Výběr vhodné předlohy viz. úvod článku. Na internetu jsem našel výkres modelu pro kombat (Josef Hyžík). Ten není bez úprav zcela vhodný pro výrobu modelu z epp. Podle sehnaných dalších podkladů skutečného letounu (především řezy trupem) kreslím výkres vlastní.
Výroba šablon trupu a zhotovení kontrolního výřezu trupu z extrudovaného polystyrenu. Všechno zdá se sedí, takže už jen sehnat epp.

ověřovací výřez trupu z modrého extr. polystyrenu (potřeboval jsem si ověřit zdali jsou tvary přepážek správné a slepený trup bude mít správné tvary; červeně jsou naznačeny dělící roviny, vzor není broušen! řezal jsem sám takže povrch je trochu "zubatý")

Není epp. Stagnace. Alespoň je čas na vymýšlení detailů. Nakonec se daří sehnat alespoň epp v gramáži 20g/dm3 (původně jsem chtěl 30).

Účastním se několika soutěží v opencombatu a aircombatu (1, 2) se svým epp Ki-61. Je to dobrý stroj, ale na Téáčko už se těším. Nějak začínám mít pocit jestli ho pro opencombat není škoda?

Rozkreslení na desku. Z jedné desky 920x620x140mm budou čtyři modely. Rozřezání desky na jednotlivé díly (trup - 3ks, křídla). Tvar křídla je půdorysně zoptimalizován - úhel náběžné i odtokové části je stejný. Řežeme jednotlivé díly.

Do předních dvou dílů trupu vrtám otvory pro zapuštění vyztužujících uhlíkových trubek prům.10mm. Vrtá se ručně v jednoduchém přípravku (kvůli zajištění správného směru) přímo trubkou s hranou mírně přibroušenou jehlovým pilníkem. Později zjišťuji, že by bylo lepší vyvrtat otvory jen v prvním dílu trupu a ve druhém je dodělat až po slepení celého trupu. Na začátku zmíněný postup je příliš náročný na přesnost. Stačí při dalším řezání podle šablon udělat jen malou chybu v umístění šablony a chyba se po spojení částí trupu trubkami okamžitě projeví. Trubky budou nakonec zaslepeny bukovými špalíčky do kterých bude šrouby připevněna motorová přepážka (tři trubky = tři šrouby).

Ve dvou řežeme části trupu. Překližkové šablony jsou opatřeny náběhy z drátu do jízdního kola. Každá část trupu je tak řezána natřikrát. Je to přesnější než kdyby se řezalo najednou. Šablony jsou k polotovarům připevněny nalepením tenkou oboustranně lepící páskou. Vyříznuté díly zatím nejsou povrchově dál upravovány (broušení apod.).

Trup je provizorně slepen oboustranně lepící páskou. Z kartonu jsou vyrobeny šablony pro odříznutí prostoru kabiny, lože křídla a otvoru pro VOP. Karton tl. asi 1mm je pro menší množství řezání dostatečný. Rohy, kde bude veden drát, jsou zpevněny a zaobleny nanesením kapky vteřiňáku. Tyto šablony jsou vyrobeny každá dvakrát. Po připevnění na boky trupu je odříznut přebytečný materiál. Pokud při řezu najedete do místa kde je oboustranně lepící páska, nevadí, drát pásku bez problémů přepálí.

připravené polotovary trupu, vpravo vzadu bloky na křídla, dole šablony pro trup

předek s vyvrtanými otvory pro uhlíkové trubky, "ploutve" zbyly v místech kde byly dráty šablon

celý trup, "ploutve" a spodní zadní část nejsou zespoda odříznuty

Řežeme křídlo. Šablony pro kořenový i koncový profil z cuprexitu jsou vyrobeny jako dvoudílné. Tzn. pro odříznutí spodní a horní části samostatně. Nejdříve se odřízne spodek. Bez manipulace s blokem epp se vymění šablony a odřízne se vršek. Je to rozhodně přesnější způsob než řezání podle jedné šablony ve tvaru profilu. Drát totiž při obou řezech leží na šablonách. Šablony jsou k bloku epp přilepeny kapkami vteřiňáku.

blok křídel připravený k řezání, nalepeny spodní části šablon, z jednoho takového bloku se nařežou vždy dvě poloviny křídla

spodní cuprextitová šablona v kořeni křídla

Konečně bylo zase trochu času na stavbu. Pokračuji křídlem. Z obou polovin odřezávám části náběžek u kořene, vlepuji klíny z epp a lepím zpátky odříznuté náběžky. Tak dostávám tvar náběžky jako u předlohy. Je to práce docela náročná na přesnost řezání (kolmost, rovinnost řezu). Řežu velkým kuchyňským nožem s řádně nabroušeným ostřím. Vše lepím vteřiňákem. Mám relativně přesné výřezy křídel takže nadešel čas pro seříznutí kořenové části v úkosu dle požadovaného vzepětí. Řežu podle papírových šablon odporovým drátem - poloviny křídlo jsou usazeny na rovné desce v šablonách zbylých po řezání.
Následuje vyříznutí drážek pro smrkové nosníky 3x6mm. Aby byly nosníky v kořenové části křídla ve stejných místech provizorně lepím poloviny k sobě dvěma kapkami vteřiňáku. Podle ocelového pravítka řežu trafopájkou s tvarovaným okem z měděného drátu drážku. Možná stojí za to zmínit se jak takové tvarované očko udělat. Je důležité aby hrany byly ostré a v pravém úhlu. Já to řeším tak, že očko udělám ze silnějšího drátu, ohnu jej tak, že je širší než potřebných cca 5,5mm (0,5mm počítám na propal při řezání) a na těch 5,5mm očko dopiluji jehlovým pilníkem. Drážky pro nosníky jsou hotovy. Následuje vyříznutí drážek pro vedení lanovodů ke křidélkům. Vyzkoušel jsem nový postup - zatím asi nejméně pracný a dobře funkční. Do spodní strany křídla drážku šířky 3mm vypaluji opět tvarovaným očkem z měděného drátu do hloubky asi 6mm (lanovod musí projít pod nosníkem). Po vlepení vnějšího obalu lanovodu do drážky zalepuji do drážky pásky epp tl.3mm. Po vytvrdnutí lepidla se pásky seříznou a zabrousí s povrchem křídla. Tvarování lanovodu je takové aby táhlo mělo co nejmenší odpor. Aby mělo táhlo co nejmenší odpor zkouším novou fintu. Normálně dělám táhlo tak, že v křídle zalepené trubce (vnější obal lanovodu) je vložena vnitřní trubka lanovodu a teprve v ní běhá struna nahánějící křidélka. Právě tuhost struny způsobuje v ohybu vedení největší tření takže tentokrát strunu do vnitřní trubky zalepuji jen na koncích pro upevnění do variabilní koncovky na páce serva a pro upevnění do pák kormidel (jen ohybem do "L"). Od tohoto řešení si slibuji přesnější vracení se křidélek do neutrálu.
Po zalepení lanovodů (vnější trubky) vteřiňákem zalepuji také nosníky. Nejdříve shora. Aby bylo křídlo správně překroucené lepím v šabloně - spodní odřezek po vyříznutí křídla. Lepím purexem, nepovedlo se mi totiž úplně přesně při řezání drážky dodržet její hloubku. Purex je ale prevít takže pojištění polohy nosníku před vypěněním purexu je nezbytné. Po vytvrdnutí lepidla odřezávám přebytečné lepidlo a vlepuji nosníky zdola. Tentokrát je drážka přesnější. Ke svislým stěnám drážky lepím nosník vteřiňákem, ke spodní stěně purexem (nejdřív nanést purex potom vteřiňák). Celé křídlo brousím. Odřezávám křidélka. Nůž vedu ve sklonu tak abych křidélko už nemusel brousit, dalším řezem ořezávám křídlo, opět tak abych už jej v místě spáry nemusel brousit. Na křídlo v místě odříznutí křidélka lepím pro zpevnění pásek sklotextitu tl.0,3mm.
Křidélko potahuji skelnou páskou. Aby nebylo prohnuté a jinak zkroucené provizorně k němu lepím kousky oboustranně lepící pásky rovné ocel. pravítko. Potahuji jednu stranu, pravítko odstraním a potahuji druhou stranu.

poloviny křídla zespoda a shora se zalepenými nosníky a lanovodem, jsou odříznuta křidélka a je již nalepen vyztužující sklotextitový pásek

slepené křídlo

zalepené servo křidélek, pohled na spodní stranu křídla

servo křidélek shora, v epp je zajištěno lepidlem z tavné pistole, později bude ještě přelepeno skelnou páskou

křidélka - horní již polepené skelnou páskou, spodní při potahování (aby bylo křidélko rovné je provizorně malými kousky oboustranně lepící pásky přilepeno k ocelovému pravítku)

plastové mot. lože na motorové přepážce z duralového plechu tl.2mm

na hrubo sestavený model pro získání představy o rozmístění komponent pro dodržení polohy těžiště - závěr - půjde to v pohodě, poloha těžiště se doladí umístěním baterií, servo výškovky bude "klasicky" vzadu, naopak netradičně servo motoru posunu nad křídlo a bude přístupné po demontáži křídla nenechte se zmást divným tvarem trupu v ocasní části, ještě přijde zespoda seříznout, zatím je rovný kvůli lepší manipulaci a snadnějšímu dodržení geometrie celého modelu béžové proužky na trupu je vázací guma

Přešel jsem na režim pokud možno každý den udělat nějakou drobnost. Do trupu jsem vlepil překližkové výztuhy pro bambusové poutací kolíky křídla. Kolíky o průměru 6mm dělám z hůlek na čínu. Levně jsem jich větší množství koupil v Makru. Oproti buku jsou podstatně pružnější. Výztuhy jsou z topolové překližky tl.3mm. Jsou zarovnány s povrchem trupu. Postup je následující. Do trupu se vhodnou tenkostěnnou trubkou (poškozená teleskopická anténa) vyvrtají otvory pro kolíky. Na zasunuté kolíky se nasadí výztuhy, ty se po obvodu "objedou" ostrým nožem do hloubky 3mm. Výztuhy a kolík dám pryč a materiál odstraním nožem ve tvaru dlátka. Výztuhy vlepuji purexem, do zatvrdnutí purexu zafixuji polohu přibodováním výztuhy k trupu vteřiňákem. Po vytvrdnutí purexu se musí otvory znovu "protáhnout", purex obyčejně vypění všude. Kolíky do trupu ani při závěrečném sestavení nelepím, v trupu drží dostatečně, v případě poškození je jednoduché je vyměnit.
Celý trup jsem přebrousil. V ocasní části dělám zářez pro směrovku. Díky "ploutvi" (viz. zápis z 29.7.) na hřbetu trupu je snadné udělat zářez přesně v ose. Řežu ostrým nožem, přebytečný materiál je vydlabán šroubovákem.

sestavené díly včetně osazených ocasních ploch

přední část s otvorem pro nádrž, chybí horní uhlíková trubka

boční pohled, je patrné lože serva VOP, zadní spodní část trupu ještě není odříznuta - to bude další operace

Odhodlal jsem se odříznout zadní spodní část trupu. Vrhnul jsem se na řešení instalace RC vybavení a vedení táhla k motoru. Původně jsem uvažoval o odříznutí odporovou pilou, ale nakonec postačil nůž. Trup je přebroušen smirkem o zrnitosti 120 (plátno).

servo motoru je oproti předchozím modelům umístěno nad křídlem, je tak lépe přístupné a chráněné proti poškození

trup prakticky připravený k potažení, bílé "škrábance" jsou provázky kterými jsem protahoval kablíky serv otvory v trupu

Nastal čas potahování. Křídlo je vyztuženo shora i zdola pásy skelné pásky. Poté je přestříknuto lepidlem ve spreji 3M77, potaženo shora a nakonec zdola. Barvy jsou krapet nesmyslné, ale holt v izolepách není příliš široký výběr. Jakou předlohu pro "kamufláž" jsem si vybral je patrné z obrázku. Model, který stavím, sice v takové kamufláži nikdy nelétal, ale čert to vem. Na spodní stranu křídla přibudou ještě bílé pruhy. Na horní bílý povrch křídla a trupu udělám "fleky" akrylátovou barvou - namísto zelené ale použiji šedou. Ona ta originální zelená vypadá totiž dost divně.

křídlo vyztužené skelnou páskou shora a zdola

křídlo potažené izolepou

tak tohle je předloha vybraná pro kamufláž, zcela jistě se jí jen vzdáleně přiblížím - navíc jsou spory jestli vůbec zrovna typ na obrázku v takové kamufláži létal

Informativně jsem zvážil hotové křídlo - má 245g, křídlo staršího Ki-61 má 270g a to má menší rozpětí - evidentně se projevila nižší objemová hmotnost použitého materiálu.

Konečně se mi podařilo model dokončit. Soutěž v Jenišově kde se měl uskutečnit premiérový let se bohužel nekonala, ale měl jsem tak více klidu na zalétnutí.
První let měl proběhnout v sobotu dopoledne. Model zatím bez kabiny a pilota byl připraven k letu. Problémy nastaly se spuštěním motoru. Jakmile motor běžel objevilo se jakési podivné "rušení", kormidla i páka karburátoru zmateně přejížděly sem tam. Když motor neběžel vše bylo v pohodě. Hodně dlouho jsem laboroval co tohle způsobuje. Nepomohla změna krystalů, postupné odpojování všech serv, výměna přijímače. Kvůli výměně přijímače jsem se vrátil domů, zrovna začalo pršet a tak byl na výměnu klid. Přestalo pršet a tak hurá zpátky na letiště. Potíže stále stejné. Nakonec jsem přišel na to, že na vině je zřejmě uchycení modelu ve startboxu. Model mám usazený na dvou kovových vidličkách zapíchnutých do země. Na modelu je duralová motorová přepážka uchycená ve třech bodech šrouby šroubovanými do bukových špalíčků zalepených do uhlíkových trubek v trupu. Duralová přepážka se celkem spolehlivě dotýká všech uhlíkových trubek. Tak, a teď tedy můj předpoklad - když motor běží model se všelijak chvěje a dvěma šrouby resp. celou motorovou přepážkou "doráží" na kovovou vidličku. Obě kovové vidličky fungují asi trochu jako antény. Ve finále vzniká jakési "rušící" pole které má za následek právě výše uvedené chování - cukání serv. Stačilo vidličku, v místě kde se dotýkala přepážky, obalit hadrem a rázem je po problému. Za letu žádné projevy rušení nejsou.
Zpět k zalétávání. "Rušení" jsem odstranil takže bylo na čase prověřit letové vlastnosti. Nahození motoru, plný plyn a odhoz spodem (model držím pravou rukou shora před kabinou). Trochu srovnat křidélky, dotrimovat výškovku, motor zdá se je vyosen tak akorát. Chvíli létám jen rovně abych se sžil s trochu odlišným letovým projevem než u předchozího airkombatu Ki-61. Pohoda. Model je jakoby rozvážnější, stabilnější ale přibližně stejně rychlý. Zkouším normální přemet a dolaďuji výchylku kormidla VOP tak aby při plné výchylce model nepřecházel do šturcky. Další průlet a najednou neřídím. Model pokračuje v plné rychlosti z výšky kolem 30m šikmo pod úhlem tak 60st. do země. První let a hned takhle. Naštěstí rozmoklá země je měkká. Po vytažení jak oštěp zapíchlého modelu zjišťuji škody. Na to jaká to byla hyba nic vážného. V háji je vrtule a kužel (ten už byl stejně na nic, díra pro jeden spojovací šroubek byla už vyčochtaná), na jednom křidélku je prasklá páka. Nejhorší bylo že se v trupu trochu hnuly baterky směrem dopředu a lehce pochroumaly část za nádrží. V podstatě ale škody minimální, stačil páteční večer na opravu a dodělání pilotního prostoru, pilota a kabiny. Důvod pádu mi byl jasný už ve chvíli kdy jsem ztratil vládu nad strojem - vypadlý konektor, kterým jednak zapínám palubní část RC vybavení a jednak jím doma nabíjím baterii (známé zapojení výše již popisované). Blbost prvního řádu. Asi hodinu jsem strávil vymýšlením jak konektor proti vypadnutí zajistit, nakonec jsem vymyslel malou destičku z tenkého sklotextitu která zajistí zasunutý "zapínací" konektor proti vypadnutí, vytáhnout ho lze jen odtlačením destičky. Pilot je koupený polystyrenový. Byl již vybarvený. Výrazem připomíná spíš ruského Ivana než němčoura s ostrými rysy. Alespoň jsem přebarvil zelenou kombinézu na hnědého bombra s černým límcem, vyznačil jsem také obroučky brýlí a klapky na uši.
Takže model je opět připraven. Nedělní dopoledne je pro zalétávání jak stvořené. Bezvětří, trochu vlhko. Vidličku mám omotánu hadrem takže žádné rušení :-). Start. Model letí způsobně, jen lehce dotrimovávám výškovku - holt epp je "živý" materiál a tak mírné dotrimování je celkem běžné. Po chvíli začíná zlobit motor - přistávám - bublinky v přívodní hadičce do RC karburátoru. Při kompletní rozborce nádrže jsem našel malou dírku v hadičce u bimbátka, dávám novou (zřejmě následek včerejší havárie). Další start a po chvíli se závada opakuje. Další rozborku dávám až doma, našel jsem ještě jednu dírku u bimbátka.
Odpoledne jdu zase na letiště, tentokrát poprvé s dalšími kolegy a synkem. První let je konečně to pravé ořechové. I když je model osazen "jen" dvaapůlkou létá dostatečně rychle. Je dobře ovladatelný (křidélek by to chtělo trochu více). Minimálka je skutečně minimální a model nemá tendenci kamkoli padat. Při dalších letech se opakují problémy s přívodem paliva do motoru. Tentokrát jsem doma vyměnil všechny hadičky, snad už to konečně bude v pořádku.
Model zatím zůstává bez barevných úprav. Původně plánovaný postup nástřiku izolepy akrylátovou barvou selhal protože barva na izolepě dobře nedrží. Nejspíš skončím u výsostných znaků, koneckonců blíží se zima a tak zimní kamufláž snad neurazí :-)

hotový model po záletu

ruský ivan v německé kombinéze a německém stroji, vlevo dole na obrázku nepříliš patrná pojistka proti vypadnutí zapínacího konektoru

čelní pohled bez motorového krytu

takhle dopadnul první let po vypadnutí zapínacího konektoru palubní části RC vybavení