RC web
hlavní
aktuality 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001-2000
hangár
rubriky
RC kombat slowflyer letadla dílna
ostatní
akrobacie kmitočty programy plánky
kontakt
odkazy
logo ACES logo EPA
vyhledávání
Slowflyer 2004

O víkendu 7.-8.2 2004 se konal další roční soutěže Slowflyer 2004. Tradiční soutěž byla tentokrát spojena s akcemi halové akrobacie (přesné akrobatické létání) a AeroMusicals (létání s hudebním doprovodem). Soutěž proběhla v tělocvičně SOU ul. Zelený pruh v Praze 4.

Pravidla:
Slowflyery se létaly dle pravidel, která byla uvedena v časopisech RCmodely 12/2003 a 1/2004. Zjednodušeně bylo úkolem po startu ze země prolétnout brankou, oblétnout pilon vzdálený od branky asi 7m a opět prolétnout brankou. Celkem musel soutěžící prolétnout brankou pětkrát. Následovalo přistání na tzv. letadlové lodi. Tuto "loď" si představte jako vodorovnou plochu o rozměru asi 4,8x1,5m 1m nad zemí. Pokud model po zastavení zůstal na "lodi" byl bonifikován odečtem 10s od celkového letového času. Pro ukončení letu se model musel "lodi" alespoň dotknout. Letěly se celkem dva soutěžní lety.
Akrobacie se létala dle německých pravidel, která byla popsána na stránkách časopisu RCmodely 10/2003 a na webu www.rcmania.cz.
AeroMusicals je mladá kategorie. Létalo se 2 minuty na hudbu a bodovači hodnotili různé aspekty letu (náročnost obratů, vyplnění prostoru, střídání obratů a pod.).

Kromě tradičních i méně tradičních českých účastníků přijelo také několik pilotů z Německa, Holandska a Polska - především jako účastníků akrobacie a AeroMusical. Účast přislíbili též známí češti piloti obřích akrobatů Michal Mikulec a Radek Černý kteří ale nakonec nesoutěžili - prý poté co viděli lety ostatních soutěžících (akrobacie), holt létání v hale je něco úplně jiného než létání venku.
Vůbec se nezmiňuji o létání vrtulníků, tato kategorie jde zcela mimo mně.

Píšu jak jsem vše prožíval já - jednak jako divák a také soutěžící v kategorii slowfly.

I když akrobacie jsem se nakonec radši nezúčastnil jel jsem se už v sobotu na létání prvních dvou kol akrobacie a poté tréninku na aeromusical alespoň podívat co hlavně partička kolem RCmanie natrénovala a vůbec jaký je v těchto disciplínách trend. To co bylo k vidění nepoučeného překvapí znalému vezme dech. Kdyby mi to, co piloti předváděli, někdo vyprávěl před dvěma a možná i jen před rokem bral bych to jako sci-fi. Jenže tohle byla realita. Přesná akrobacie není na první pohled divácky příliš atraktivní, ale kdo někdy v hale létal musel většinu předvedených výkonů ocenit. Samozřejmě byli piloti dobří i méně zdatní. Někteří s létáním v omezeném prostoru haly občas bojovali, u jiných - těch lepších - bylo zřejmé že opravdu už jen dopilovávají provedení obratů nebo celkový projev. Celá akrobacie je jak o umění tak hodně o nervech, ale to platí určitě nejen pro halové létání. Večerní tréninky na aeromusical byly další lahůdkou. Především u pilotů kde hudba nebyla jen zvukovým doprovodem ale povedlo se jim hudbu s předváděnými akrobatickými prvky dobře skloubit se bylo na co dívat. Nemá cenu tuto disciplínu popisovat, to chce vidět.
Letový den skončil a já s kamarádem Zdeňkem L. jsme se vydali přenocovat k Vencovi Jankovi (šéfredaktor časopisu RCmodely a hlavně pořadatel celé akce). Probrali jsme spoustu témat nejen modelářských. Něco si ale nemůžu nechat pro sebe - až Venca vyveze z garáže (ona to vlastně garáž není a nikdy prý ani nebude, je to velká dílna kterou by mohlo mnoho modelářů tiše závidět) to co má rozdělané a věci které zatím jen připravuje myslím, že si spousta nejen modelářů položí otázku "Co to vlastně ta modelařina je?". Doufám že se Venca pochlubí brzy. Více neprozradím, možná by se na mne zlobil.
Někdy kolem půlnoci po debatě nad mým modelem Papundekl připraveném na nedělní soutěž, který při tréninkovém létání dost odmítal startovat ze země, došlo ve Vencově dílně na zvyšování podvozku. Nic složitého. Podvozek je přichycen gumičkami takže jsem ho jen podložil blokem z epp o výšce cca 25mm. Ještě nás napadlo v prostorném obýváku zkusit kolmé starty takže jsem na model nalepil několik uhlíkových tyček aby model stál kolmo. Bohužel nezdařilo se. Než se vrtule roztočí natolik aby šlo odstartovat tak se model někam zvrhne nebo překlopí. Nakonec mi ještě Venca nabídnul k vyzkoušení baterie 2xLiPol340, 700 a 1200. S 2xLiPol340 jsem nakonec soutěžil. S nimi má model hmotnost 140g. Pohonná jednotka se střídavým motorem z CDrom a vrtulí GWS8/3 dává tah kolem 225g takže ideální kombinace.
Druhý den jsme se sbalili a vyrazili do haly. Létala se soutěž slowflyer, aeromusical a letělo se třetí kolo akrobacie.
Po ránu panoval trochu chaos. Většina soutěžících, kteří se chtěli přihlásit na slowflyer, netušila kde si udělat zázemí, jak se přihlásit apod. Nakonec se vše v pohodě vyřešilo, proběhla registrace spojená s odevzdáním vysílačů a mohlo se začít létat. Dost mě děsilo, že nebyl prostor pro vyzkoušení modelů - docela jsem si chtěl prověřit jak můj Papundekl startuje ze země se zvýšeným podvozkem. Takže první start hned naostro. Startoval jsem až ke konci startovního pole tak jsem snažení soupeřů. Někdo letěl dobře, někdo špatně, někdo neodstartoval - zkrátka klasika. Za zmínku stojí určitě let němce Mullera který použil model Shockflyer EDGE 540arTistic z produkce firmy Ikarus (jednoduchá konstrukce z desek extr. polystyrenu tl.3mm vyztužená uhlíkovými pásky, stínový trup v bokorysu i v půdorysu ... tímto modelem byl také inspirován můj 3DX). Jeho let bych zvukově popsal jako bzzzz (točící se vrtule při startu), vžum vžum vžum vžum vžum (5 průletů) a cvak (pěkné přistání na "letadlovou loď") - to celé trvalo kolem dvaceti vteřin. Zcela po právu tuto disciplínu vyhrál. Já kupodivu odstartoval velmi lehce (díky za nápad se zvýšením podvozku Venco), udělal pět průletů a šel na přistání. To se na poprvé nepovedlo tak jsem nalétával tak dlouho až jsem přistál na podlaze. Rozhodčí na mě volali, že pro ukončení letu je nutno
"lodi" se alespoň dotknout. Doběhl jsem pro model a pokračoval v nalétávání, zadařilo se velice rychle, dokonce jsem přistál ve směru kratšího rozměru "lodi" .... asi na padesáti centimetrech. Kolegu Zdeňka jsem musel k soutěžnímu letu přemlouvat :-) Byl hóóódně nervózní. Nakonec jsem ho přesvědčil a letěl. Přesněji řečeno odplazil se půl kola a spadnul. To mě překvapilo, protože s modelem už létal doma při tréninku vcelku dobře. Nakonec se závada našla. Když jsem jeho model ukazoval jednomu z návštěvníků všiml jsem si obráceně nasazené vrtule - holt nervozita vykonala své. Navíc zřejmě po nějakém dřívějším pádu rotor (plášť) motoru nedržel na osičce a při větším tahu se tak plášť vysouval mimo plechy.
Po ukončení prvního kola slowflyeru pokračovala akrobacie a aeromusical. Úplně nakonec se letělo druhé kolo slowflyeru. Jeho průběh byl obdobný jako u kola prvního. Někdo proletěl někdo ne, někdo přistál někdo ne, někdo si odnesl model celý někdo v troskách. Bohužel jsem patřil k těm posledně uvedeným. Po vzletu se mi model stočil na levou část branky a nacpal se do konstrukce kterou byla branka tvořena (příhradovina z kovových tyčí). Časoměřiči nade mnou evidentně zlomili hůl, ale já si pro model doběhl, nasadil vrtuli a i přes to, že měl model uraženou směrovku, jsem pokračoval v letu. Bohužel hned při dalším průletu jsem otestoval druhou stranu branky ... asi by se dál dalo pokračovat, ale řekl jsem si že to stačilo. Když nad tím tak přemýšlím, možná jsem měl letět, v nejhorším bych znovu narazil do branky. Zdeněk sice bez problémů odstartoval a poprvé proletěl brankou, ale s nezalétnutým modelem (večer před soutěží ho upravoval po posledním pátečním tréninkovém létání) si moc radosti neužil a spáchal takové malé kamikadze na rozhodčí.
Soutěžní maraton skončil a čekalo se na vyhlášení výsledků. Než se napsali diplomy byl krátký čas na předvedení modelů soutěžících. Chtěl jsem vylepšit svojí reputaci po pokaženém druhém soutěžním letu a přihlásil se do předvádění také. Po letech Rampy s Extrou, jednoho německého závodníka s pěkným "vakuovaným" akrobatem a po předvedení synchronního letu dvou německých závodníků se shock-flyery EDGE (fakt bezva podívaná) jsem si nakonec přeci jen s Papundeklem zalétal a předvedl čeho je schopen.

Diplomy byly dopsány, poháry a ceny nachystány tak se začalo s vyhlašováním. Kromě Davida Kyjovského který obsadil první místo v kategorii akrobacie si češi moc valně nevedli. Většinu cen pobrali němci. Vše je zřejmé z tabulek.

SLOWFLYER
pořadí
číslo jméno země
1. kolo
2. kolo
započítáno
1
4
Martin Muller
GER
12
13
12
2
1
Jan Špatný
CZ
25
30
25
3
35
Alex Loske
GER
120
30
30
3
47
Jaroslav Brojír
CZ
30
65
30
5
26
Lukáš Krevňák
CZ
33
39
33
6
48
Ladislav Bušek
CZ
114
36
36
6
29
Zdeněk Petlák
CZ
36
120
36
8
19
Tomáš Ciniburk
CZ
41
56
41
8
45
Jan Kareš
CZ
83
41
41
10
11
Petr Michalovič
CZ
118
45
45
11
18
Ondra Eremiáš
CZ
X
46
46
12
42
Miloslav Malásek
CZ
47
116
47
13
37
Josef Brandl      
CZ
48
120
48
14
46
Jiří Kareš
CZ
54
49
49
15
53
Pavel Dvořák
CZ
50
120
50
16
32
Boris Guič
CZ
51
120
51
17
24
David Kyjovský
CZ
53
66
53
18
55
David Štěp
CZ
120
120
120
18
43
Michal Polák
CZ
120
X
120
18
44
Jiří Zikmund
CZ
120
120
120
18
52
Zdeněk Ludvík
CZ
120
120
120
18
13
Luděk Novotný
CZ
120
X
120
18
6
Leszek Pienkowski
PL
120
120
120
18
54
Jiří Štěp
CZ
120
120
120
18
40
Daniel Sychra
CZ
120
120
120
X ... soutěžící nenastoupil, 120 ... soutěžící let nedokončil nebo překročil pracovní čas (120s)

AKROBACIE
pořadí
číslo jméno země
bodů celkem
1
24
David Kyjovský
CZ
21080
2
28
Alexander Kammerer
GER
20990
3
4
Martin Muller
GER
20885
4
12
Markus Wissinger
GER
20690
5
20
Sascha Fliegener
GER
20465
6
22
Benoit Dierickx
FR
20005
7
9
Jan Plevný
CZ
19620
8
17
Aleš Zapletal
CZ
19605
9
19
Tomáš Ciniburk
CZ
19415
10
10
Markus Rummer
GER
19370
11
32
Boris Guič
CZ
19035
12
23
Jakub Skotnica
CZ
18870
13
11
Petr Michalovič
CZ
18855
14
16
Maxi Speckmaier      
GER
18715
15
26
Lukáš Krevňák
CZ
18545
16
25
Sebastian Scheinig
GER
18435
17
14
Robert Widl
GER
18385
18
15
Václav Svoboda
CZ
17935
19
27
Dan Šimáček
CZ
17045
20
29
Zdeněk Petlák
CZ
17000
21
33
Rudolf Bartl
CZ
16895
22
35
Alex Loske
GER
16000
23
8
Armin Mangelmann
GER
15795
24
30
Jürgen Schreiner        
GER
15725
25
1
Jan Špatný
CZ
14360
26
3
Jiří Potenský
CZ
14130
27
18
Ondra Eremiáš
CZ
13360
28
7
Luboš Chvátal
CZ
12150
29
2
Ralph Pawlowitz  
PL
10750
30
36
David Bilíček
CZ
560
31
6
Leszek Pienkowski
PL
0

AEROMUSICAL
pořadí
číslo jméno země
bodů celkem
1
4
Martin Muller
GER
89,5
2
28
Alexander Kammerer
GER
86
3
20
Sascha Fliegener
GER
81,5
4
12
Markus Wissinger
GER
78
5
22
Benoit Dierickx
FR
76
6
10
Markus Rummer
GER
73,5
7
24
David Kyjovský
CZ
73
8
16
Maxi Speckmaier
GER
72
9
8
Armin Mangelmann
GER
70,5
10
29
Zdeněk Petlák
CZ
65,5
11
26
Lukáš Krevňák
CZ
65
11
35
Alex Loske
GER
65
13
17
Aleš Zapletal     
CZ
63,5
14
32
Boris Guič
CZ
63
15
27
Dan Šimáček
CZ
61,5
16
30
Jürgen Schreiner
GER
61
17
1
Jan Špatný
CZ
58,5
17
23
Jakub Skotnica
CZ
58,5
19
33
Rudolf Bartl
CZ
55
20
11
Petr Michalovič
CZ
49

Obecně závěrem: Zaujaly mě modely německých soutěžících. Evidentně jdou směrem modelů z extrudovaného polystyrenu - jak deskového tak vakuovaného jak jej známe třeba z produkce výrobců AlfaModel nebo Formoplast. Naopak mnoho českých soutěžících (opět mám na mysli především kluky kolem rcmanie) dělají modely z epp. Na rozbor vlastností nebo předností jednotlivých modelů si netroufám, ale můj osobní závěr je, že německé modely z vakuovaných dílů jsou moc pěkné i výborně létají ale kusová výroba nebude asi jednoduchá, díly je potřeba zřejmě vyrábět ve formách. Oproti tomu modely z epp mohou být udělány také velmi pěkně (třeba model vítěze akrobacie Davida Kyjovského), dají se relativně snadno modifikovat (tu se uřízne, tu přidá :-)) a navíc snesou i méně šetrné zacházení.

Létající zajímavostí se asi nejen pro mne stal obří slowflyer Tomáše Ciniburka s pohonem motorem AXI2208/34 slepený z desek extrudovaného polystyrenu tl.4, výplet křídel je z kevlarové nitě, celková hmotnost modelu okolo 440g. AXI si i s takovým mackem skvěle poradil. Tomáš letové vlastnosti názorně demonstroval letovou ukázkou. Zřejmě jde o největší halový model.

Mám slíbené fotky, takže časem ....

Tomáš se svým obřím slowflyerem
© RC web
Design PAD