RC web
hlavní
aktuality 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001-2000
hangár
rubriky
RC kombat slowflyer letadla dílna
ostatní
akrobacie kmitočty programy plánky
kontakt
odkazy
logo ACES logo EPA logo WW1+ logo RC mania
vyhledávání
4.5. 2007 - Nakajima B5N2 "Kate" - airkombatový model podruhé

Prototypový stroj Nakajima B5N2, který jsem postavil koncem loňské sezóny, se výborně osvědčil takže nemohlo nepřijít rozhodnutí, že do nové kombatové sezóny 2007 nastoupím s kompletní letkou těchto modelů.
Krapet déle jsem bohužel čekal na výřezy dílů z EPP takže na první tři závody (Kulový blesk - Znojmo, Bitva o Miroslavskou meruňkovici - Miroslav, Eurocup - Most) jsem musel vystačit s Nakajimou jen jednou (prototyp postavený na konci loňské sezóny) a záložními TA152h1 jejichž letové vlastnosti jsou už opravdu překonané.
Ale k samotným modelům – stavěl jsem dva trupy a tři křídla. Výřezy jsou opět z EPP objemové hmotnosti 20g/dm3. Oproti prototypovému stroji jsem pro potahování dílů z EPP tenkou skelnou tkaninou (23g/m2) nepoužil nitro lepící lak (Celox 1107) ale disperzní polyuretanový lak na podlahy. Výhodami disperze jsou: 1. nižší cena, 2. takřka žádný zápach (nitrolak je opravdu děs) takže se dá, obrazně řečeno, potahovat v obýváku u televize s vedle sedící manželkou, 3. naprostá netečnost EPP vůči disperzi - působením nitrolaku EPP mírně bobtná což v důsledku vede k vytvoření mnoha drobných puchýřků na potaženém povrchu (tkanina je přilepena na povrch který se nabobtnáním zvětší, po vyschnutí laku se EPP smrskne zpět do původního tvaru, skelná tkanina ovšem tuto změnu neumí zkopírovat a zbortí se resp. vyboulí se nad povrch což jsou právě ty puchýřky). Bohužel disperze má i negativa. Těmi zásadními o kterých zatím vím jsou: 1. strašně dlouhá doba schnutí (voda), 2. vyšší hmotnost potažených dílů (odhadem až 2x oproti nitrolaku), 3. disperzním lakem potažená křídla nejsou v krutu zdaleka tak pevná jako potažená nitrolakem.
Jinak je práce s disperzním lakem příjemná, tkanina se dobře působením laku podá a není obtížné ji vytahovat přes členitější tvary (koncové oblouky křídla apod.).

20.5. 2007 - protože mě nic nehnalo k rychlému dokončení modelů (na Ikarův pád do Mostu jsem to zkrátka těsně nestihnul) tak až skoro po dalších 14ti dnech mohu napsat - hotovo. Závěrečné hmotnostní "zúčtování" ukázalo, že křídla potažená s použitím disperze mají o cca 30g vyšší hmotnost. Na trupu si tak jistý nejsem, jeden nový kompletně osazený trup váží 785g, druhý nový 820g a starší potahovaný lepícím lakem 800g, to ovšem už po několika killech a následných nutných opravách. Výsledná hmotnost hotových modelů se tedy pohybuje od 1055g (lepící lak na celý model) do 1125g, hmotnosti bez paliva. Nutno také dodat, že nová křídla mají o 5cm větší rozpětí a 1dm2 větší plochu takže i to je jistě důvod pro několik gramů navíc. Každopádně tato technologie provedení zejména křídel vychází oproti jiným používaným stále nejlehčí (a dobře opravitelná).

Na modelu jsem kromě způsobu potažení upravil ještě několik drobností s cílem zjednodušit stavbu. Ocasní plochy z dutinkového polypropylenu nemají dutinky po obvodu vylepeny balzou a nejsou nabarveny nalakováním, jsou jen polepeny barevnou širokou červenou izolepou a poté po obvodě oblepeny elektrikářskou izolační páskou. Páska se dá hodně vytáhnout takže bezvadně přelepí dutinky i na oblých tvarech. Potah izolepou je celkem rychlý a navíc neprosto nepřekonatelně odolává účinkům paliva. Další změnou je (ne)vyztužení odtokovky křídla a náběžky křidélek kde jsem dříve používal sklotextitové pásky tl.0,5mm. Důvod byl jednoduchý, jednoduše jsem je neměl. Odtokovka křídla a náběžka křidélka je jen seříznuta nožem a poté je, ještě před potahováním, křidélko přilepeno textilní páskou 3M, páska je zároveň závěsem křidélka.

12.6. 2007 - Modely hotové, připravené na zálet. K tomu jsem se dostal až 3 dny před další soutěží v Aldrově (v Krkonoších) - 16.6. 2007. Bylo dusno, sem tam déšť. Po vyzkoušení starší Nakajimy opravené po posledním masakru v Mostě jsem se dostal k prvnímu stroji. Uf. Hrůza, bylo nutno hodně natáhnout výškovku a model létal tak nějak celkově divně. Pokud se model "rozjel" začal strmě klesat k zemi, pokud letěl pomaleji měl zase tendenci stoupat. Zkoušel jsem jinak vyosit motor, ale bez většího efektu. Zoufalství nabíralo na intenzitě, do toho mi ještě mladší synek šlápl na druhý připravený model, naštěstí EPP potvrdilo odolnost a nic se nestalo. Nakonec jsem došel k závěru, že je špatný úhel náběhu křídla ... a také že ano. Podložení odtokovky křídla částí dřevěného kolíčku na prádlo mělo zázračný účinek. Model začal létat tak jak má a jen díky novému, ještě ne zcela zaběhnutému, motoru byl trochu pomalejší než jsem zvyklý. K záletu druhého modelu jsem se vůbec nedostal protože začalo pršet. Doma jsem namísto kolíčku vyříznul z EPP tl.5mm podložky a nalepil je na oba nové modely (trupy). Další den sice počasí opět nic moc ale blížící se závod byl neodkladnou výzvou k pokračování v zalétávání. Nalepená podložka vykonala své, letové vlastnosti se výrazně vylepšily, kormidlo VOP je v neutrálu. Doladil jsem velikosti výchylek kormidla VOP a křidélek, více nebylo potřeba. Stačily dva lety s každým modelem. Mezi trupem a křídlem je sice nyní nehezká mezera ... tak ať si tam je. Ještě dodám, že druhý stroj se starším "zaběhnutějším" motorem létal dle očekávání rychleji - zkrátka tak jak jsem si zvykl u první Nakajimy. Večer jsem pak ještě nalepil na náběžné hrany ocasních ploch a křídla korundovou drť (tzv. kamení) aby se lépe sekalo.
Proč je na modelu špatný úhel náběhu mi vrtá hlavou. Výřezy z EPP byly zhotoveny na CNC řezačce stejně jako u staršího modelu, při stavbě taková chyba vzniknout nemohla (na všech dílech trupu kreslím jak svislou tak vodorovnou osu takže při sesazení se vše dobře kontrolovatelné). Zatím jediné vysvětlení je chybka při řezání ale těžko říci proč vznikla.

16.6. 2007 - Bitva o Aldrov. Tady absolvoval rychlejší ze dvou nových modelů svojí premiéru. V prvním kole jsem sice odstartoval se starší Nakajimou, ale ke konci nějak divně běžel motor a při přistávacím manévru mě sestřelil Jirka Senohrábek ml. se svojí KI-64. Nakajimě se téměř nic nestalo, jen ucvaknutá hlava šroubku, kterým je motorová přepážka připevněna k hliníkovým trubkám v trupu. Jirkovo KI-64 pro tento závod na odpis - přeražený trup, pochroumané křídlo. Šroub bez hlavy se dost dobře nedá vyšroubovat takže jsem model odložil a připravil novou Nakajimu. Po zběžné kontrole modelu hurá do druhého kola. Ve druhém kole se povedly 4 seky, ve třetím další 4 a jedna srážka doprovázená destrukcí soupeřova modelu, Nakajima letěla dál, ve finále pak 3 seky přes docela dlouhou dobu strávenou na zemi po kolizi s dalším modelem a ztrátou vrtule vč. vrtulového kuželu. Křest modelu tedy dopadl více než dobře - 3 kola a 11 seků je hodně slušný výsledek nehledě na dvě srážky bez vážnějších následků pro model (jen zohýbaná motorová přepážka - oprava tak na půl hodiny).

14.7. 2007 - ACES&Warbirds v Žamberku. Začátek opět se starší Nakajimou. Před startem do druhého kola jsem si všiml opět ucvaknuté hlavičky šroubu držícího motorovou přepážku a tak honem honem z pilotní linie pro Nakajimu novou. Bez kolize absolvovala druhé i třetí kolo s celkem čtyřmi seky. Ve finále seky čtyři a srážka s Dornierem Patrika Svídy, naštěstí jen nepatrný zářez na náběžce, Paťasův Dornier s utrženým táhlem VOP v zemi. Druhé vítězství s novou Nakajimou ve druhém podniku.

Následovaly další dva závody v sezóně 2007 - Sahara ve Znojmě (3. místo) a Kobří kůže u Karlových Varů (2. místo). V celkovém součtu to dalo vítězství v poháru ACES TopGun 2007.

Na začátku sezóny 2008 přestup do skvadrony HORRIDO. Přestup byl tak trochu "sňatek z rozumu" aneb má původní skvadrona mosteckých Barbarů hlásila k závěru roku 2007 ukončení činnosti tak jsem ji opustil a dal se dohromady s poněkud osamoceným brněnským Patrikem Svídou. Následně jsme zlákali "k členství" ještě vynikajícího Lukáše Krause a později se přidal i stále se lepšící Ruda Klouček. Nevýhodou je že každý bydlíme v jiné části republiky. Mostečtí Barbaři nakonec do sezóny 2008 znovu nastoupili. V sezóně 2008 se také celkem dařilo, jak mě osobně tak celé skvadroně. Nebylo snad závodu aby někdo "náš" nestál na bedně. Mě osobně se dařilo okupovat pozice vždy někde poblíž bedny nebo na ní. Nejhorší výsledek jsem tradičně předvedl na Ikarově Pádu v Mostě (6. místo) a navíc dost dostaly zabrat modely. S notnou dávkou štěstí se povedla obhajoba vítězství v Žamberku a výborný výsledek na poslední akci Kobří Kůže u Karlových Varů. Slušný výsledek se povedl i na mistrovství světa v Italském Fanu - WASG 2008 - 5. místo ze 74 soutěžících a za vítězem soutěže, kolegou ze skvadrony, Patrikem Svídou. Celkové zúčtování za sezónu - 1. místo v TopGun ACES 2008 (součet výsledků z nejlepších 22 heatů), 1. místo skvadrony HORRIDO v sezóně ACES (první čtyři místa TopGun ACES všichni piloti HORRIDO Squad.). V průběhu roku jsem také začal zkoušet jiný způsob výroby trupu a "dýhová" křídla.

nový stroj připraven do boje - krátce před startem
© RC web
Design PAD | CSS&code by JK