RC web - 29.1. 2009 - Roland C2

Před začátkem druhého ročníku poháru kategorie WW1+ jsem se pustil do, pro období první světové války, poněkud netypického letounu.

Základní parametry:
rozpětí	1039mm
délka	782mm
hmotnost letová	cca 650g
ovládané funkce	křidélka, výškovka, směrovka, motor
motor	Dualsky XM2830-12 nebo obdoba
baterie	LiPol 3S1350mAh
vrtule	10/4,7
serva	HXT 900 VOP a SOP, HXT 500 křidélka
regulátor	Jeti 18A
přijímač	MZK Profi Penta

Model má všechny díly zhotoveny na CNC stroji z EPP v gramáži 20g/dm3. Trup je vyříznutý podle půdorysného a bokorysného tvaru a do finální podoby obroušen. S výhodou lze k základnímu hrubému obroušení použít brusnou mřížku na sádrokarton napnutou na větším prkénku, na jemnější obroušení pak smirek 150 a nakonec celý povrch vyhladit smirkem 400. Před broušením jsou na stojanové vrtačce odfrézovány veškeré otvory - pilotní prostory, otvory pro vlepení překližkových desek upevnění křídel, zahloubení pro RC vybavení. Frézování je celkem rychlé a oproti řezání třeba nožem nebo vypalování trafopájkou pohodlnější ovšem za cenu většího nepořádku od odletujícího materiálu.

Před broušením je pro lepší kontrolu vhodné na trup ze všech stran nakreslit osy. V místě odtokové části horního křídla je vlepeno vyztužení z překližky 1mm. Předek trupu je seříznut a dobroušen s ohledem na správné stranové vyosení motoru. Zezadu trupu je do prostoru pod horním křídlem vyvrtán uhlíkovou trubkou prům. 10mm otvor pro pozdější vedení lanovodů mezi servy a kormidly ocasních ploch. Aby bylo po obroušení trupu snadné vyšetření polohy překližkové výztuhy uložení přední části podvozku je už teď trubkou z rozbité teleskopické antény s malým průměrem vyvrtán v potřebném místě pomocný otvor, samozřejmě z obou stran. Přeci jen na hranatém trupu se vše odměřuje lépe než na oblém.

V místě odtokovky horního křídla před kokpitem pilota je hrana trupu vyztužena vlepením polopřepážky z překližky tl. 1mm.

Hmotnost vybroušeného trupu s vlepenou překližkovou výztuhou u odtokovky horního křídla činí 85g.

Do trupu, do mělkého výřezu, je purexem vlepeno vyztužení předního uchycení podvozku z letecké překližky tl.3mm. Aby bylo spojení výztuh s trupem pevnější (u Albatrosa se občas vytrhávaly) jsou s trupem ještě propojeny vlepením vždy dvou párátek do jedné výztuhy do předvrtaných děr. Lepeno opět purexem. Přeteklé lepidlo a přesahující části výztuh jsou sbroušeny zároveň s trupem. Při vyznačování pozic výztuh resp. odměřování jejich vzdálenosti od předku trupu je třeba brát v úvahu zkosení čela trupu.

Do trupu jsou vydlabány otvory pro serva VOP a SOP a provrtán otvor spojující prostor serv se prostorem pro přijímač (nad spodním křídlem).

Jako pohonné jednotky jsem zvolil dva různé motory. První ověřený v EPA strojích čínský modrý "Hacker Style" 60g a druhý Turnigy s hmotností 80g. Po zkušenostech z loňské sezóny kdy se stuha často namotala mezi vrtuli a motorovou přepážku a bylo nutno přistát a stuhu vymotat jsem tentokrát zvolil obrácenou montáž motoru. Od toho si slibuji, že stuha bude mít více prostoru se na motor namotat a nezpůsobí jeho úplné zastavení. Sada pro obrácenou montáž je u obou motorů dodávána spolu s motorem. Samozřejmě jejím použitím se hmotnost motorů zvýší. Navíc, aby bylo možno pohonné jednotky měnit, menší motor jsem pomocí distančních sloupků "prodloužil" aby byl rozměrově stejný jako větší. Takže nakonec větší motor váží 88g a menší 80g což je opravdu hodně.

Rozměry motorů jsou známy takže lze odříznout přední kryt. Pokud je čelo sbroušeno správně podle vyosení motoru je nejjednodušší kryt odříznout pomocí čepelky do odlamovacího nože podložené ve vodorovné poloze třeba vizitkami a kryt se odřízne otáčením trupu položeného na plochu čela kolem svislé osy. Motor je připevněn na přepážce z letecké překližky ve tvaru čtverce 55x55mm. Přepážka je přilepena na čelní plochu trupu (po odříznutí krytu). V rozích jsou vyvrtány otvory pro zajištění přepážky vlepením bambusových špejlí délky cca 8cm a průměru 3mm. Lepeno purexem. Špejle nezatlačuji zcela ale nechávám je cca 3mm přesahovat přes přepážku, purex pak vytvoří jakousi "hlavičku hřebíku". Podobně jako přepážka jsou do vyfrézovaných otvorů zalepeny překližkové destičky kotvení křídel, překližka 2,5mm. Spoj s trupem je pojištěn vlepením párátka do každého rohu každé destičky. Možná je to spojení poněkud předimenzované ale to ukáže až bojové nasazení. Na chvíli posledním úkonem je vyvrtání otvorů pro protažení vnějších obalů lanovodu kterými budou vedena táhla z ocel. drátu 0,8mm. V zadní části trupu s ohledem na pozice pák na kormidlech ocasních ploch jsou provrtány krátké otvory, ty musí být napojeny do dříve vyvrtaného otvoru procházejícího celým trupem. Obaly lanovodů pak lze protáhnout. Tím zatím práce na trupu končí a jde se na křídla.

Obě křídla jsou prakticky stejná, liší se jen délkou, spodní je o kousek kratší. Vymýšlel jsem jak křídla, která jsou s trupem spojena na poměrně malé ploše, co nejlépe upevnit. Zvolil jsem variantu, kdy do kořene mezi poloviny křídla je vlepeno žebro sestávající ze dvou bočnic z překližky Ceiba 3mm a střední vrstvy z balzy 3mm. 3mm balza proto, že pro upevnění křídel budou použity šrouby M3, překližka pak tvoří boční oporu pro šrouby. Žebro je na straně kde zasahuje do trupu tvarováno (sbroušeno) tak aby současně s dosednutím křídla do lože v trupu dosedlo na překližkové desky vlepené v trupu. Šrouby se křídlo dotáhne právě k překližkovým deskám, nikoli k loži křídla, lože jen zajišťuje dodržení správné geometrie modelu. Křídlo je vyztuženo vlepením uhlíkových dvou drátů o průměru 2mm zatlačených do mělkých zářezů kousek před největší tloušťkou profilu a dvou drátů o průměru 1,5mm v zadní části křídla. Uhlíky procházejí drážkami ve středovém žebru. Uhlíky jsou jak do křídla tak k žebru vlepeny vteřinovým lepidlem.

Na spodní straně spodního křídla je v místě zadního šroubu nalepena výztuha pro opření podvozku z překližky tl. 1mm. Na horním křídle jsou trafopájkou s tvarovaným očkem z měděného drátu proříznuty drážky ve tvaru "V" pro oddělení křidélek resp. vytvoření jejich zavěšení. Křidélka mají podobný tvar jako originál ale jsou zvětšena. Pro jejich ovládání jsou použita dvě serva HXT500 (každé křidélko má své servo). Serva jsou blízkou křidélek a spojení s nimi je jen krátkým táhlem z ocel. drátu 0,8mm na jehož koncích jsou ohyby do "Z". Kablíky od serv jsou prodlouženy a zatlačeny do mělkých zářezů v křídle. Aby křídlo plynule navazovalo na trup jsou v horní části po stranách žebra doplněny kousky epp které jsou zabroušeny zároveň s povrchem trupu. Na spodním křídle to lze udělat také protože trup má oválný průřez. Proti otlačení hlavami šroubů jsou na horní povrch horního křídla nalepeny překližkové podložky o průměru 20mm a tloušťce 1mm.

Vcelku náročným úkonem je svrtání křídel s trupem. Začal jsem horním. Umístit křídlo středem na osu trupu není díky dřívějšímu nakreslení os na povrch problém. Vyvrtán první otvor. Chtěl jsem původně osadit do překližkových desek osadit zápustné matice, ale zatím jsem závit vyříznul rovnou do překližky. Křídlo přišroubovat, nastavit správně vůči trupu, provizorně polohu zajistit dlouhými špendlíky nebo jehlami a provrtat druhý otvor ... a opět proříznout závit M3. Závit nedořezávám posledním závitníkem (bez kroužku), šroub si závit v překližce dotvaruje sám. Stejným způsobem je "přivrtáno" spodní křídlo, pro kontrolu správné polohy slouží už i horní křídlo. Opravdu drobné nepřesnosti lze kompenzovat mírným pootočením křídla v loži, přeci jen je trup "gumový".

Ocasní plochy jsou vyříznuty z coroplastu tl. 2mm. Panty kormidel jsou vytvořeny jen proříznutím dutinek v potřebném místě. SOP je zasazena do drážky v trupu s hloubkou cca 10mm. Tím je drak modelu prakticky hotov. Aby se lépe dělala kamufláž nabarvil jsem trup a ocasní plochy odděleně. Barva na předku trupu ještě sice bude trpět oblepováním izolepou při provizorním upevňování baterie při záletu, ale zadní část už by měla zůstat bez úprav.

Je polovina února a začínám zvažovat zdali použití coroplastu na ocasní plochy byl ten nejlepší nápad. Na tomto materiálu totiž barva ve spreji (oblíbená PRIMA RAL) odmítá držet. Loupe se při sebemenším ohnutí desky a téměř se dá říci že i při každém třeba méně šetrném dotyku ruky. Následuje trápení a zkoušení jak docílit lepší přilnavosti barvy. Nebudu unavovat popisem týdenního laborování a popíši vyzkoušený postup kdy barva na povrchu dostatečně drží.
Povrch desky je nutno velmi důkladně zdrsnit a to všude. Povrch je mírně vlnitý díky komůrkám takže je potřeba přitlačit a sbrousit povrch i v místě prohlubní. Použil jsem už "ošoupanou" brusnou houbičku. Při broušení se materiál neskutečně elektrostaticky nabije takže přitahuje veškeré nečistoty z okolí vč. brusného prachu z houbičky. Nečistoty jsem oprašoval širokým štětcem tak dlouho až se mi zdálo, že na povrchu nejsou (ale stejně tam byly). Zcela zásadní pro zlepšení přilnavosti je použití nástřiku ZÁKLADEM NA PLASTY. Použil jsem lak od MOTIPu - SD0004 SKODA základ na plasty 169489. Jeho použití na polypropylen jsem konzultoval s výrobcem. Balení 150ml stálo 87,-. Na takto ošetřeném povrchu už barvy PRIMA drží velmi dobře a ani v místě pantů kormidel (pantík je vytvořen jen proříznutím dutinky z jedné strany) barva nepraská a neloupe se. Proč zmiňuji PRIMA? V této řadě je velký výběr odstínů a balení 400ml je za velmi slušnou cenu. Při výše popsaném testování se ale ukázalo, že jejich kvalita není, co se praskání týče, nejvyšší (barva z autosprejů např. COLORLAK nebo sprejů Tamiya držela na povrchu bez ošetření základem na plasty o trochu lépe). Nicméně pro moje použití je PRIMA zcela dostačují.
Na modelu jsem použil odstín barvy kterou jsem nesehnal v matném provedení. Lesklé ocasní plochy byly opravdu jak pěst na oko a tak jsem povrch "zmatovatěl" přebroušením "brusnou vatou". Už to, že takové přebroušení barva snesla, svědčí o její lepší přilnavosti. Následovalo vlepení ovládacích pák kormidel a zalepení do trupu.

Podvozek je pro mě vždycky takovou nepříjemnou prací. Chtěl jsem ho tentokrát naohýbat jen z drátu. Dokonce i prostorovou šablonu z kartonu jsem si připravil abych trefil ty "prostorové" ohyby, ale nakonec jsem zase skončil u osvědčeného řešení kdy rovné části jsou z uhlíkové trubky 3/2 a ohyby jsou z drátu do jízdního kola, dráty se zasunou do trubek v délce cca 2cm. Konce uhlíkových trubek je nutno před zasunutím drátů proti rozštěpení omotat nití a tu prosytit řídkým vteřiňákem. Tato koncepce má zásadní výhodu v možnosti nastavit naprosto přesně geometrii podvozku. Také hmotnost vychází příznivě. Osa kol je jen z drátu prům. 2mm. Kolečka jsem chtěl původně použít plastová s gumovou obručí z produkce firmy Freeair. Jsou pěkná s plnými disky a velikostně naprosto odpovídající. Jenže tragická je hmotnost - dvě kolečka 44g. Takže jsem opět zvolil osvědčené řešení ze dvou překližkových bočnic, vnitřní balzové výplně, u středu výplně překližkové a obruče z mechové gumy (na zednická hladítka omítek). Výsledkem jsou kolečka o hmotnosti 20g. Kola jsou na hřídeli zajištěna poněkud humpolácky stavěcími kroužky.

Předposlední únorový víkend došlo konečně na zálet (po výše popsaných peripetiích s barvou na coroplastových ocasních plochách). Baterie a regulátor jen provizorně přilepeny papírovou lepící páskou k trupu aby bylo případně změnou jejich polohy model správně vyvážit. Ještě pár fotek, co kdyby ... Přilepil jsem baterii tak aby těžiště bylo v místě které jsem spočítal pomocí počítačového programu doporučeného jinými staviteli dvouplošníků. Přidat plyn, pozvolný rozjezd, krátké stoupání a ............ model velmi špatně řiditelný letí v pravé zatáčce, jen obtížně koriguji směr, roland se převrací na záda a po asi 30ti metrech letu jsem s ním plácnul na zem. Jakž takž se mi povedlo praštit s ním naplocho na záda na zasněženou silnici. Výborně, sice se mi už občas stalo že nový model neletěl úplně podle představ, ale tahle strašný to nikdy nebylo. Podle chování v letu usuzuji, že na vině je těžiště příliš vzadu. Ono se mi zdálo už při výpočtu, že je to nějak moc vzadu. Roland má velké stupnění křídel, spodní křídlo je vůči spodnímu posunuto o cca polovinu hloubky dozadu a těžiště výpočtem vyšlo někam za 1/4 hloubky spodního křídla. Modelu se naštěstí nárazem vůbec nic nestalo. Tedy až na posunutá serva ocasních ploch která jsem do trupu nezalepil (byla jen zasunuta ve vyříznutých otvorech což evidentně nestačilo). Takže serva zalepit uhuporem. Tady se projevilo, že v teplotách pod bodem mrazu je práce s lepidlem nesnadná, lepidlo takřka nelepí resp. nechce se přichytit k lepeným povrchům. Tak ještě pomohla kapka vteřinového lepidla. Pohonou baterii jsem posunul tak aby bylo těžiště kde bych si ho tak intuitivně představoval a s obavami následoval další start. Tentokrát už je let mnohem spořádanější a konečně mohu zkoušet letové vlasnosti. Zpočátku se mi zdá, že je let poněkud neohrabaný (při vzpomínce na staršího Albatrosa) ale postupně si zvykám. S dalšími lety upravuji velikosti výchylek, mírně vyosení motoru a učím model létat. Po asi čtyřech vylétaných bateriích lze říci, že už je let dobře vyladěný. Těžiště jsem už neměnil ale asi ho budu muset posunout ještě více dopředu protože se model v zatáčkách lehce vzpíná a při letu v normální poloze i na zádech má tendenci mírně stoupat. Co mě na letu hodně zaujalo byl naprosto parádní nožový let s minimální výchylkou směrovky. Přikládám to mezikřídelním vzpěrám které jsou plné a s docela velkou plochou. V nožovém letu není ani potřeba příliš korigovat křidélky nebo výškovkou. To je ale asi důsledek uložení baterie provizorně na horní straně trupu takže je tak model dobře vyvážen i "výškově". To se ale umístěním baterie do plánované polohy mezi křídly asi zhorší. Mrzne a lehce sněží a tak s prokřehlými prsty vše balím a vracím se do tepla domova provést pár úprav na modelu.

Co by to bylo za prvoválečný stroj pokud by v kokpitu chyběl pilot. Roland navíc vozil ještě zadního střelce. Figurky v náležitém měřítku (zde 1:10) jsem vyřezal a vybrousil z extrudovaného polystyrenu. Na detaily jsem použil ruční frézku. Po broušení není povrch ideálně hladký, ale vzhledem k určení modelu se tím nijak netrápím. Figury jsou nabarveny obyčejnou temperovou barvou. Poté jsou "vykoupány" v čirém vodním laku na parkety který vytvoří ochrannou vrstvu proti smývání barvy. Ačkoli jsem si dal velmi záležet s namícháním správného odstínu barvy na obličeje tak po přelakování vrchním lakem vypadají piloti jak kdyby celý den vystavovali svou kůži s fototypem č.1 (barva kůže: velmi světlá, obvykle s pihami; vlasy: blonďaté až zrzavé; oči: modré; náchylnost ke spálení: člověk se velmi rychle spálí a nikdy se neopálí) silnému slunci. Na modelu a následně vlasně na fotkách z akcí prasečí kůžička a lesklý povrch zas tak moc nevadí.
Roland byl bojový stroj a tak musí mít také kulomety. Nebylo cílem udělat přesné makety, spíš jen modýlky které by skutečné zbraně alespoň trochu připomínaly. Také, vzhledem k určení modelu pro kombatový souboj, jsem jejich výrobě nechtěl obětovat příliš času. Výsledek viz. obrázky. Hlavní díly z tvrzeného polystyrenu, chladící obaly hlavní ze samolepící folie vyřezané v reklamním studiu a nalepené na trubičky "vysmrštěné" z průhledné smršťovací bužírky na pomocném trnu vhodného průměru. Měřítko 1/10, délka Spandau 118mm, Parabellum 121mm. Celková pracnost cca 4h (bez shánění a přípravy podkladů).

Na víkend 21. a 22.3 jsme se dohodli se Soptíkem, že porovnáme jak let nových strojů EPA tak i dvouplošníků. Soptík přivezl loňskou sezónou notně pošramoceného Spada. Dali jsme asi tři lety, samozřejmě také se stuhami. Spad je na tom opravdu už špatně a spíše než let připomíná jeho pohyb vzduchem raněné zvíře v křeči. Létám velmi opatrně a seknout stuhu zmítajícího se modelu se mi nakonec daří jen jednou. Ve Spadovi se navíc rozvibrovává motor či co. Se soumrakem končíme.
Každopádně pořád se nemohu zbavit projevu modelu kdy v levé zatáčce nepěkně zvedá čumák a naopak v pravé má tendenci klesat. Není to nic dramatického ale ošklivě to vypadá. Náhodně mi uvízl v rukách časopis RCrevue 2/2009 kde je článek věnovaný problematice letových vlastností modelů s ohledem na umístění a vyosení motoru. A ejhle, jeden odstaveček s popisem gyroskopického efektu vrtule. Popsané projevy na model přesně padnou. Nebylo by divu, použitá vrtule má průměr 11" (cca 280mm). Bohužel článek nedává odpověď na otázku "co s tím"? Budu ještě laborovat s vyosením motoru a případně zkusím tenhle nepěkný projev "odmixovat" na vysílači, ale je také možné že nezbude než vyměnit vrtuli za menší a případně změnit celý pohon (motor má 750 ot/V).

1.4. 2009 - Ráno jsem testoval model s jiným pohonem - klasika EPA motor Dualsky 2830-12 s vrtulí 10/4,7 a zjištění je trochu překvapivé, model letí lépe. V levé zatáčce se chová podstatně lépe a letí svižněji ovšem je to na úkor délky letu. Rok staré baterie už na špičkové soutěžní nasazení nestačí. Býval bych pohon vyzkoušel už v podvečer o den dříve, jenže motor jsem vyndal z jiného modelu kde byl původně namontován "normálně" a pro instalaci do Rolanda musel být namontován "obráceně", samozřejmě mě nenapadlo, že se tak změní smysl otáčení vrtule. Spojení regulátoru s motorem bylo letované a regulátor neumožňuje změnu směru otáčení.
Ještě s původním pohonem jsem se snažil podivné chování upravit mixy ve vysílači, konkrétně přimixováním směrovky do výchylky výškovky, ale výsledkem bylo zjištění že bude jednodušší si na nectnosti modelu zvyknout.

4.4.2009 - Předvečer první letošní WW1+ soutěže nastastal v Modelcity ten správný čas na poslední úpravy modelu a hlavně doladění pohonné jednotky. S pohonem "motor Dualsky 2830-12 + vrtule 10/4,7" je sice letový projev výborný, ale kapacita baterie nestačí na 7min letu. Takže zase na motorovou přepážku putoval původní větší motor (750 ot/V) a následovalo zkoušení několika dalších vrtulí různých rozměrů a výrobců. Jako nejvhodnější se ukázaly vrtule GWS 11/4,7 a noname 11/7,5 se kterými nebyl problém svižně letět 8minut, GWS 11/8 je také použitelná, ale doba letu už je jen těsně přes 7min. Po večerním rozjímání v hospodě nakonec model ještě dostal kryt motoru a také konečně figurky pilota a střelce, kulomety mám zatím pořád schované, na boj je mi líto je osazovat.

5.4.2009 - Letošní první bitva WW1+ vypukla v neděli po skončení soutěže EPA okolo třetí hodiny odpolední. Sešlo se celkem 9 pilotů a nebýt unavenho MOULINA bylo nás deset (MOULIN po dopolední EPA bitce celkově odpadl a tak už jen pomáhal s pořádáním soutěže). Na startu se sešlo dost nových strojů vč. Rolanda.
Netřeba komentovat celý závod. Každopádně letové vlastnosti Rolanda se ve srovnání s ostatními stroji ukázaly jako velmi dobré. Díky absolvovaným dvěma killům bez závažnějších následků pro model lze také konstatovat, že konstrukce modelu je velmi odolná. A že to nebyly malé rány. Při první soupeřův model odlomil kus náběžky pravé půlky horního křídla, při druhé (se Soptíkem) pak Roland přišel o kus konce levé poloviny spodního křídla. Všechny úlomky se našly takže oprava by neměla být problém. Při jednom ze střetů se také natrhla náběžná část horního křídla u kořene, od náběžky po nosník, ale toto poškození jsem v polních podmínkách ani neopravoval protože v klidu domova jsou opravy přeci jen preciznější. Tímto se naštěstí nepotvrdila moje největší obava ze způsobu upevnění křídel šrouby přes středové žebro, spoje naprosto bez problémů vydržely. Díky plošně velkým vzpěrám křídel, které jsou k oběma křídlům jednoduše ale pevně kotveny obdobně jako kdysi u našich českých autodráh plastová karoserie k plechovému podvozku tenkým drátem, tvoří křídla velmi kompaktní a tuhý celek. Např. u předchozího modelu Albatros byly vzpěry jen "na ozdobu".
Na modelu bude nutno ještě dodělat otvory v krytu motoru pro odvod větracího vzduchu. I když motor zřejmě pracuje blízko své max. účinnosti v krytu se hřeje což obzvlášť vyniklo v parádním víkendovém slunečném a teplém počasí. Bez krytu se motor nehřál. Za zmínku možná stojí ještě uložení baterie do trupu do mírně většího otvoru než je samotná baterie. Je to opět z důvodu lepšího (i když asi stejně mizerného) chlazení baterie. Proti vypadnutí je baterie zajištěná přepásáním suchým zipem. Toto řešení se už mnohokrát osvědčilo na EPA strojích. Baterie zkrátka nesmí za žádných okolností opustit trup - nejen proto že jejím vypadnutím je ztraceno řízení, ale také se baterie obyčejně neskutečně těžko hledá a pád z velké výšky snadno způsobí její mechanické poškození. Nepodceňovat!

9.-10.4.2009 - Pozdě v noci a na přelomu nového dne jsem trochu zjednodušeně dokreslil na trupu paneláž a pár detailů vč. okének u pilota a střelce. Obrysy jsou kresleny centrofixem. V krytu motoru jsou z obou stran proříznuty otvory pro odvod chladícího vzduchu od motoru protože zakrytovaný motor se hodně hřál. Časně z rána jsem pak ještě poopravil podvozek na kterém se drátěné spojky v uhlíkových trubkách uvolnily. Povrch spojek je hodně zdrsněn frézkou, snad už zalepení řídkým vteřiňákem vydrží.

14.4.2009 - V podvečer jsem vyrazil vyzkoušet pospravovaného Rolanda. Protože se mi pořád nezdálo vyosení motoru doleva po prvním letu jsem ho vyosil "do nuly". Ve většině fází letu se tak chová způsobněji, ale v přemetu uhýbá (špatným vyvážením kolem podélné osy to fakt není) takže pomohl mix křidélek do výškovky a je vyřešeno.

20.-22.4.2009 - Ve snaze ještě vylepšit letové vlastnosti modelu jsem laboroval s úhlem náběhu křídel. Zvětšení úhlu horního křídla, spodního ... nakonec jsem dospěl k variantě kdy horní křídlo má úhel náběhu asi 2,5st a spodní 1st (původně bylo horní 1st, spodní 1,5st). Není to úplně standardní nastavení u dvouplošníků, které mají malé nebo žádné stupnění křídel (např. Albatros má oněch 1,5 dole a 1 nahoře), ale na tomto modelu to funguje. Let modelu je trochu klidnější, dobře je to vidět hlavně ve vodorovném letu ať v normální poloze nebo na zádech. Jinak s různými nastaveními v podstatě žádná změna letového projevu. Akrobatické ambice model zkrátka nemá i když jeden výkrut do kruhu nebo zavisení možné je. Úprava znamenala výrobu nových mezikřídelních vzpěr.

23.4.2009 - Konečně jsem se odhodlal na model připevnit kulomety. Přední je přišroubován ke středovému žebru křídla, zadní je nalepen na hliníkovém drátu jen zapíchnutém do trupu. Nabarvil jsem nové vzpěry a model je tak kompletně připraven na sobotní bojové nasazení.

25.4.2009 - Bitva o pohár Blades Squadron. V rámci této akce EPA se uskutečnil také souboj WW1+. Rolanda jsem připravil pro manželku Blanku a já si nechal Albatrosa. V průběhu předešlého týdne jsme byli třikrát létat a vyzkoušet zdali si s řízením Rolanda poradí. A protože pilotáž celkem zvládala nastoupila také do ostré bitvy. Přistání zatím moc nevychází a nevyšlo ani tady kdy hlavně díky silnému větru skončil Roland vždy "zapíchnutím" do země. Kromě zlomení vrtule se ale nic nestalo. Při druhém "zápichu" se poškodila konstrukce podvozku - zlomily se dvě uhlíkové trubičky. Na další létání jsem je zabandážoval s využitím kusu drátu a izolepy. Jediné co jsem po závodech musel opravovat byl podvozek a malý odlomený kousek na konci křídla. Takže se dá konstatovat, že konstrukce modelu je opravdu houževnatá a odolná.

28.4.2009 - Konečně dorazil z Číny balíček s vrtulemi které by měly být pro použitý motor akorát. Škoda, že to hoši v Číně nestihli poslat dříve aby došlo na bojové nasazení.

... pokračování

polotovar trupu již s odfrézovanými otvory a vlepenou výztuhou za odtokovkou horního křídla

před broušením je trup nahrubo ořezán nožem - vršek

před broušením je trup nahrubo ořezán nožem - spodek, za povšimnutí stojí značky (krátké černé čárky na povrchu) ke kterým jsem řezal - jejich umístění jsem si odvodil na výkresu z příčných řezů trupem, řez je tak vlastně rovina tečná k zaoblení trupu

obroušený trup, obvod zadního střeliště typicky "vyčnívá" z doutníhového tvaru trupu

provizorně sestavený model

trup už s ocasními plochami a servy

serva ocasních ploch jsou umístěna pod horním křídlem, náhony jsou vedeny otvorem vyvrtaným uhlíkovou trubkoku prům. 10mm v místě červené přerušované čáry, provázky slouží pro snadnější vyndání serv (v průběhu stavby)

drak modelu

model před záletem (bez baterie)

model před záletem (bez baterie), na pozadí Krušné hory ... i zálet začal poněkud krušně

5.4.2009 - před prvním bojovým nasazením

10.4.2009 - dokreslení paneláže a detailů na trupu

10.4.2009 - dokreslení paneláže a detailů na trupu, černá díra na krytu motoru je otvor pro odvod chladícího vzduchu od motoru, bez otvorů se motor příliš hřál

19.4.2009 - model prakticky dokončen, jen ty kulomety chybí

23.4.2009 - kulomety připevněny, přední přišroubováním, zadní je nalepen na tyčce zapíchnuté do trupu

25.4.2009 - sobotní Bitva o pohár Blades Squadron, řídí Blanka Dvořáková