RC web
hlavní
aktuality 2013 2012 2011 2010 2009 2008 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001-2000
hangár
rubriky
RC kombat slowflyer letadla dílna
ostatní
akrobacie kmitočty programy plánky
kontakt
odkazy
logo ACES logo EPA logo WW1+ logo RC mania
vyhledávání
bitva o Kobří kůži - scalecombat

Úvodem:
V sobotu 23.8.2003 jsem se zúčastnil scalecombatové soutěže "Bitva o Kobří kůži". Protože můj opencombatový Ki-61-Kai není zcela v souladu s pravidly ACES combatu konzultoval jsem radši předem své přihlášení s pořadatelem - byl jsem přijat (díky Fíku a Kobro).

Celá akce pro mne a mého mechanika Zdeňka Ludvíka začala odjezdem v pátek odpoledne z Teplic do Kynšperka na "klubové" letiště Cobra Fighters sqadron zvané Vrakoviště. Tady jsme se setkali s hlavním organizátorem Kobrou, Kikim Popivčákem (loňský mistr světa z WASG v Žamberku), Rampou a dalšími. Okoukli jsme co hoši mají. Rampa ladil dvoumetrovou extru. Párkrát vzlétl a na to že prý létal druhý den to bylo docela slušné. Při jednom "ladění" přišel Rampa na závadu na servu sytiče a než sehnal nové servo dlouho nelétal. Já se Zdeňkem jsme vytáhli kombaty. Zdenek časně zrána postavil nový trup na Ataka a tak ho chtěl zalétnout (předchozí trup už dostal takových ran, že skončil bez lítosti v popelnici). Trochu nervózní ze silnějšího větru a hlavně z okukujících modelářů nahodil motor a hodil Ataka do vzduchu. Prvních pár vteřin bylo kvůli velkým výchylkám hodně divokých, ale Atak nezklamal a po chvíli zvykání si pilota na reakce modelu se let zklidnil. Po přistání doladil velikosti výchylek na rozumnou míru a další lety probíhaly v poklidu. Já připravil k letu Kikinu (Ki-61) s novou modrou vrtulí MA8/3 a chtěl jsem zkusit starty tak jak by měly probíhat na zítřejší soutěži. Po prvním Zdeňkovo odhodu jsem měl docela co dělat abych model neuzemnil, ale dál už bylo vše v pohodě. Masterky jsou prostě bomba a 8/3 dvaapůlce báječně sedí. Kikina nezklamala a byla připravena do boje tak jsem ještě provětral Ataka. Měl jsem s sebou i REEPPa (funflyerovský akrobat na 8ccm) a těšil jsem se na vzlety a přistání z/na pěkné asfaltové dráhy. Obojí jsme model i já dobře zvládli. Lety samotné nebyly bohužel kvůli větru nic moc. Navíc od druhého letu nějak začal zlobit motor - jeho výkon byl slabší. Příčinu se mi zjistit nepovedlo, ale přičítal bych to nevhodnému palivu. Z výfuku se i při plných otáčkách dost kouřilo takže podle mě je moc oleje (palivo 80/20), zkusím 85/15. Začalo se smrákat tak jsme se Zdeňkem dali ještě jeden let. Při jednom téměř kontaktu se Zdeněk asi lekl a Ataka uzemnil, nic závažného - jen upadlá motorová přepážka. Tím jsme skončili a jeli jsme k Fíkovi, který nám nabídnul přespání.
U Fíka jsme nemohli neprohlédnout si jeho dílnu. Následovalo modelářské kafrání, které se zvrhlo ve hru na kytary, basu a chvilku i na foukací harmoniku. Fíkovi (tedy Fík se svou manželkou a dcerou) jsou hudebně nadaní a tak jsme hráli a zpívali asi do půlnoci. V přestávkách mezi zpěvem jsme probírali další modelářská témata. Mimo jiné došlo také na střídavý motorek z CD-rom mechaniky. Fík ho podle známého schématu převinul a úspěšně s ním honí malé samokřídlo Tom z produkce FreeAiru. To v nás, hlavně ve Zdeňkovi, zapustilo myšlenku také to zkusit. Přeci jen létat na dvě LiIonky 1800mAh s malým samokřídlem s motorem skoro zadarmo přes 40min na plný plyn je silná motivace. Jen ten regulátor ...

K soutěži:
Ráno jsme popojeli na místo konání do Jenišova u Karlových Varů. Sešlo se celkem 10 soutěžících. Na úvodním briefingu Kobra coby hlavní pořadatel seznámil všechny s pravidly a předpokládaným průběhem soutěže. Sám bohužel nelétal, ale z vlastní zkušenosti vím, že najednou pořádat a létat prostě nejde. Soutěž byla rozlosována do tří kol po dvou heatech + závěrečné finále. Byl jsem vylosován hned do prvního heatu. No co, tak to bude holt hned naostro i když jsem si v duchu přál abych byl vylosován až do druhého heatu. Naštěstí los byl milosrdný a největší ukrutňáci (Rampa, Kiki, Dan Pék) byli v druhém heatu.

Průběh soutěže:
Obával jsem se startu ve stylu Le Mans, ale kupodivu jsem ho zvládl nejlépe a do heatu odstartoval jako první. Na nebi bylo rušno. Moje Kikina sváděla vyrovnaný souboj s ostatními scalecombatovými brusy a nezadala si s nimi ani rychlostí. Asi v polovině heatu jsem se ťuknul s jiným modelem a i když jsme oba pokračovali dál tak s Kikinou nebylo něco v pořádku. Radši jsem přistál. Jako na potvoru jsem dostal ránu do táhla k pravému křidélku, to se ohnulo a křidélko bylo v neutrálu vychýleno. Náprava kleštěmi byla snadná a znovu vzhůru do boje. Opravou jsem strávil asi minutu - škoda bodů. Uhájil jsem stuhu. Jestli se nepletu, tak v tomto heatu moc seků nebylo. Druhý heat prvního kola probíhal podstatně razantněji a za chvíli se na náběžkách modelů začaly hromadit seklé stuhy. V druhém kole jsem opět startoval v prvním heatu spolu s Rampou a Kikim. Tenhle heat se moc nepovedl. Odstartoval jsem první s Rampou. Ten se mě hned po startu snažil seknout ale minul. Jak mě přelétnul tak jsem zaútočil - úspěšně. Jenže stuha se netrhla (všichni se na konci soutěže shodli že stuhy byly obzvlášť pevné), zahákla se mi za konec křídla a rychlý Rampův stroj mě tahem za stuhu nemilosrdně roztočil. Zem byla blízko a záchrana nemožná. Spadnul jsem bohužel mimo prostor kde se pro stroj dá dojít. 10 sekund letu - nic moc. Zbytek heatu jsem jen pozoroval taktiku soupeřů - tohle téma by vydalo na samostatný článek, ale většina už stejně byla popsána v modelářských časopisech. Končí boj a jdu si pro model. Žádné závažné škody, jen zlomená palivová tryska - to se dalo čekat. V průběhu druhého heatu druhého kola opravuji - přehodil jsem na motor v Kikině karbec z Ataka s "nezničitelnou" tryskou. Do třetího kola startuji opět v prvním heatu. Před startem dávám kontrolní let kvůli doladění motoru s jiným karburátorem - v pohodě. V tomto heatu startuje i Fík na kterého jsem se chystal (poté co mě opustily představy o seku Rampy a Kikiho). Heat je opět velmi vyrovnaný. Honím Fíka jak se dá, ale jeho IL-2 s motorem 3,5 je přeci jen o kousíček rychlejší. I přesto se mi dvakrát podařilo dostat jeho stuhu na své křídlo, ale opět bez seku (bez utrhnutí) - proklínám pevné stuhy. Krátce před koncem boje mě seknul Kiki, ale za chvíli se i on po střetu s Fíkem poroučí k zemi. Po přistání prohlížím načervenalé náběžky obou polovin mého křídla - neklamná známka toho, že stuha tady byla. V jednom místě mám dokonce potah náběžky prodřený až na skelná vlákna výztužné skelné pásky - nechápu jak to, že se nepřetrhla. V druhém heatu třetího kola bylo docela dost seků.
Na základě dosažených výsledků prvních osm pilotů postupovalo do finále. Byl jsem devátý (tedy ne poslední). Před finále měl Rampa předvést svoji Extru. Po delším ladění motoru a přípravách k letu odstartoval. Jenže po asi jedné až dvou minutách dělal vývrtku (to chtěl), přešel z ní do vývrtky na zádech (to taky chtěl) a z té se pár metrů nad zemí už nedostal (to už nechtěl). Následovala rána a úžas všech přihlížejících. Pohár o ránu dne měl majitele. Jak model dopadl netřeba komentovat, je to patrné z fotek. Nejvíc pád odnesl trup, vše ostatní je podle mě snadno opravitelné, ale v obrech se nevyznám takže je to možná jinak. Rampa se chvíli vzpamatovával než model z polohy na zádech otočil na podvozek a přenesl jej do depa.
Po této události se začátek finále trochu odložil. Nakonec zazněl povel pořadatele a šlo se do finálového boje. Bitky byly nelítostné. Ke konci přišel Fík o kus výškovky a neřiditelný model skončil na zemi, při nárazu navíc zlomil křídlo. Rampa se stuhami na křídle vesel čeřil vzduch. Dan Pék, tak jako při předchozích letech, neskutečnou rychlostí prolétával prostor bojů.
Závěrečné zúčtování. 1. místo Rampa (Jakub Skotnica), 2. Kiki (Kristián Popivčák), 3. Dan Pék. Já devátý, na 10. místě Jakub Filipský který jednou přelétnul bezpečnostní linii a vysloužil si tak 200b penalizaci (ale i bez ní by mě nepředstihl). Všichni dostali diplomy, vítězové poháry. Jako bonus byly vyhlášeny ještě dvě ceny. Cena útěchy - 50Kč a bonus 500Kč. Tyto ceny se losovaly ze všech soutěžících ... zase jsem nic nevyhrál.

VÝSLEDKOVÁ LISTINA
23.8.2003
Battle of cobra´s skin 2003
pořadí
jméno
seků
stuha
kill
linie
body
1
Jakub Skotnica
10
150
2
no
1603
2
Dan Pék
8
100
0
no
1415
3
Kristián Popivčák
7
50
1
no
1164
4
Pavel Vláčil
1
150
0
no
786
5
Lukáš Kraus
1
100
0
no
703
6
Richard Křížala
1
50
0
no
588
7
Jiří Krapf
0
50
0
no
514
8
Jiří Franze
1
0
0
no
451
9
Dvořák Pavel
0
100
0
no
343
10
Jakub Filipský
0
50
0
-200
127

Závěr:
Scalecombatové soutěže jsou trochu jiné než ty naše opencombatové. Co mě hodně vadilo byl malý počet kol i když oproti opencombatu na 7min. Jsem zvyklý na šest. Tady pokud se jedno kolo nepovede tak je asi vše ztraceno. Na druhou stranu v šesti kolech je daleko větší šance "přijít k úrazu" a to by někteří scalecombatáři těžko rozdýchávali i když mají nachystány tři modely (tedy prakticky pro každé kolo jeden). Co mě docela bavilo byl způsob startu. Opravdu jsem ze stylu Le Mans měl strach, ale pokud máte spolehlivý motor který znáte je to pohoda a alespoň se ukáže technická vyspělost. Dvakrát jsem odstartoval první, v posledním kole jsem už taktizoval a ačkoli připravený čekal jsem s odhozem modelu až kolem přelétne Rampa. Dle opencombatových pravidel je na start čas 90s - tedy čas ve kterém musíte spustit motor a s modelem odstartovat. Scalecombat mě docela chytnul. Sice rozhodně nebudu investovat do větších motorů a více modelů, ale zkusím prosadit změnu opencombatových pravidel tak aby modely této kategorie byly použitelné pro scalecombat a když to nevyjde tak holt nezbývá než zvolit takovou předlohu aby oběma kategoriím vyhověla. Jde hlavně o rozměrové omezení. Pro opencombat je pravidly dáno rozpětí 1200mm s odchylkou +-5% (tedy 1140-1260mm), ve scalecombatu je dána předloha (skutečná letadla z období 1935-1945) a měřítko 1/12 s malými odchylkami (viz. pravidla). Rozměrově by nebyl až takový problém vhodnou předlohu sehnat, ale přeci jen v opencombatovém modelu může být nejvýše motor 2,5ccm a při větším rozpětí je to ve scalecombatu určitá ztráta. Možná měnit motory? Každopádně svou předlohu už jsem si vybral - Ta152.
Jooo, tenhle závod pro mne coby opencombatáře byl velkou školou a milí opencombatoví soupeři věřte, že na příští závody na vás mám nachystáno pár překvapení. Jaká? To by nebyla překvapení ...

Den před soutěží na Vrakovišti. Podle šmouh vlevo se dá poznat že letiště je využíváno nejen modeláři. Zatím nekompletní startovní pole v den soutěže v Jenišově. Některé modely připomínaly povrchovou úpravou spíš kity.
Fíkův IL-2 před finálovým letem (ještě vcelku). Připravuji svou Kikinu tuším do druhého kola. Červený flek na VOP je smotaná stuha. Úprk ke strojům po vyhlášení signálu "Scramble".
Hromadný start. Takhle mi Rampova stuha prořízla konec křídla ve druhém kole. Stuha se zachytla a následoval pád. Kikiho japonec po třetím kole po srážce s Fíkovo IL-2.
Rampa připravuje po třetím kole svého obra ke startu ... ... a tady o pár minut později po pádu. Možná se jde Rampa omluvit pilotovi. Stupně vítězů. Zleva s poháry Kiki (K.Popivčák), Rampa (J.Skotnica) a Dan Pék

Tematicky podobné články: 1. soutěž OpenCombat2003, 2. soutěž OpenCombat2003, 3. soutěž OpenCombat2003

Pavel Dvořák (PAD)

© RC web
Design PAD | CSS&code by JK