu lepší než u dýhy.

12.11. 2016 - V r. 2013 jsem ACES pověsil na hřebík a věnoval se jen létání EPA. Ale letos jsem si řekl, že bych mohl ACES opět zkusit. Laminátová křídla jsem stále nevyrobil :). Ale už se k tomu opravdu schyluje.
Křídla ohýbaná do U jsem velice rychle opustil. Jejich výroba je o dost pracnější, stejně tak opravy a konec konců maketové prohnutí nikdo neocení.

Jako zápis pro ostatní ale i pro sebe (abych nezapomněl) sepsal
Pavel PAD Dvořák

© RC web
Design PAD | CSS&code by JK