RC web
hlavní
aktuality 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001-2000
hangár
rubriky
RC kombat slowflyer letadla dílna
ostatní
akrobacie kmitočty programy plánky
kontakt
odkazy
logo ACES logo EPA logo WW1+ logo RC mania
vyhledávání
Ta152h - model pro OpenCombat a ScaleCombat

Při tápání jak dál v opencombatu jsme se s kolegou Zdeňkem Ludvíkem rozhodli, že uděláme model, který by se dal použít také ve scalecombatu. V podstatě šlo o to, jak vyhovět pravidlům pro obě tyto soutěže. V opencombatu je omezením stanovené rozpětí a kubatura motoru, u scalecombatu zase nutnost předlohy z období 1935-1945 a měřítko 1:12. Na základě těchto požadavků jsme vybrali jako předlohu Ta152h1 protože v měřítku 1:12 má rozpětí 1240mm.

Více o této předloze najdete na www stránkách "leteckého muzea".

Model jsem dokončil a zalétnul koncem září 2004. Jak celá stavba a vlastně i zálet probíhal je zřejmé z tabulky "Stadia stavby". Lze konstatovat, že model splnil očekávání. I s motorem MVVS 2,5 je docela rychlý. Hlavně má ale nezáludné chování ve všech letových režimech. Na airkombatové brusy je asi 2,5 málo.
Později jsem model vybavil motorem 3,5 a z modelu se stala raketa jdoucí nekompromisně za motorem.
Základem pro dobré letové vlastnosti je jistě dodržení co nejnižší letové hmotnosti. Mě se podařilo 980g se třemi standardními servy HS-311 (motor 2,5, prázdná nádrž).
Model je celý z epp 20g/dm3, ocasní plochy z coroplastu tl.3mm. Konstrukce je obdobná jako na osvědčených modelech Ki-61 a ATAK tzn. plný trup i křídlo s vyřezáním minima materiálu pro RC vybavení. Motorová přepážka z duralového plechu tl.2mm je uchycena ve třech bodech na bukové špalíky. Tyto špalíky jsou zalepeny v uhlíkových trubkách, které jsou do trupu zalepeny jako výztuž proti ohýbání trupu při připoutání křídla k trupu gumou. Profily jsou ověřené kombaťácké s výraznými negativy na koncích, křídlo je lomeno do "V".

Oproti modelu Ki-61 má Ta152 "jednodušší" tvar trupu. Jednodušší v tom, že je možné jej vyříznout z epp do relativně přesného tvaru i bez pracného a nepříjemného broušení. Vtip spočívá v rozdělení trupu na tři části, které jsou vyříznuty podle šablon (přepážek) a až po vyříznutí slepeny. Tvar trupu je pro tento postup trochu zidealizován, ale stále zůstává podobný předloze. Pro zhotovení takového trupu stačí čtyři překližkové šablony pro vyříznutí základního tvaru trupu a dvě stejné šablony pro odříznutí výřezu pro křídlo, pro kabinu a pro lože VOP. Další dvě šablony jsou potřeba pro vyříznutí kopyta pro laminování motorového krytu.

Základní parametry:
rozpětí 1240mm
délka (včetně vrtul. kuželu) 1010mm
hmotnost (s prázdnou nádrží) 980g (motor 2,5)
ovládané funkce křidélka, výškovka, motor
motor MVVS 2,5GFS/R-ABC-RC s černým bočním tlumičem

Fotky hotového modelu.

konec roku 2003

Výběr vhodné předlohy viz. úvod článku. Na internetu jsem našel výkres modelu pro kombat (Josef Hyžík). Ten není bez úprav zcela vhodný pro výrobu modelu z epp. Podle sehnaných dalších podkladů skutečného letounu (především řezy trupem) kreslím výkres vlastní.
Výroba šablon trupu a zhotovení kontrolního výřezu trupu z extrudovaného polystyrenu. Všechno zdá se sedí, takže už jen sehnat epp.

ověřovací výřez trupu z modrého extr. polystyrenu (potřeboval jsem si ověřit zdali jsou tvary přepážek správné a slepený trup bude mít správné tvary; červeně jsou naznačeny dělící roviny, vzor není broušen! řezal jsem sám takže povrch je trochu "zubatý")
do června 2004

Není epp. Stagnace. Alespoň je čas na vymýšlení detailů. Nakonec se daří sehnat alespoň epp v gramáži 20g/dm3 (původně jsem chtěl 30).

Účastním se několika soutěží v opencombatu a aircombatu (1, 2) se svým epp Ki-61. Je to dobrý stroj, ale na Téáčko už se těším. Nějak začínám mít pocit jestli ho pro opencombat není škoda?

29.7.

Rozkreslení na desku. Z jedné desky 920x620x140mm budou čtyři modely. Rozřezání desky na jednotlivé díly (trup - 3ks, křídla). Tvar křídla je půdorysně zoptimalizován - úhel náběžné i odtokové části je stejný. Řežeme jednotlivé díly.

Do předních dvou dílů trupu vrtám otvory pro zapuštění vyztužujících uhlíkových trubek prům.10mm. Vrtá se ručně v jednoduchém přípravku (kvůli zajištění správného směru) přímo trubkou s hranou mírně přibroušenou jehlovým pilníkem. Později zjišťuji, že by bylo lepší vyvrtat otvory jen v prvním dílu trupu a ve druhém je dodělat až po slepení celého trupu. Na začátku zmíněný postup je příliš náročný na přesnost. Stačí při dalším řezání podle šablon udělat jen malou chybu v umístění šablony a chyba se po spojení částí trupu trubkami okamžitě projeví. Trubky budou nakonec zaslepeny bukovými špalíčky do kterých bude šrouby připevněna motorová přepážka (tři trubky = tři šrouby).

Ve dvou řežeme části trupu. Překližkové šablony jsou opatřeny náběhy z drátu do jízdního kola. Každá část trupu je tak řezána natřikrát. Je to přesnější než kdyby se řezalo najednou. Šablony jsou k polotovarům připevněny nalepením tenkou oboustranně lepící páskou. Vyříznuté díly zatím nejsou povrchově dál upravovány (broušení apod.).

Trup je provizorně slepen oboustranně lepící páskou. Z kartonu jsou vyrobeny šablony pro odříznutí prostoru kabiny, lože křídla a otvoru pro VOP. Karton tl. asi 1mm je pro menší množství řezání dostatečný. Rohy, kde bude veden drát, jsou zpevněny a zaobleny nanesením kapky vteřiňáku. Tyto šablony jsou vyrobeny každá dvakrát. Po připevnění na boky trupu je odříznut přebytečný materiál. Pokud při řezu najedete do místa kde je oboustranně lepící páska, nevadí, drát pásku bez problémů přepálí.

připravené polotovary trupu, vpravo vzadu bloky na křídla, dole šablony pro trup
předek s vyvrtanými otvory pro uhlíkové trubky, "ploutve" zbyly v místech kde byly dráty šablon
celý trup, "ploutve" a spodní zadní část nejsou zespoda odříznuty
30.7.

Řežeme křídlo. Šablony pro kořenový i koncový profil z cuprexitu jsou vyrobeny jako dvoudílné. Tzn. pro odříznutí spodní a horní části samostatně. Nejdříve se odřízne spodek. Bez manipulace s blokem epp se vymění šablony a odřízne se vršek. Je to rozhodně přesnější způsob než řezání podle jedné šablony ve tvaru profilu. Drát totiž při obou řezech leží na šablonách. Šablony jsou k bloku epp přilepeny kapkami vteřiňáku.

blok křídel připravený k řezání, nalepeny spodní části šablon, z jednoho takového bloku se nařežou vždy dvě poloviny křídla
spodní cuprextitová šablona v kořeni křídla
22.8.

Konečně bylo zase trochu času na stavbu. Pokračuji křídlem. Z obou polovin odřezávám části náběžek u kořene, vlepuji klíny z epp a lepím zpátky odříznuté náběžky. Tak dostávám tvar náběžky jako u předlohy. Je to práce docela náročná na přesnost řezání (kolmost, rovinnost řezu). Řežu velkým kuchyňským nožem s řádně nabroušeným ostřím. Vše lepím vteřiňákem. Mám relativně přesné výřezy křídel takže nadešel čas pro seříznutí kořenové části v úkosu dle požadovaného vzepětí. Řežu podle papírových šablon odporovým drátem - poloviny křídlo jsou usazeny na rovné desce v šablonách zbylých po řezání.
Následuje vyříznutí drážek pro smrkové nosníky 3x6mm. Aby byly nosníky v kořenové části křídla ve stejných místech provizorně lepím poloviny k sobě dvěma kapkami vteřiňáku. Podle ocelového pravítka řežu trafopájkou s tvarovaným okem z měděného drátu drážku. Možná stojí za to zmínit se jak takové tvarované očko udělat. Je důležité aby hrany byly ostré a v pravém úhlu. Já to řeším tak, že očko udělám ze silnějšího drátu, ohnu jej tak, že je širší než potřebných cca 5,5mm (0,5mm počítám na propal při řezání) a na těch 5,5mm očko dopiluji jehlovým pilníkem. Drážky pro nosníky jsou hotovy. Následuje vyříznutí drážek pro vedení lanovodů ke křidélkům. Vyzkoušel jsem nový postup - zatím asi nejméně pracný a dobře funkční. Do spodní strany křídla drážku šířky 3mm vypaluji opět tvarovaným očkem z měděného drátu do hloubky asi 6mm (lanovod musí projít pod nosníkem). Po vlepení vnějšího obalu lanovodu do drážky zalepuji do drážky pásky epp tl.3mm. Po vytvrdnutí lepidla se pásky seříznou a zabrousí s povrchem křídla. Tvarování lanovodu je takové aby táhlo mělo co nejmenší odpor. Aby mělo táhlo co nejmenší odpor zkouším novou fintu. Normálně dělám táhlo tak, že v křídle zalepené trubce (vnější obal lanovodu) je vložena vnitřní trubka lanovodu a teprve v ní běhá struna nahánějící křidélka. Právě tuhost struny způsobuje v ohybu vedení největší tření takže tentokrát strunu do vnitřní trubky zalepuji jen na koncích pro upevnění do variabilní koncovky na páce serva a pro upevnění do pák kormidel (jen ohybem do "L"). Od tohoto řešení si slibuji přesnější vracení se křidélek do neutrálu.
Po zalepení lanovodů (vnější trubky) vteřiňákem zalepuji také nosníky. Nejdříve shora. Aby bylo křídlo správně překroucené lepím v šabloně - spodní odřezek po vyříznutí křídla. Lepím purexem, nepovedlo se mi totiž úplně přesně při řezání drážky dodržet její hloubku. Purex je ale prevít takže pojištění polohy nosníku před vypěněním purexu je nezbytné. Po vytvrdnutí lepidla odřezávám přebytečné lepidlo a vlepuji nosníky zdola. Tentokrát je drážka přesnější. Ke svislým stěnám drážky lepím nosník vteřiňákem, ke spodní stěně purexem (nejdřív nanést purex potom vteřiňák). Celé křídlo brousím. Odřezávám křidélka. Nůž vedu ve sklonu tak abych křidélko už nemusel brousit, dalším řezem ořezávám křídlo, opět tak abych už jej v místě spáry nemusel brousit. Na křídlo v místě odříznutí křidélka lepím pro zpevnění pásek sklotextitu tl.0,3mm.
Křidélko potahuji skelnou páskou. Aby nebylo prohnuté a jinak zkroucené provizorně k němu lepím kousky oboustranně lepící pásky rovné ocel. pravítko. Potahuji jednu stranu, pravítko odstraním a potahuji druhou stranu.

poloviny křídla zespoda a shora se zalepenými nosníky a lanovodem, jsou odříznuta křidélka a je již nalepen vyztužující sklotextitový pásek
slepené křídlo
zalepené servo křidélek, pohled na spodní stranu křídla
servo křidélek shora, v epp je zajištěno lepidlem z tavné pistole, později bude ještě přelepeno skelnou páskou
křidélka - horní již polepené skelnou páskou, spodní při potahování (aby bylo křidélko rovné je provizorně malými kousky oboustranně lepící pásky přilepeno k ocelovému pravítku)
plastové mot. lože na motorové přepážce z duralového plechu tl.2mm
na hrubo sestavený model pro získání představy o rozmístění komponent pro dodržení polohy těžiště - závěr - půjde to v pohodě, poloha těžiště se doladí umístěním baterií, servo výškovky bude "klasicky" vzadu, naopak netradičně servo motoru posunu nad křídlo a bude přístupné po demontáži křídla
nenechte se zmást divným tvarem trupu v ocasní části, ještě přijde zespoda seříznout, zatím je rovný kvůli lepší manipulaci a snadnějšímu dodržení geometrie celého modelu
béžové proužky na trupu je vázací guma
28.8. Zmohl jsem se pouze na vlepení lože serva VOP a vyvrtání otvoru pro kablík k tomuto servu (uhl. trubkou). Nakonec jsem trup slepil. Teď přijde ta méně příjemná práce - celý trup trochu přebrousit.
1.9.

Přešel jsem na režim pokud možno každý den udělat nějakou drobnost. Do trupu jsem vlepil překližkové výztuhy pro bambusové poutací kolíky křídla. Kolíky o průměru 6mm dělám z hůlek na čínu. Levně jsem jich větší množství koupil v Makru. Oproti buku jsou podstatně pružnější. Výztuhy jsou z topolové překližky tl.3mm. Jsou zarovnány s povrchem trupu. Postup je následující. Do trupu se vhodnou tenkostěnnou trubkou (poškozená teleskopická anténa) vyvrtají otvory pro kolíky. Na zasunuté kolíky se nasadí výztuhy, ty se po obvodu "objedou" ostrým nožem do hloubky 3mm. Výztuhy a kolík dám pryč a materiál odstraním nožem ve tvaru dlátka. Výztuhy vlepuji purexem, do zatvrdnutí purexu zafixuji polohu přibodováním výztuhy k trupu vteřiňákem. Po vytvrdnutí purexu se musí otvory znovu "protáhnout", purex obyčejně vypění všude. Kolíky do trupu ani při závěrečném sestavení nelepím, v trupu drží dostatečně, v případě poškození je jednoduché je vyměnit.
Celý trup jsem přebrousil. V ocasní části dělám zářez pro směrovku. Díky "ploutvi" (viz. zápis z 29.7.) na hřbetu trupu je snadné udělat zářez přesně v ose. Řežu ostrým nožem, přebytečný materiál je vydlabán šroubovákem.

sestavené díly včetně osazených ocasních ploch
přední část s otvorem pro nádrž, chybí horní uhlíková trubka
boční pohled, je patrné lože serva VOP, zadní spodní část trupu ještě není odříznuta - to bude další operace
5.9.

Odhodlal jsem se odříznout zadní spodní část trupu. Vrhnul jsem se na řešení instalace RC vybavení a vedení táhla k motoru. Původně jsem uvažoval o odříznutí odporovou pilou, ale nakonec postačil nůž. Trup je přebroušen smirkem o zrnitosti 120 (plátno).

servo motoru je oproti předchozím modelům umístěno nad křídlem, je tak lépe přístupné a chráněné proti poškození
trup prakticky připravený k potažení, bílé "škrábance" jsou provázky kterými jsem protahoval kablíky serv otvory v trupu
9.9.

Nastal čas potahování. Křídlo je vyztuženo shora i zdola pásy skelné pásky. Poté je přestříknuto lepidlem ve spreji 3M77, potaženo shora a nakonec zdola. Barvy jsou krapet nesmyslné, ale holt v izolepách není příliš široký výběr. Jakou předlohu pro "kamufláž" jsem si vybral je patrné z obrázku. Model, který stavím, sice v takové kamufláži nikdy nelétal, ale čert to vem. Na spodní stranu křídla přibudou ještě bílé pruhy. Na horní bílý povrch křídla a trupu udělám "fleky" akrylátovou barvou - namísto zelené ale použiji šedou. Ona ta originální zelená vypadá totiž dost divně.


křídlo vyztužené skelnou páskou shora a zdola
křídlo potažené izolepou
tak tohle je předloha vybraná pro kamufláž, zcela jistě se jí jen vzdáleně přiblížím - navíc jsou spory jestli vůbec zrovna typ na obrázku v takové kamufláži létal

Informativně jsem zvážil hotové křídlo - má 245g, křídlo staršího Ki-61 má 270g a to má menší rozpětí - evidentně se projevila nižší objemová hmotnost použitého materiálu.

10.9. Nedalo mi to a ve chvilce mezi návratem z práce a odchodem na volejbal jsem dodělal náhony křidélek. Výše uvedené řešení náhonu (krátce - ocel. struna není po celé délce táhla) se osvědčilo, alespoň s ohledem na volný chod. Na straně serva jsou struny uchyceny ve variabilní koncovce, na křidélkách jsou plastové páky, struna je zakončena ohybem o cca 100st. Struna je u pák mírně napružena. Páky jsou do křidélek zalepeny vteřiňákem. Takže křídlo je až na bílé pruhy zespoda a fleky shora hotové.
27.9. Stavba se vleče. Není čas ... nebo spíš vůle model dodělat. O víkendu jsem se odhodlal k potažení trupu. Pořád není úplně jasná poloha baterií - zřejmě bude někde před kabinou. Takže jsem trup trochu vyztužil skelnou páskou a následně potáhnul celý barevnými izolepami kromě části před kabinou. Po celkovém sestavení modelu se definitivně určí poloha baterií s ohledem na správnou polohu těžiště, vypálí se otvor a trup se definitivně dodělá.
Zalepil jsem ocasní plochy. SOP a VOP jsou spojeny dvěma spojkami z drátu do výpletu jízdního kola ohnutými do pravého úhlu. Nejdříve je k trupu zalepena vteřiňákem VOP. Následně do dutinek SOP je natlačeno trochu purexu, kormidlo je nasazeno na dráty čouhající z VOP a k trupu je přilepeno vteřiňákem. Nakonec jsem přechod mezi ocasními plochami a trupem "začistil" přelepením barevnou izolepou.
Tenký trup u ocasních ploch mě dost potrápil. Potažením se dost výrazně zkroutil - při pohledu zpředu nebylo křídlo vodorovně s VOP. Naštěstí nahřátím žehličkou se podařilo tenhle problém eliminovat. Bohužel pak jsem ještě zjistil, že se trup překrucováním prohnul ještě v půdorysném průmětu a tak jsem si opět pomohl prohřátím trupu žehličkou.
Instalace táhla VOP je rutina. Na kormidle je plastová páka MP JET. Táhlo je z drátu do výpletu jízdního kola, na obou stranách opatřeno závity M2 a kovovými koncovkami. I když mám počítačové rádio nastavením pák dělám náhon tak aby výchylka kormidla dolu byla menší než nahoru (o kousek, definitivně velikosti výchylek doladím při zalétávání nastavením ve vysílači).
Hotový trup bez vybavení (jen epp a kormidla) je příjemně lehký a subjektivně celkem tuhý.
28.9. Následuje instalace baterií a závěrečná kompletace. Po potažení trupu, sestavení modelu a hledání vhodné polohy baterií tak aby bylo těžiště tam kde má vychází umístění baterií přesně v těžišti. Otvor je vypálen trafopájkou přesně na velikost čtyř AAA baterií vedle sebe (4x NiMh650). Kabeláž je provedena tak, že od baterií je vyveden na povrch trupu konektor sloužící jako nabíjecí i jako vypínač. Od konektoru vede napájecí kablík do přijímače. Vedu ho jako třížilový, jeden drátek je jednoduše nevyužitý, ale je tak lépe upevněn konektor na straně přijímače (klasika, J/R - jen připomenu, že "-" je obyčejně nejtmavší, "+" červený a "signál" žlutý nebo oranžový). Otvor pro baterie mi vyšel přesně nad otvorem pro servo motoru takže vedení kabeláže je snadno přístupné. Následuje přezkoušení funkce. Nakonec jsem baterii zajistil kouskem epp. Díru na povrchu trupu jsem zaslepil vlepením kousku epp. Nakonec jsem přední část také potáhnul. Hotovo? Zdaleka ne.
Pokračuji instalací táhla k motoru. Jednoduchá záležitost. Ocel. struna 0,8 je vedena ve vnější trubce lanovodu. Tato trubka není do trupu nijak lepena, ve správné poloze je zajištěna vloženou nádrží. Je dobré trochu si se seřízením ovládání motoru trochu pohrát aby skutečně všechno fungovalo tak jak má - tedy plný plyn i volnoběh. U seřízeného a zaběhnutého motoru by to neměl být problém.
Na motoru je výfuk a ten je třeba připevnit k trupu. Vyznačuji polohu šroubu pro upevňovací pásek tlumiče a ve vyznačeném místě vrtám uhlíkovou trubkou otvor o průměru 10mm do kterého přijde zalepit špalíček z bukové kulatiny. Špalíček je vhodné ještě před zalepením provrtat a protáhnout šroubem který bude upevňovat výfuk. Špalíček je do trupu zalepen purexem, vypěněné lepidlo je setřeno. Nakonec je trup přelepen kouskem izolepy.
Samostatnou kapitolou je kabina. Nemaje příliš zkušeností s lisováním koupil jsem kdysi kdesi tvarově vhodný výlisek na model Skyhawk. Není to sice úplně přesně ono, ale dá se. Do kabiny jsem ještě vytvořil papírovou přelepku s palubní deskou a prostorem pilota.
Zatím vypouštím povrchovou úpravu. Nejdůležitější je model zalétnout a pak se uvidí. Ona ta bílá s červenou je docela elegantní. Škoda že "téáčko" nelétalo jako sanitka, pak by jistě můj model nebyl daleko od reálné předlohy :-)
Důležitá informace - hotový model bez paliva s motorem 2,5 váží 950g!
víkend
2.-3.10.

Konečně se mi podařilo model dokončit. Soutěž v Jenišově kde se měl uskutečnit premiérový let se bohužel nekonala, ale měl jsem tak více klidu na zalétnutí.
První let měl proběhnout v sobotu dopoledne. Model zatím bez kabiny a pilota byl připraven k letu. Problémy nastaly se spuštěním motoru. Jakmile motor běžel objevilo se jakési podivné "rušení", kormidla i páka karburátoru zmateně přejížděly sem tam. Když motor neběžel vše bylo v pohodě. Hodně dlouho jsem laboroval co tohle způsobuje. Nepomohla změna krystalů, postupné odpojování všech serv, výměna přijímače. Kvůli výměně přijímače jsem se vrátil domů, zrovna začalo pršet a tak byl na výměnu klid. Přestalo pršet a tak hurá zpátky na letiště. Potíže stále stejné. Nakonec jsem přišel na to, že na vině je zřejmě uchycení modelu ve startboxu. Model mám usazený na dvou kovových vidličkách zapíchnutých do země. Na modelu je duralová motorová přepážka uchycená ve třech bodech šrouby šroubovanými do bukových špalíčků zalepených do uhlíkových trubek v trupu. Duralová přepážka se celkem spolehlivě dotýká všech uhlíkových trubek. Tak, a teď tedy můj předpoklad - když motor běží model se všelijak chvěje a dvěma šrouby resp. celou motorovou přepážkou "doráží" na kovovou vidličku. Obě kovové vidličky fungují asi trochu jako antény. Ve finále vzniká jakési "rušící" pole které má za následek právě výše uvedené chování - cukání serv. Stačilo vidličku, v místě kde se dotýkala přepážky, obalit hadrem a rázem je po problému. Za letu žádné projevy rušení nejsou.
Zpět k zalétávání. "Rušení" jsem odstranil takže bylo na čase prověřit letové vlastnosti. Nahození motoru, plný plyn a odhoz spodem (model držím pravou rukou shora před kabinou). Trochu srovnat křidélky, dotrimovat výškovku, motor zdá se je vyosen tak akorát. Chvíli létám jen rovně abych se sžil s trochu odlišným letovým projevem než u předchozího airkombatu Ki-61. Pohoda. Model je jakoby rozvážnější, stabilnější ale přibližně stejně rychlý. Zkouším normální přemet a dolaďuji výchylku kormidla VOP tak aby při plné výchylce model nepřecházel do šturcky. Další průlet a najednou neřídím. Model pokračuje v plné rychlosti z výšky kolem 30m šikmo pod úhlem tak 60st. do země. První let a hned takhle. Naštěstí rozmoklá země je měkká. Po vytažení jak oštěp zapíchlého modelu zjišťuji škody. Na to jaká to byla hyba nic vážného. V háji je vrtule a kužel (ten už byl stejně na nic, díra pro jeden spojovací šroubek byla už vyčochtaná), na jednom křidélku je prasklá páka. Nejhorší bylo že se v trupu trochu hnuly baterky směrem dopředu a lehce pochroumaly část za nádrží. V podstatě ale škody minimální, stačil páteční večer na opravu a dodělání pilotního prostoru, pilota a kabiny. Důvod pádu mi byl jasný už ve chvíli kdy jsem ztratil vládu nad strojem - vypadlý konektor, kterým jednak zapínám palubní část RC vybavení a jednak jím doma nabíjím baterii (známé zapojení výše již popisované). Blbost prvního řádu. Asi hodinu jsem strávil vymýšlením jak konektor proti vypadnutí zajistit, nakonec jsem vymyslel malou destičku z tenkého sklotextitu která zajistí zasunutý "zapínací" konektor proti vypadnutí, vytáhnout ho lze jen odtlačením destičky. Pilot je koupený polystyrenový. Byl již vybarvený. Výrazem připomíná spíš ruského Ivana než němčoura s ostrými rysy. Alespoň jsem přebarvil zelenou kombinézu na hnědého bombra s černým límcem, vyznačil jsem také obroučky brýlí a klapky na uši.
Takže model je opět připraven. Nedělní dopoledne je pro zalétávání jak stvořené. Bezvětří, trochu vlhko. Vidličku mám omotánu hadrem takže žádné rušení :-). Start. Model letí způsobně, jen lehce dotrimovávám výškovku - holt epp je "živý" materiál a tak mírné dotrimování je celkem běžné. Po chvíli začíná zlobit motor - přistávám - bublinky v přívodní hadičce do RC karburátoru. Při kompletní rozborce nádrže jsem našel malou dírku v hadičce u bimbátka, dávám novou (zřejmě následek včerejší havárie). Další start a po chvíli se závada opakuje. Další rozborku dávám až doma, našel jsem ještě jednu dírku u bimbátka.
Odpoledne jdu zase na letiště, tentokrát poprvé s dalšími kolegy a synkem. První let je konečně to pravé ořechové. I když je model osazen "jen" dvaapůlkou létá dostatečně rychle. Je dobře ovladatelný (křidélek by to chtělo trochu více). Minimálka je skutečně minimální a model nemá tendenci kamkoli padat. Při dalších letech se opakují problémy s přívodem paliva do motoru. Tentokrát jsem doma vyměnil všechny hadičky, snad už to konečně bude v pořádku.
Model zatím zůstává bez barevných úprav. Původně plánovaný postup nástřiku izolepy akrylátovou barvou selhal protože barva na izolepě dobře nedrží. Nejspíš skončím u výsostných znaků, koneckonců blíží se zima a tak zimní kamufláž snad neurazí :-)

hotový model po záletu
ruský ivan v německé kombinéze a německém stroji, vlevo dole na obrázku nepříliš patrná pojistka proti vypadnutí zapínacího konektoru
čelní pohled bez motorového krytu
takhle dopadnul první let po vypadnutí zapínacího konektoru palubní části RC vybavení
5.10. Dorazil jsem výsostné znaky. "Znak slunce" na směrovce, kříž a číslo na trupu a kříže shora a zdola na křídle. Všechny znaky umísťované na bílý podklad jsou černé, na červený spodek křídla bílé.
Konečná hmotnost modelu jen bez paliva 980g.
18.10. Čtrnáct dní po prvních letech s modelem jsem se odhodlal k instalaci většího motoru. Doma mi zahálela už několik let MVVS 3,5 tak proč ji nepoužít.
Úprava je jednoduchá. Spočívá pouze v záměně mot. lože. Plastová lože, která používám, jsou pro 2,5 a 3,5, co se týče otvorů pro upevnění k motorové přepážce, téměř stejná - jen spodní otvory mají jinou rozteč takže v duralové mot. přepážce jsem dolní dva kruhové otvory jen vypiloval na oválné. Původně jsem chtěl použít jen standardní tlumič, ale nakonec mi to nedalo a nainsaloval jsem "laděný" černý. Bylo tedy potřeba vyřešit upevnění držáku tlumiče. Oproti otvoru pro šroub pro upevnění držáku tlumiče u 2,5 vyšla poloha šroubu pro upevnění tlumiče u 3,5 asi o 2cm dále. Takže jsem zalepil další bukový špalík.
Třiapůlka je samozřejmě trochu těžší než dvaapůlka takže bylo potřeba dovážit kouskem olova zadek. Způsob upevnění zátěže jistě zvládne vyřešit každý. Dávám pro inspiraci mé řešení. Do zadku trupu někde těsně před směrovkou jsem do trupu uhlíkovou trubkou o průměru 10mm vyvrtal z boku otvor (z jedné strany zůstane potah zachován). Do tohoto otvoru jsem zastrčil potřebné množství olova. Na tom by nic zas tak úžasného nebylo, ale když má otvor průměr 10mm tak proč by olovo nemohlo být vytvarováno také na tento průměr. Odlít olovo není nic těžkého. Do hranolu z tvrdého dřeva (jasan, buk) jsem vyvrtal skrz otvor o průměru 10mm. Z jedné strany jsem zarazil bukovou tyčku opět o průměru 10mm (jaké překvapení :-)) tak aby délka odlitého válečku byla taková jakou chci - tedy šířka trupu v místě otvoru v trupu nebo méně. Pak už jen stačí roztavit ve vhodné nádobce kousek olova a nalít ho do otvoru a po vystydnutí hotové závaží vyklepnout. Pro tavení a lití jsem použil obyčejnou polévkovou hliníkovou lžíci s kombinačkami vytvořeným zobáčkem na přesné lití. Hotové závaží o požadované hmotností je jen zasunuto do otvoru v trupu a ten je přelepen silnější barevnou izolepou. Pokud bych se vrátil k dvaapůlce či obecně k jinak těžkému motoru není problém olovo vyjmout. Nalepit kousek olova přímo na povrch trupu jsem zavrhl protože je to vidět a také jsem zažil u známého (také nahradil dvaapůlku třiapůlkou), že mu olovo za letu upadlo a nevyvážený model, ač těžký na čumák, neuřídil.
22.11. Popis stavby modelu spolu s několika fotkami vyšel v časopisu RC modely č.11/2004.
© RC web
Design PAD | CSS&code by JK