RC web
hlavní
aktuality 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001-2000
hangár
rubriky
RC kombat slowflyer letadla dílna
ostatní
akrobacie kmitočty programy plánky
kontakt
odkazy
logo ACES logo EPA logo WW1+ logo RC mania
vyhledávání
Mistrovství ČR - Všeň u Turnova - Free fight

Jedna z velmi podařených kombatových soutěží je za námi. V sobotu 3.7. uspořádali Dan Pék a Robert Šmíd na letišti ve Všeni nedaleko Turnova aircombatovou soutěž. Byla zajímavá především tím, že platilo jediné omezení a to zdvihový objem motoru do 4,5ccm. Soutěže se tak mohli zúčastnit nejen tradiční kombatoví piloti se stroji jejichž předlohou jsou skutečná letadla 2.SV (tedy modely dle pravidel ACES aircombat 1/12), ale také modeláři s vlastními konstrukcemi, které buď podmínku reálné předlohy nesplňují nebo jsou postaveny v jiném měřítku. Konkrétně se kromě stíhaček 2.SV (dnes prakticky výhradně konstrukce: trup - laminát, křídlo - polystyren+dýha) objevily celobalzové modely, stroje z extrudovaného polypropylenu (především opencombatové modely teplických a pražských účastníků, ale také funflyerovský akrobat(!) na motor 3,5) Zkrátka tohle byl kombat pro všechny. O tom, že takové soutěže mají budoucnost, svědčí počet soutěžících. Ačkoli v kategoriích aircombat i opencombat soutěžící spíše ubývají na této akci se nakonec sešlo 23 pilotů (z 27 přihlášených). Dovolím si jen malou připomínku k termínu soutěže. První prázdninová sobota, navíc v prodlouženém víkendu, nebyla asi nejšťastnější volbou. Spousta potenciálních zájemců odjela na dovolené, tábory apod. (jistě pod nátlakem drahých poloviček či rodičů).
O soutěži jsem se dozvěděl od aircombatáře Jirky Senohrábka, který se zúčastnil opencombatové soutěže jenž jsem 19.6. pořádal v Teplicích (reportáž Jardy Marténka byla v minulém čísle RCM). Původně se mi sice nechtělo, ale po mírném naléhání kamaráda opencombatáře Jardy Marténka z Blanska a poté co se mi navíc podařilo přemluvit kolegy z našeho teplického týmu tátu a syna Karáskovi jelo se. O tom, že soutěž je pořádána jako mistrovství ČR jsem před nimi raději pomlčel.
Samostatnou kapitolou byla účast pražských, dovolím si napsat stagnujících, opencombatářů. Poté, co jsem na poslední chvíli po domluvě s Danem Pékem dal upoutávku na soutěž na stránky http://www.rcmania.cz, projevili zájem o účast Václav Janko (šefredaktor RCM), Boris Guič a David Kyjovský (spravuje právě zmíněné www stránky). Hoši se ve středu po létání scházejí v jedné z pražských hospůdek a prý právě tam, v povznesené náladě, padlo rozhodnutí soutěže se zúčastnit. Nemohu si při této příležitosti odpustit výtku, že mě účast na výše zmíněné opencombatové soutěži odmítli právě z důvodu nepřipravenosti modelů. Bohužel David po roce, co kombaty nelétal, nenašel křídlo. Boris vytáhl model ve stavu jak jej před rokem odložil a ani si nevšimnul, že má uraženou palivovou trysku (ze svých zásob jsem mu na soutěži jednu prodal). Venca narychlo opravil také rok odpočívající model … říkal něco o páté hodině ranní před soutěží a něco o záletu za barákem ve vilkové čtvrti.
Protože začátek soutěže byl plánován v sobotu již na devátou hodinu vyrazili jsme z Teplic v pátek. Přespání nám nabídl pořadatel Dan Pék ve svém rodinném domku v Turnově. Rozhodně to byl dobrý tah. U piva a s kuřaty opečenými nad ohněm jsme se jednak seznámili s kombatáři z Polska (včetně jedné pohledné mechaničky) a také se dozvěděli pár novinek a drbů ze zákulisí aircombatu. Když poláci zahlédli za zadním oknem našeho auta izolepou potažené opencombatové stroje z epp opět bylo o čem povídat. Úžasný byl jejich pohled když jsem předvedl oblíbený trik - celkem nešetrně jsem křídlo jednoho svého modelu pohodil na zem a následně se po něm prošel.
Na závěr povedeného večera Dan a Robert (spolupořadatel) promítli sestřihy svých videonahrávek z mnoha předchozích soutěží. Srdce kombatářů plesala. Bylo se na co dívat. Robertovo video obsahovalo také ze záběry z první aircombatové soutěže u nás uspořádané v Nymburce v srpnu roku 1999 (První nymburská)! Jo, to byly časy - celobalzové konstrukce … . Danovo kompilace velmi dobře sestříhaná a ozvučená by se jistě dala nabídnout i televizi do nějakého X-treme pořadu, co Dane?
Po snídani jsme vyrazili na letiště ve Všeni. Letiště bylo dobře utajeno, chvíli nám trvalo než jsme místo konání našli. Na placu už trénovala skupinka mosteckých modelářů s celobalzovými modely Pirát - nechce se mi psát kombaty - přeci jen podoba těchto modelů je trochu vzdálenější od zažité představy o kombatovém stroji. Pořadatel připravoval startoviště a zázemí (linie a přístřešky). Sestavili jsme své modely a vydali se na obhlídku konkurence. Jak se dalo předpokládat, kromě aircombatových brusů se sešla spousta dalších modelů. Ale o tom jsem se zmiňoval už na začátku. Ještě jsme stihli prověřit motory resp. rychlé starty a byl tu briefing pilotů. Pořadatelé seznámili všechny piloty s organizací závodu, bezpečnostními opatřeními (linie). Rozhodně nešlo o formalitu neboť odhadem polovina(!) přihlášených se nikdy podobné soutěže nezúčastnila. Závod byl rozlosován do třech kol po čtyřech heatech (pro neznalé: heat je jakési podkolo, počet heatů vychází z požadavku aby v každém kole letěli všichni piloti a to maximálně sedm najednou) + finále pro sedm nejlepších ze základní části (po třech kolech). Celkem bylo tedy naplánováno 13 letů, každý 7 minut - velmi slušná porce. V každém heatu startovalo okolo 6-7 pilotů.
Od prvních okamžiků bylo jasné, že boje budou velmi, velmi tuhé. Piloti s mechaniky na startovní linii, výstřel startéra, bojovné "uráááá" a běh k modelům, rychlé nahození motorů a vzhůru do boje. Hned v prvním heatu letěl kamarád Jirka Karásek ml. Nikdy na podobné soutěži nebyl takže v roli mechanika jsem mu vše vysvětlil, ještě před ostrým startem jsme si pro jistotu dali zkušební start (jen nahození motoru). Ostrý start vyšel perfektně. Odstartovali jsme jako jedni z prvních. I přes to, že Jirka má ve svém ATAKu starší brněnskou dvaapůlku byl důstojným konkurentem třiapůlkových strojů. Ne sice rychlostí, ale obratností a určitě vůlí po seku. Po chvíli dal také první sek. Jestli se nepletu tak vůbec první v soutěži. Za chvíli následoval druhý. Mezi tím stačil poslat z oblohy na zem "mezka" Jirky Senohrábka. Chlapáci Sehohrábkovi tvoří určitě nejpočetnější aircombatový klan. Létá otec Jirka a dva synové Jirka a Tomáš. Senohrábkové v tomto heatu měli vůbec smůlu - startovali dva a oba šli předčasně k zemi. Jejich opencombatový ATAK (s motorem 3,5) byl ještě opravitelný, ale aircombatový "mezek" už rozhodně ne. V průběhu druhého heatu jsem sledoval především starty a letový projev bachratých celobalzových modelů PIRÁT zajímavé koncepce. Bylo vidět, že pro jejich majitele nejsou rychlé starty "denním chlebem" a tak jim start trval většinou déle. Letový projev bych hodnotil spíše jako rozvážný. Ačkoli jsou modely osazeny třiapůlkami zřejmě díky tlustému symetrickému profilu křídla a bachratému trupu nejsou příliš rychlé. Velkou atrakcí v tomto heatu byl, alespoň pro mne, start třiapůlkového akrobata koncepce fun-fly. Oproti kombatovým stíhačkám tenhle model neletěl prakticky chvíli rovně. V průběhu soutěže se i pilotovi tohoto modelu povedlo ukořistit tuším jeden sek. Já startoval ve třetím heatu spolu s Jardou Marténkem. Někdy v polovině heatu jsme byli na obloze s Jardou sami. Soupeři popadali jak švestky. I přes určitou kolegialitu mi to nedalo a pustil jsem se do Jardova ATAKu 2 (oproti klasickému ATAKu má model postavený jako dolnoplošník). Zásadní chyba. Po chvíli jsme se potkali. Můj Ki-61 dostal ránu někam do výškovky. Sice nic neupadlo, ale model už jen klesal, nedalo se stoupat (sakra, že já to neotočil na záda :-) ). Žitné pole vedle letiště bylo k nouzově přistávajícímu modelu milosrdné - žádné poškození v důsledku pádu. Ještě před koncem heatu se podařilo znovu odstartovat Lukášovi Krausovi (čistokrevný aircombatář). Další dva heaty jsem nevnímal protože jsem opravoval.
K opravě v zadní části naprasklého trupu mé épépéčkové Ki-61 stačilo pár kapek vteřiňáku, ohnutou výškovku narovnal drát do kola zasunutý a zalepený do jedné z dutinek (výškovka je z dutinkového polypropylenu). O pauze mezi heaty jsem s opraveným modelem dal zkušební let. Krátce po hladkém startu byl model prakticky neřiditelný. S velkými obtížemi jsem přistál. Strmější sestup odnesla naprasknutím motorová přepážka. Naštěstí praskla tak šikovně, že jsem se tím nemusel zabývat. Neřiditelnost modelu jsem přičítal rušení. Cukání serv mi potvrdil také jiný soutěžící létající na stejné frekvenci (samozřejmě jsme nelétali spolu). Možnou příčinou byl ale spíš stávkující přijímač po ráně v prvním kole. Vyměnil jsem ho a vše bylo v pořádku.
Druhé kolo probíhalo podobně jako první v duchu tuhých bojů a konfrontace velmi rychlých aicombatových strojů (nutno zmínit pekelně rychlého a přitom velmi dobře ovladatelného "mezka" Dana Péka - Dan má už prostě tenhle model "vychytaný", jestlipak by to nechtělo zkusit také něco jiného?) a ostatních pomalejších až relativně velmi pomalých modelů. Možná byste čekali, že pro rychlý model musí být stuha pomalého modelu snadným soustem, ale kupodivu tomu tak není. Celá naše teplická parta prošla druhým kolem "bez ztráty kytičky", bohužel také bez seků. Jarda M. dal myslím jeden sek. Pořád hudroval nad nespolehlivostí své starší dvaapůlky i když mě se zdálo, že v letu motor chodil velmi slušně.
Po ukončení každého kola pořadatel spočítal výsledky a zapsal je do viditelně umístěné výsledkové tabule. Každý tak měl v průběhu závodu možnost sledovat jak si vede. Třetí kolo bylo poslední možností k vylepšení pozice a probojování se do závěrečného finále ve kterém mohlo startovat jen sedm pilotů. Vzhledem k výsledkům z prvních dvou kol jsem na finále neměl příliš optimistický výhled. Piloti se v jednotlivých heatech třetího kola už zkušeně stavěli na startovní čáru a po startovním výstřelu bez problémů vyráželi pro stuhy soupeřů, do bitvy o uhájení vlastní stuhy a při troše (nebo spíš velké kupě) štěstí také ke šťastnému přistání. Startoval jsem s Jirkou K. ml. hned v prvním heatu tohoto posledního kola. Před startem jsem se svým rozhodčím laškoval na téma zapsání seků za úplatu (spíše naturální), já navrhoval tři seky, on trval na dvou. Ale je tu výstřel a start. Startovní pole bylo celkem vyvážené. Boj modelů všech typů a tedy i rychlostí byl zajímavou podívanou. Podařilo se mi dát dva pěkné seky. Ke konci letového času jsem se snažil vzít stuhu ještě Jirkovi K. jako zástupci pomalejších modelů. Nezdařilo se. Každopádně po přistání byly na křídle mé Ki-61 tři stuhy soupeřů a v konci jedné půlky křídla zaseknutá dýha z potahu křídla "mezka" poláka Tomasze Zalewského. Vlastní stuha bohužel chyběla. Se třemi seky jsem se mohl těšit na finále. Třetí kolo se bohužel příliš nepovedlo Jardovy M. Sice v pohodě odlétal, ale nedal sek a tak se do finále neprobojoval. Ani Milan Bezstarosti se tradičně nevyhnul srážce se Standou Krausem. Tato doslova řacha byla asi nejpovedenější za celou soutěž. Trosky se rozlétly po obloze. Při dohledání trosek na zemi Milanův Blackburn Firebrand nevypadal zas tak špatně a oprava prý dá práce tak na dva večery. Naopak při pohledu na zbytky modelu Fairey Battle Standy K. by vás přešel úsměv. Podle Milanovo slov není poslední dobou soutěž kde by se se Standou navzájem nesestřelili.
Mezitím, co výpočetní středisko zpracovávalo dosažené výsledky, byl konečně čas na krátký rozhovor s pražskými opencombatáři u kterých vlastně opencombat někdy před dvěma roky začal omotorováním svahového kombatového modelu Stinger. Společně jsme se shodli, že se konečně podařilo pravověrným scalecombatářům ukázat zač je toho epp. Čtvrté místo Jirky K. ml. a moje třetí po třech kolech toho byly ostatně důkazem. Snad se nás scalecombatáři s pěknými stíhačkami nezaleknou. Výsledky byly sečteny a na jejich základě sedm nejlepších začalo připravovat své stroje pro poslední finálový let.
Od konce třetího kola začal sílit vítr. Navíc foukal ze strany a mírně zezadu takže pro slabší stroje byl start potenciálně velký problém. Je tu finále. Rutina - natankovat, zkusit motor, připravit vše ke startu a rozvážným krokem na startovní linii. Výstřel a hurá do posledního boje. Piloti prokazovali, že se do finále nedostali náhodou. Neuplynula ani jedna minuta a je tu první kill. Nevím s kým jsem se srazil, ale má Ki-61 šla do přilehlého kukuřičného pole. Přidělený rozhodčí hlásil čas 50s. Každý bod za čas strávený ve vzduchu dobrý (za 3s je jeden bod) a tak jsem se vydal prohledávat kukuřici. Červená stuha jednoznačně označila místo dopadu. Neradostný pohled. Nejmenší závadou byla přelomená vrtule, horší byl rozsekaný konec jedné poloviny křídla a jedno chybějící křidélko. Rychle jsem se vrátil na startoviště s cílem dostat se za každou cenu do vzduchu a získat drahocenné body za čas. Po rychlé opravě jsem asi minutu a půl před koncem letu začal startovat. Motor nechtěl naskočit. Po minutě jsem toho nechal. Nakonec jsem si všiml, že nebylo zapnuté žhavení. Později po soutěži jsem se dozvěděl, že mě ze vzduchu sundal Jirka Senohrábek ml. Se smíšenými pocity jsem pozoroval jak přistávají poslední piloti. Viděl jsem spokojeného Jirku K. ml., který s jedním sekem a uhájenou stuhou ke spokojenosti rozhodně důvod měl. Téměř celý heat prý kvůli silnému větru absolvoval letem proti větru. Viděl jsem také Jirku Senohrábka jak si z finále odnáší dalšího rozbitého "mezka" - stejně jako v prvním heatu se stal obětí Jirky K. Škody na modelu tentokrát nebyly tak hrozivé jak v prvním kole. Body z finále byly sečteny s dříve získanými body a na základě tohoto součtu bylo stanoveno konečné pořadí. 1. Lukáš Kraus, 2. Dan Pék (po odhalení chyby v zápisu, 3. Jirka Karásek ml. (naprosto nečekaný ale zasloužený úspěch), 4. Zalewski Tomasz (Polsko), 5. Pavel Dvořák (autor článku, taky docela úspěch, škoda killu ve finále), 6. Jiří Senohrábek ml., 7. Lutz Karel.
První tři obdrželi drobné věcné ceny a praktické skládací židle, vítěz také pohár. Bohužel ještě při vyhlašování začalo pršet. Déšť sílil a kdo nestihl zabalit věci a modely před vyhlášením (třeba my) docela zmoknul. Škoda, nebyl vůbec čas prohodit s účastníky pár slov v klidu po soutěžním stresu. Trochu se po tom několikahodinovém vypětí srovnat, prohlédnout šrámy na modelech, u soupeřů třeba přidat vtipnou poznámku :-). Proto se mi i nelehce píše tento článek protože vlastně ani nevím, který model patřil kterému soutěžícímu a to se pak těžko vzpomíná kdo, kdy a s kým. Na poznámky v průběhu soutěže nebylo ani pomyšlení. Soutěž skončila okolo půl třetí odpoledne.
Na závěr si dovolím krátké zhodnocení. Nápad uspořádat takovou soutěž byl bezvadný a jsem pro pořádání dalších takových. Jde o to společně a za účasti co nejvíce pilotů si zalétat. A protože je člověk tvor soutěživý tak také ostatním ukázat svoje pilotní umění a dovednosti. Že to nejde bez killů se bohužel ukázalo i tentokrát, bylo jich víc než dost. Na druhou stranu jen minimum nebo žádné modely co jsem viděl nejsou neopravitelné takže jde jen o to přemoci zklamání, někdy lenost, provést nezbytné opravy a chtít dostat ty parchanty znovu. Na druhou stranu spousta pilotů odlétala celou soutěž bez jediného škrábnutí nebo jen s drobnými oděrkami. Jo, já vlastně jel na soutěž model rozsekat abych měl konečně motivaci postavit už rok připravované épépéčkové Ta152 h1.
Pokud patříte náhodou k těm co o aircombatu ještě neslyšeli (je ještě někdo takový?) a chcete se dozvědět více koukněte na klubové internetové stránky aircombatu http://www.aircombat.bezstarosti.cz.

STARTOVNÍ LISTINA (přihlášení)
č.
jméno
stroj
země, město
1
Kraus Lukáš Fairey Battle ČR, Příbram
2
Hazuka Yanek   ČR
3
Suk Radovan Pirát ČR, Most
4
Lutz Karel ml. Pirát ČR, Most
5
Kraus Stanislav Fairey Battle ČR
6
Senohrábek Jiří BF109H V55
ČR, Horoušánky
7
Janke Slawomir Il-2 (?) Polsko
8
Bachan Petr Horten (delta)
USA
9
Zalewski Tomasz
BF109
Polsko
10
Houška František   ČR
11
Senohrábek Tomáš Atak (motor 3,5)
ČR, Horoušánky
12
Pék Daniel BF109
ČR, Turnov
13
Kubelka Martin   ČR
14
Lutz Karel Pirát ČR, Most
15
Senohrábek iří ml. epp BF109E
ČR, Horoušánky
16
Pravec Slávek   ČR
17
Franc Jan Mustang, Ki-61
ČR
18
Dvořák Pavel Ki-61, Atak ČR, Teplice
19
Bezstarosti Milan Blackburn Firebrand, Spiteful
ČR, Kopřivnice
20
Fiam Jiří Hellcat
ČR, Příbram
21
Urbaňski Pavel   Polsko
22
Martének Jaroslav Atak 2 ČR, Blansko
23
Urbaňski Miroslav Bf109 Polsko
24
Karásek Jiří ml. Atak ČR, Teplice
25
Karásek Jiří st. Atak ČR, Teplice
26
Janko Václav eppfire ČR, Praha
27
Guič Boris epp mustang ČR, Praha

VÝSLEDKOVÁ LISTINA
pořadí
jméno č.
1.kolo
2.kolo 3.kolo body body
finále
body
celkem
1
Kraus Lukáš 1 471 236 224 931 171 1102
2
Pék Daniel
11 235 287 336 858 129 987
3
Karásek Jiří ml.
24 317
230 134 681 284 965
4
Zalewski Tomasz
9 135
137 287 559 385 944
5
Dvořák Pavel
18 123
185 436 744 117 861
6
Senohrábek Jiří ml. 15 185
187 287 659 191 850
7
Lutz Karel ml.
4 94
186 280 560 234 794
8
Senohrábek Jiří
6 135
183 236 554   554
9
Suk Radovan
3 172
188 181 541   541
10
Franc Jan
17 125
169 234 528   528
11
Fiam Jiří
20 193
60 275 528   528
12
Martének Jaroslav
22 165
225 130 520   520
13
Urbaňski Miroslav
25 187
187 145 519   519
14
Karásek Jiří st.
25 186
136 192 514   514
15
Bachan Petr
8 61
129 273 463   463
16
Kraus Stanislav
5 109
181 165 455   455
17
Kubelka Martin
13 211
187 57 455   455
18
Janko Václav
26 242
61 84 387   387
19
Bezstarosti Milan 19 140
119 118 377   377
20
Janke Slawomir
7 128
-15 187 300   300
21
Senohrábek Tomáš 12

99

112 74 285   285
22
Lutz Karel
14 115
55 51 221   221
23
Guič Boris

27

0
107 100 207   207
Přihlášení uvedení v modrém poli nakonec nedorazili. U některých účastníků máte možnost přečíst si jak prožívali soutěž. Kliknutím na zvýrazněná jména se otevře nové okno s textem. Pokud chcete k vašemu jménu také přidat komentář dejte vědět na mail.

večer před soutěží u Dana Péka zázemí soutěže celobalzové kombaty Pirát mosteckých modelářů epp akrobat - taky kombat (?)
Milan Bezstarosti a jeho Spiteful jako náhradní model - do bojů nezasáhl depo Senohrábků - v popředí aircombatový mezek, v pozadí mezek z epp depo Jana France - v popředí mustang, v pozadí záložní Ki-61 Iljušin jednoho z poláků
depo Krausů - poraďte co je to za model (pěkný model vpravo závod nepřežil) Hellcat Jirky Fiama polák Tomasz Zalewski s mezkem na startovní linii - úplně vpravo Václav Janko se zaseklou vrtulí v helmě, vedle pomocník Tomáš Ciniburk
obrázek boje, samokřídlo Horten Petra Bachana můj Ki-61 a mezek Tomasze Zalewského po boji ve 3. kole, všimněte si kousku dýhy z křídla polákovo modelu v konci mého křídla eppfire Václava Janka, narychlo opravený model po roční pauze Dan Pék mezi svými (mezky :-)), Dan vyrábí stavebnice těchto modelů
úprk Tomáše C. v roli pomocníka Borise Guiče po nouzovém přistání v kukuřici - návrat na startoviště a znovu do boje po boji ... po nouzovém přistání opakovaný start Jirky Karáska st. na linii pilotů - Jirku K. st. zazlobila kolena a tak zbytek heatu odlétal v kleče
Fairey Battle Lukáše Krause po killu s Milanem Bezstarosti ve 3. kole Krausovi nesou poškození dalšího modelu statečně hledání trosek v přilehlém kukuřičném poli můj Ki-61 po killu ve finálovém letu, křidélko jsem nenašel :-(

 

© RC web
Design PAD | CSS&code by JK